Bobby Fischer: Porovnání verzí

Pravidelně se objevuje v diskuzíchdiskusích o tom, kdo je nejlepším šachovým hráčem všech dob.<ref>[http://www.fide.com/component/content/article/15-chess-news/3694-the-greatest-ever mistr světa Anand považuje Bobby Fischera za největšího šachistu], 15. ledna 2009</ref> Výrazně přispěl k rozvoji teorie šachového zahájení, svými vítězstvími zpopularizoval šachy, díky němu se začaly v šachu „točit“ větší finanční částky a k rozvoji hry přispěl i vynálezem nového způsobu měření času hráčů na rozmyšlenou a návrhem alternativních pravidel šachů, zvaných nyní [[Chess960]].

Robert James Fischer se narodil v nemocnici Michael Resse v [[Chicago|Chicagu]]. Jeho matka Regina rozená Werderová byla naturalizovanou americkou občankou německého židovského původu, narozenanarozená ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]], vyrůstala v [[St. Louis]] ve státě [[Missouri (stát)|Missouri]], později byla učitelkou, zdravotní sestrou a lékařkou.<ref>[http://www.chessbase.de/nachrichten.asp?newsid=3433 Schach Nachrichten] (německy)</ref> Jako Fischerův otec byl zanesen v rodném listu Hans-Gerhardt Fischer, německý biofyzik a první manžel Reginy Werderové. Pár uzavřel manželství v roce 1933 v [[Moskva|Moskvě]], kde Wenderová studovala medicínu. Roku 2002 vyšel v deníku The Philadelphia Inquirer článek, jehož autory byli Peter Nicholas a Clea Benson, kteří vyslovili hypotézu, že biologickým otcem Roberta Fischera mohl být fyzik Paul Nemenyi, Maďar židovského původu. Citovali zprávu [[Federální úřad pro vyšetřování|FBI]], která uvádí, že Regina Fischerová se vrátila do Spojených států v roce 1939, zatímco Hans-Gerhardt Fischer do USA nikdy nevkročil.<ref>[https://web.archive.org/web/20050218043116/http://www.philly.com/mld/philly/4535883.htm Nicholas, Peter, and Clea Benson, ''Files reveal how FBI hounded chess king''], 17. listopadu 2002, navštíveno 17. února 2005 přes archive.org</ref> Hans-Gerhardt a Regina Fischerovi se rozvedli v roce 1945, kdy byly Bobbymu dva roky. Od té doby Robert Fischer vyrůstal se svou matkou a starší sestrou Joan. V roce 1948 se rodina přestěhovala do Mobile v [[Arizona|Arizoně]], kde Regina učila na základní škole. Poté se přestěhovali do [[Brooklyn]]u v [[New York]]u, kde Regina pracovala jako učitelka na základní škole a zdravotní sestra.

Fischerovým prvním skutečným triumfem bylo vítězství na šampionátu juniorů USA ve [[Filadelfie|PhiladelphiiFiladelfii]] v červenci roku 1956, dosáhl výsledku 8,5/10 partií a stal se nejmladším juniorským šampiónem.<ref>[[Robert Wade (chess player)|Wade, Robert]] and Kevin O'Connell, editors. ''The Games of Robert J. Fischer''. [[Anova Books|Batsford]] 1972. p. 100.</ref> Tento rekord zůstal nepřekonán dodnes. V roce 1956 na Otevřeném šampionátu USA v [[Oklahoma City]] dosáhl výsledku 8,5/12 partií a dělil se o 4.–8. místo, vyhrál [[Arthur Bisguier]]. Pak hrál v prvním kanadském šampionátu v [[Montréal|Montrealu]] roku 1956 s výsledkem 7/10 a dělil 8.–12. místo, zvítězil [[Larry Evans]]. V New Yorku roku 1956 sehrál na turnaji Rosenwald Trophy známou ''partii století'' proti [[Donald Byrne|Donaldu Byrnemu]], která bývá považována za jednu z nejkrásnějších vůbec. Ve věku 12 let získal titul národního mistra jako dosud nejmladší hráč.<ref>[http://www.calchess.org/modules.php?name=News&file=article&sid=46000 ''Vinay Bhat...Cal Chess Hall of Fame'']. September 28 2002</ref>

Před turnajem kandidátů se Fischer účastnil v roce 1959 silných mezinárodních turnajů v [[Mar del Plata]] v [[Argentina|Argentině]], [[Santiago de Chile|Santiagu de Chile]] a v [[Curych]]u. Ve všech třech soutěžích uspěl dobře a prokázal, že jeho titul a síla velmistra byly oprávněné.

