Motorový vůz M 290.0: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
drobné rozšíření, wikilinky a styl
opravy a upřesnění
Řádek 29:
'''Motorové vozy řady M 290.0''' (výrobní typové označení '''Tatra 68'''), označované podle spoje, na němž jezdily, také jako „[[Slovenská strela]]“, byly vyrobeny v roce [[1936]] pro [[Československé státní dráhy]] v [[Tatra|Tatře]] [[Kopřivnice]] v počtu dvou kusů. Reprezentují technický pokrok a snahy o rychlou dopravu v [[První republika|předválečném Československu]], unikátní jsou svou konstrukcí, vzhledem i poskytovaným komfortem.
 
Vozy se proslavily pokrokovým technickým řešením inspirovaným automobilovou konstrukcí, světově unikátním [[elektromechanický přenos výkonu|elektromechanickým přenosem výkonu]] podle patentovaného návrhu [[vsetín]]ského elektrotechnika [[Josef Sousedík|Josefa Sousedíka]] nebo svým aerodynamickým tvarováním. To vše spolu s výkonnými motory umožňovalo velmi dynamickou jízdu, díky které poskytovala ''strela'' spojení [[Bratislava|Bratislavy]] s [[Praha|Prahou]] v rekordně krátkém čase.
 
Cestujícím vozy dále nabízely pohodlný interiér 2. třídy (v době 3 vozových tříd šlo spíše o obdobu současné 1. třídy<ref name=":1" />) včetně roznášky nápojů i teplých pokrmů až na místo.
Řádek 35:
Největší slávu vozy zažily v předválečných letech. Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] pro nedostatek paliva nejezdily, za [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]] nebyla rychlost a pohodlí prioritou, a proto vozy nejprve sloužily jako záloha pro vládní jízdy, později byly vyřazeny a chátraly.
 
První vyrobený vůz roku [[1960]] vyhořel a byl sešrotován, druhý se dochoval v [[Technické muzeum Tatra|Technickém muzeu Tatry]] a v roce 2017[[2018]] byla zahájena jeho celková rekonstrukce s cílem obnovit podobu ze 30. let a vrátit ho v provozuschopném stavu zpět na koleje, včetně obnovení Sousedíkova zařízení pro přenos výkonu ai původní maximální rychlosti 130&nbsp;km/h.
 
== Popis ==
Na vozech byla užita řada prvků z konstrukce automobilů, s jejichž výrobou měla [[Tatra]] zkušenosti. Byl například vybaven [[Kotoučová brzda|kotoučovými brzdami]], [[Aerodynamický tvar|aerodynamickým oplášťováním]] či litými koly.
 
=== Podvozky a hnací ústrojí ===
[[Soubor:ČSD M290.0 engine and transmission.jpg|thumb|left|Podvozek s hnacím agregátem|alt=]]
Každý vůz měl dva dvounápravové [[Podvozek (železnice)|podvozky]] velkého rozvoru 4150&nbsp;mm. [[Uspořádání pojezdu]] bylo (1A)’ (A1)’, tedy vnitřní dvojkolí hnací a vnější volné. Přímo do podvozků byly instalovány hnací agregáty – původně [[Vznětový motor|vznětové]], které ale byly ještě během výroby nahrazeny tiššími [[Zážehový motor|zážehovými]] šestiválci Tatra T&nbsp;67, každý o výkonu 165&nbsp;[[Koňská síla|koní]] (123&nbsp;kW). Jako palivo se používala lihobenzínová směs. Motory byly opatřeny vodním [[Chladicí systém spalovacího motoru|chlazením]]. Výfukové plyny byly vedeny ohebnou hadicí na střechu vozu do aerodynamicky tvarovaných komínků.
 
Zvláštností vozu byl unikátní elektromechanický [[Přenos výkonu|přenos výkonu z motoru na nápravu]] navržený [[Josef Sousedík|Josefem Sousedíkem]]. Pro nízké rychlosti byl [[Elektrický přenos výkonu|výkon přenášen elektricky]] a pro rychlosti nad 85&nbsp;km/h bylo možno sepnout mechanickou spojku, kterou byl výkon motoru přenášen přímo. Oproti obyčejnému [[Mechanický přenos výkonu|mechanickému přenosu výkonu]] Sousedíkovo řešení umožňovalo vozům klidnější rozjezd (bez nepříjemného škubání)<ref name=":1" /> a zároveň jim propůjčovalo velké zrychlení.
Řádek 60:
 
=== Vozová skříň, interiér a vzhled ===
Na podvozcích byla usazena samonosná vozová skříň aerodynamického tvaru (jeho vhodnost byla na modelu ověřena zkouškou v aerodynamickém tunelu). Takto oplášťován byl i spodek vozu. Kostra skříně byla elektricky [[Svařování|svařena]] z tenkostěnných ocelových trubek.
 
Čela vozu, ve kterých se nacházela stanoviště strojvedoucího, nebyla průchozí, neboť vozy řady M&nbsp;290.0 byly navrženy k provozu bez přípojných vozů – proto nebyly vybaveny klasickými nárazníky ani [[spřáhlo|spřáhly]], pouze drobnými oky pro potřebu případného nouzového odtahu.
Řádek 134:
}}</ref> Sousedíkova továrna pro vozy dodala i další komponenty.
 
Model karoserie vozu jako jeden z prvních podstoupil zkoušku aerodynamického odporu ve vzduchovém kanále [[Výzkumný a zkušební letecký ústav|Vojenského technického a leteckého ústavu]].<ref name=":0" /><ref name=":1" /> Požadovaný termín dodání roku 1935 se nepodařilo dodržet, v lednu 1936 teprve probíhalaproběhla pevnostní zkouška hrubé stavby vozové skříně. Po prvních jízdních zkouškách v první polovině roku byly kvůli velké hlučnosti a nižšímu výkonu během několika jarních týdnů vyměněny oba dieselové agregáty za zážehové šestiválce