V roce 1960 se Fischer dělil o první místo se sovětskou hvězdou [[Boris Spasskij|Borisem Spasským]] na silném turnaji Mar del Plata dva body před zbytkem startovního pole. Jejich výsledek byl 13,5 bodůbodu z 15 partií. Fischer prohrál pouze se Spasským, a to byl začátek jejich vztahu, který začal přátelsky a tak i přetrval přes Fischerovy problémy na šachovnici proti Spasskému. Fischer bojoval na dalším turnaji v [[Buenos Aires]] s výsledkem 8,5/19. Turnaj vyhráli Rus [[Viktor Korčnoj]] a [[Samuel Reshevsky]] – mnohonásobný šampionšampión USA a jeden z nejsilnějších světových hráčů, kteří oba dosáhli skóre 13/19. To byl jediný větší neúspěch Fischera v jeho profesionální kariéře.

organizátorkou a sponzorkou zápasu Jacquline Piatigorskou. Těžké boje v partiích vedly k tomu, že mnohé byly přerušeny, zápas se tak zpozdil protioproti původnímu plánu, což způsobilo logicky protesty pronajímatelů prostor. Manžel paní Piatigorské pan [[Grigorij Pjatigorskij|Gregor Piatigorsky]], světoznámý violoncellista, pořádal koncert v pozdním odpoledni stejného dne naplánovaného pro sehrání 12. partie zápasu. Paní Piatigorská, která chtěla navštívit koncert i šachovou partii, přesunula začátek partie na 11 hodin dopoledne, očividně bez Fischerova souhlasu. Fischer, který rád pospával, protestoval a nakonec odstoupil ze zápasu kvůli nemožnosti se s organizátory dohodnout. Reshevsky obdržel vítězný podíl ceny. Fischer se později s paní Piatigorskou usmířil, když přijal pozvání na 2. Piatigorsky Cup v [[Santa Monica|Santa Monice]] roku 1966, kde byla sponzorkou turnaje.

Fischer dále hrál v mistrovstvích USA, vždy konaných v New York City. Celkem se během své kariéry účastnil osmi a vyhrál všechny. Jeho výsledky byly: 1957–58: 10,5/13; 1958–59: 8,5/11; 1959–60: 9/11; 1960–61: 9/11; 1962–63: 8/11; 1963–64: 11/11; 1965–66: 8,5/11; 1966–67: 9,5/11. Celkově 74/90, což je 82,2 procentprocenta s pouze třemi porážkami.

V roce 1962 Fischer řekl, že má „osobní problémy“, a začal naslouchat různým kazatelům v rádiových přenosech, aby hledal rozřešenírozhřešení. Tak poprvé uslyšel rádiový program ''The World Tomorrow'' s Herbertem W. Armstrongem a jeho synem Garnerem Tedem Armstrongem. Jejich denominace, [[Celosvětová boží církev]] (''Worldwide Church of God''), hlásala brzký konec světa. Koncem roku 1963 začal Fischer platit Světové boží církvi [[desátek|desátky]]. Podle vlastního pozdějšího vyjádření žil rozdvojený život s racionální šachovou částí a nadšenou náboženskou částí. Později této církvi daroval 61&nbsp;200 [[dolar]]ů, které vyhrál v zápase o mistrovstvítitul mistra světa. Rok 1972 však byl pro církev katastrofální: proroctvíProroctví staršího z obou Armstrongů se nevyplnila a mladší byl zapleten do sexuálního skandálu. Fischer se cítil podveden a veřejně se ''Světové boží církve'' zřekl.

Fischer se rozhodl neúčastnit se mezipásmového turnaje roku 1964 v [[Amsterdam]]u, tím se vyřadil ze soutěže o mistrovstvítitul mistra světa v roce 1966. Setrval na tomto rozhodnutí, i když [[Mezinárodní šachová federace|FIDE]] změnila formát kandidátského [[turnaj]]e z osmičlenného turnaje každý s každým na sérii vyřazovacích zápasů, což eliminovalo možnost tajných dohod. Fischer se místo toho pustil do cestování po světě, trvajícího několik měsíců; hrál simultánní exhibice a poskytoval školení, turné mělo velmi dobrou návštěvnost a publicitu. Fischer rovněž odmítl pozvání na [[Piatigorského pohár]] roku 1963, ačkoli byl obsazen elitními hráči. Místo toho dal přednost zahrát si ve stejné době mnohem slabší turnaj Western Open v [[Bay City]] v [[Michigan]]u, který vyhrál výsledkem 7,5/8. Fischer rovněž vyhrál mistrovství [[New York (stát)|státu New York]] roku 1963 v [[Poughkeepsie]], další drobnější soutěž pozdního léta, a to stoprocentním výsledkem 7/7.

V příštím cyklu roku 1967 v mezipásmovém turnaji v [[Súsa|Súse]] Fischer dosáhl fenomenálního výsledku 8,5 bodůbodu z prvních 10 partií. Jako člen Celosvětové boží církve dodržoval [[sabat]], což mu organizátoři umožnili, ale připravil se tak o několik dnů odpočinku, což vedlo k rozepřím ohledně herního rozvrhu. Fischer na protest nenastoupil ke dvěma hrám a později odstoupil, čímž se vyřadil z turnaje o titul mistra světa roku 1969.

Mladý Fischer musel vynechat [[šachová olympiáda|šachovou olympiádu]] roku 1958 kvůli povinné školní docházce, ale reprezentoval USA na první šachovnici s velkým úspěchem na čtyřech šachových olympiádách: ([[Lipsko]] 1960, [[Varna]] 1962, [[Havana]] 1966 a [[Siegen]] 1970). V Lipsku dosáhl výsledku 13/18 a získal v individuálním hodnocení stříbrnou medaili a USA rovněž získalo jako družstvo stříbro. Ve Varně dosáhl výsledku 11/17 a USA skončilo čtvrté. V Havaně dosáhl neuvěřitelného výsledku 15/17 partií a získal individuální stříbro a USA rovněž stříbro. Následně v Siegenu opět získal individuální stříbro výsledkem 10/13 partií a USA skončilo čtvrté. Jeho celkové skóre bylo +40, =18, −7, tedy 49/65 což je 75,4 procentprocenta. Další pozvánky pro léta 1964, 1968 a 1972 Fischer odmítl.

Fischer vyhrál turnaj v NetanyaNetanji roku 1968 (11,5/13) a Vinkovci roku 1968 (11/13) velkým rozdílem. Pak ale přestal hrát na 18 měsíců, kromě vítězství v městské lize New Yorku družstev nad AnthonyAnthonym Saidyem.

V mezipásmovém turnaji v [[Palma de Mallorca|PalmaPalmě de Mallorce]] v listopadu a prosinceprosinci 1970 Fischer vyhrál obdivuhodným výsledkem 18,5/23, a to 3,5 bodůbodu před Larsenem, [[Jefim Geller|Gellerem]] a [[Robert Hübner|Hübnerem]], kteří se dělili o druhé místo výsledkem 15/23. Fischer ukončil turnaj sedmi nepřetržitými výhrami (jedna byla kontumačně).

Pouze dřívější mistr světa Petrosjan, Fischerův finálový soupeř v turnaji kandidátů, byl schopen projevit v zápase v Buenos Aires odpor. Petrosjan použil v první partii silnou teoretickou novinku a měl již Fischera na lopatkách, ale Fischer se bránil se sebejistotou jemu vlastní a partii nakonec vyhrál. Tak Fischer dosáhl obdivuhodnouobdivuhodné sériisérie 20 nepřetržitých výher, druhoudruhé nejdelší vítěznouvítězné sériisérie v šachové historii po řadě 25 partií [[Wilhelm Steinitz|Steinitze]] z let 1873–1882. Petrosjan vyhrál rázně v druhé partii, a tím Fischerovu vítěznou sérii přerušil. Ale pak po třech remízách Fischer dosáhl výhry v dalších čtyřech partiích a vyhrál zápas 6,5:2,5 (+5, =3, −1). Vítězství ve finálovém zápase dovolilo Fischerovi vyzvat mistra světa Borise Spasského, kterého předtím ještě nikdy neporazil (+0, =2, −3).

Fischerova paličatost ohledně zápasových a turnajových podmínek, táhnoucí se celou jeho kariérou, byla opět k vidění v zápase se Spasským. Z možných míst konání Fischer dával přednost Jugoslávii, zatímco Spasskij [[Island]]u. Na čas se zdálo, že spor bude rozřešen rozdělením zápasu mezi obě místa, ale tato dohoda neuspěla. Poté, co byla tato záležitost vyřešena, Fischer odmítl hrát do té doby, než cenový fond, který považoval za neadekvátní, bude zdvojnásoben. Londýnský finančník Jim Slater reagoval věnováním dodatečných 125 000 USD, což zvýšilo cenový fond na nebývalých 250 000 USD. Fischer nakonec souhlasil, že bude hrát.

Zápas světové úrovně zahrnuje důkladnou přípravu v oblasti teorie zahájení; hráč analyzuje zahájení, o kterém věří, že ho použije soupeř, a snaží se používat své vlastní, do hloubky připravené, varianty zahájení. Fischer překvapil Spasského tím, že nikdy během zápasu neopakoval stejnou variantu zahájení a často hrál varianty, které nikdy předtím nepoužil. Během druhé půlky zápasu Spasskij opustil své přípravy a pokusil se přehrát Fischera ve variantách, které si nikdo z nich nepřipravoval, ale nadarmo.

Fischerovo vítězství v době studené války bylo propagandisticky významné pro USA. Fischer se rovněž stal nejvýše postaveným hráčem v dosavadní historii šachového ratingu Elo. Po výhře nad Spasským měl rating 2780, což byl vlastně malý pokles protioproti rekordu 2785, kterého dosáhl po rozdrcení Tajmanova, Larsena a Petrosjana rok předtím.

Fischer tvrdil, že obvyklý systém (zápas na 24 partií, kdy zvítězí hráč, který první dosáhne 12,5 bodu, a mistr světa udrží svůj titul za stavu 12:12) podněcuje hráče, který právě v zápasu vede, aby remizoval partie, což považoval pro šachy za špatné. Místo toho Fischer chtěl zápas na neurčené množství partií. Ale takový zápas by mohl trvat několik měsíců (roku 1927 v zápase [[José Raúl Capablanca|Capablanca]] – [[Alexandr Alexandrovič Aljechin|Aljechin]] dosažení pouhých šesti výher zabralo 34 partií). Mnozí se domnívali, že zápas by byl spíše demonstrací vytrvalosti než šachových dovedností. Komise [[Mezinárodní šachová federace|FIDE]] v čele s předsedou [[Max Euwe|Maxem Euwem]], zahrnující zástupce jak USA, tak SSSR, vyhlásila, že zápas by měl pokračovat do šesti výher. Ale Fischer odpověděl, že by se v takovém případě vzdal titulu a neúčastnil se zápasu. FIDE proto souhlasila s uskutečněním zápasu do devíti vítězství, a nechala tak pouze jednu z 64 Fischerových podmínek nesplněnu: stanovilaStanovila, že hráč, který první dosáhne 9 výher, vyhraje zápas, a eliminovala tak veškeré výhody držitele titulu. Mnoho pozorovatelů považovalo Fischerovu podmínku udržení titulu za stavu 9:9 za nespravedlivou. Znamenalo to, že Fischer by potřeboval k vítězství devět výher, zatímco Karpov by musel vyhrát 10-8. Protože FIDE by nesouhlasila s jeho posledním požadavkem, Fischer se vzdal titulu a dne 27. ledna 1974 sdělil prezidentu FIDE Maxi Euwemu:

Bývalý přeborník USA Arnold Denker, který byl v kontaktu s Fischerem během vyjednávání o zápasu s Karpovem, tvrdil, že Fischer si přál dlouhý zápas, aby se mohl rozehrát a získat znovu formu po tříleté pauze. Karpov se stal v dubnu 1975 mistrem světa kontumačně. Ve své autobiografii z roku 1991 Karpov vyjádřil hlubokou lítost, že se zápas neuskutečnil, a prohlásil, že ztráta možnosti utkat se s Fischerem zbrzdila i jeho šachový růst. Karpov se s Fischerem po roce 1975 několikrát setkal a přátelsky, ale nakonec neúspěšně se pokusil o uspořádání zápasu.<ref>Karpov, Anatoly. ''Karpov on Karpov: Memoirs of a Chess World Champion''. Atheneum 1991.</ref> [[Garry Kasparov|Garri Kasparov]] tvrdí, že Karpov by roku 1975 býval měl dobré šance na vítězství nad Fischerem.<ref>Kasparov, Garry. ''My Great Predecessors. Vol. 5.''</ref>

Po událostech z roku 1975 Fischer zmizel z veřejného života a nadále se neúčastnil ani šachových soutěží. 26. května 1981 ho v [[Pasadena|Pasadeně]] policejní hlídka zaměnila za hledaného bankovního lupiče a zatkla ho. Byl držen ve vazbě dva dny a utrpěl zde lehké zranění. Propuštěn byl na kauci 10001 000 dolarů. Roku 1982 publikoval pamflet ''{{cizojazyčně|en|I Was Tortured in the Pasadena Jailhouse}}!'' (''Byl jsem mučen ve věznici Pasadena''). Popsal zde své zážitky z incidentu a vyjádřil přesvědčení, že jeho zatčení bylo předem připraveno.

Počátkem osmdesátých let Fischer delší čas pobýval v [[San Francisco|San Franciscu]], bydlišti jeho přítele, kanadského velmistra [[Peter Byiyasas|Petera ByiyasaseBiyiasase]]. Roku 1981 s ním sehrál 17 pětiminutových partií a přes nedostatek praxe všechny vyhrál; Biyiasas se podle svého tvrzení v žádné z nich nebyl schopen dostat ani do [[Šachová koncovka|koncovky]].<ref>Chun, Rene. [http://www.goddesschess.com/chesstories/fischerend.html ''Bobby Fischer's Pathetic Endgame'']. GoddessChess.com.</ref>

Roku 1984 Fischer napsal redakci [[Encyclopaedia Judaica]], že není a nikdy nebyl [[Židé|Žid]], a požádal, aby bylo jeho jméno odstraněno z publikace.

Po dvaceti letech se Fischer vynořil z izolace a vyzval [[Boris Spasskij|Spasského]] (tehdy dělícího 96. až 102. místo na světovém žebříčku šachistů) k odvetnému zápasu. Ten se uskutečnil roku [[1992]] v jugoslávských městech [[Sveti Stefan]] a [[Bělehrad]] i přes embargo [[Organizace spojených národů]], které zahrnovalo i sankce na sportovní události. Fischer požadoval, aby organizátoři označili zápas jako zápas „o titul mistra světa“, ačkoliv v té době byl mistrem světa GarryGarri Kasparov. Cenový fond zápasu byl stanoven na 5 milionůmiliónů dolarů, z nichž dvě třetiny měl dostat vítěz. Americká oficiální místa Fischera předem varovala, že jeho účast je protizákonná.<ref>[http://www.presidency.ucsb.edu/ws/index.php?pid=23630 ''George Bush: Executive Order 12810 - Blocking Property of and Prohibiting Transactions With the Federal Republic of Yugoslavia (Serbia and Montenegro)'']. June 5, 1992.</ref> Před zraky mezinárodního tisku byl Fischer nafilmován, jak plive na písemný zákaz hrát. Po zápase na něj byl v USA vydán zatykač, který platil po celý zbytek Fischerova života a Fischer se již nikdy nevrátil do své rodné země.

Po vítězném zápase Fischer znovu přestal hrát šachy. V rodné zemi měl status uprchlíka a jeho projevy zloby vůči USA se stupňovaly. Veřejně schvaloval teroristické útoky z 11. září 2001, a ačkoli byl sám židovského původu, proslul mnoha antisemitskými výpady.

Po nějakou dobu Fischer žil i v [[Japonsko|Japonsku]] s MiyokoMijoko WataiovouWatai, předsedkyní šachové federace Japonska, která s ním zůstala až do konce jeho života. 13. července 2004 byl Fischer zatčen na japonském mezinárodním letišti [[Letiště Narita|Narita]], kde se pokoušel nastoupit do letadla do [[Manila|Manily]], protože platnost jeho amerického pasu vypršela. USA požádaly o jeho vydání a japonské úřady odmítly Fischerův požadavek, aby mohl zůstat v zemi, a přikázaly jeho deportaci. Fischer se ve vazbě zřekl USA, snažil se neúspěšně získat německé občanství po svém otci a počátkem roku 2005 požádal o azyl na [[Island]]u. V březnu 2005 mu z humanitárních důvodů islandský parlament jednomyslným rozhodnutím udělil občanství a 23. března 2005 mohl Fischer odletělodletět z Japonska do [[Reykjavík]]u, kde se s MiyokoMijoko WataiovouWatai usadil.

Fischer dlouhou dobu trpěl nemocí ledvin. V listopadu 2007 byl hospitalizován v nemocnici v Reykjavíku, ale v prosinci odmítl další lékařskou pomoc a vážně nemocen se vrátil domů. Zde 17. ledna 2008 zemřel ve věku 64nedožitých 65 let na selhání ledvin.<ref>[http://isport.blesk.cz/clanek/ostatni-dalsi-sporty/37063/zemrel-sachista-bobby-fischer.html Zemřel šachista Bobby Fischer]</ref> Magnús Skúlason, který zůstal s Fischerem až do okamžiku smrti, řekl, že Fischerova poslední slova byla: „Nic netiší bolest tak jako lidský dotek.“ Fischer byl v úzkém kruhu nejbližších pohřben dne 21. ledna 2008 ráno v Laugardæliru, asi 60 kilometrů od Reykjavíku.

Fischer proslul svou důkladnou přípravou na [[šachové zahájení|zahájení]], jehož teorii na mnoha místech vylepšil. Například úspěšně oživil na Olympiádě v [[Havana|Havaně]] roku 1966 výměnnou variantu [[Španělská hra|španělské hry]], pomohl rozvinout teorii [[Královská indická obrana|královské indické obrany]], [[Grünfeldova indická obrana|Grünfeldovy indické obrany]] a [[Sicilská obrana|sicilské obrany]], v níž jeho jméno nese ''Fischerův-Sozinův útok,'' charakterizovaný tahy 1. e4 c5 2. Jf3 d6 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Jf6 5. Jc3 a6 (nebo e6) 6. Sc4, stejně jako se po něm jmenuje varianta [[Nimcovičova indická obrana|Nimcovičovy indické obrany]] vznikající po tazích 1. d4 Jf6 2. c4 e6 3. Jc3 Sb4 4. e3 b6 5. Je2 Sa6. V Najdorfově variantě sicilské se mu podařilo rehabilitovat „variantu otráveného pěšce“, vznikající po tazích 1. e4 c5 2. Jf3 d6 3. d4 cxd4 4. Jxd4 Jf6 5. Jc3 a6 6. Sg5 e6 7. f4 Db6. Ačkoliv byl tento drzý výpad dámou za účelem zisku pěšce na úkor vývinu považován za sporný, Fischer v této variantě vyhrál mnoho partií, jedinou porážku mu přinesla 11. partie zápasu se Spasským roku 1972, a ani současná teorie tuto variantu nevyvrátila.<ref>[http://www.chesslady.com/index.php?page=obchod&zbozi=494 Garry Kasparov o Najdorfově variantě]</ref>

Roku 1960 po prohře se Spasským<ref>{{Citace elektronické monografie|url=http://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1080046|titul=Boris Spassky vs Robert James Fischer|vydavatel=''ChessGame.com''|navštíveno=18-01-2008}}</ref> napsal článek „Vyvrácení [[Královský gambit|královského gambitu]]“ (A Bust to the King's Gambit), v němž po 1. e4 e5 2. f4 exf4 3. Jf3 doporučil 3. … d6, což vešlo ve známost jako ''Fischerova obrana''.<ref>{{Citace elektronické monografie|url=http://www.chesscafe.com/text/bust.txt|titul=A Bust to the King's Gambit}}</ref> Po uveřejnění článku se královský gambit na nejvyšší úrovni objevuje ještě méně než předtím. Sám Fischer ho přesto použil za bílé ještě třikrát, ve všech třech případech však hrál 3. Sc4 místo 3. Jf3 a všechny tři partie vyhrál.

Také v [[šachová koncovka|koncovce]] byl Fischer mimořádně silný, mezinárodní mistr Jeremy Silman ho nazval mistrem střelcových koncovek.<ref>Silman, Jeremy ''Silman's Complete Endgame Course: From Beginner to Master'', 2007. s. 510-23</ref> Jako ''Fischerova koncovka'' se někdy označuje pozice, v níž střelec a věž hrajehrají proti věži a jezdci, přičemž každá strana má ještě pěšce. Fischer se střelcem takto zaznamenal v letechlétech 1970 a 1971 tři instruktivní výhry proti velmistru [[Mark Tajmanov|Tajmanovovi]].<ref>[http://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1044335 Fischer–Tajmanov, Palma de Mallorca 1970], [http://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1044361 Fischer–Tajmanov, Vancouver 1971] a [http://www.chessgames.com/perl/chessgame?gid=1044362 Fischer–Tajmanov, Vancouver 1971]</ref>

Roku 1988 si Fischer nechal patentovat nový typ digitálních šachových hodin, zvaných od té doby ''Fischerovy hodiny''. Tento typ časomíry dává hráči na začátku partie jistý čas, a poté mu po každém tahu přidává další, obvykle menší množství času. Fischerovy hodiny se dnes běžně používají v šachových soutěžích, jejich patent vypršel pro nezaplacení poplatku.

Roku 1996 Fischer publikoval a začal propagovat novou variantu šachu, původně pojmenovanou ''Fischer Random Chess'' („Fischerovy náhodné šachy“), nyní obvykle nazývanou [[Fischerovy šachy|Chess960]], která se od běžného šachu liší tím, že základní postavení figur se před hrou určuje náhodně, například házením kostkou. Požaduje se přitom, aby každý střelec stál na jiné barvě pole a aby král stál mezi věžemi; celkem je možných 960 různých výchozích postavení, mezi něž ovšem patří i základní pozice klasických šachů. Fischer tuto verzi hry odůvodňoval tím, že znemožňuje memorizaci variant zahájení, a tím podporuje od prvních tahů kreativitu hráčů.

Na otázku, proč byl Fischer tak výjimečný šachista, hledal odpověď velmistr [[Lubomír Kaválek]]:

* GaryGarri Kasparov: – Moji velcí předchudcipředchůdci 4

* Biolek, Babula, Šimáček, Kaňovský: – Vybrané Partie Roberta Fischera

* Bagirov, Vladimir: BelyjBjelyj Fischer '''(rusky)'''

* Brauer aj. : SpanischSpanish aà la Fischer. '''(anglicky)'''

* [http://www.stream.cz/nejnovejsi/slavnedny/10003014-den-kdy-zacal-sachovy-zapas-spasskij-fischer-11-cervenec Den, kdy začal šachový zápas století SpasskijjSpasskij - Fischer (pořad Slavné dny na Stream.cz)]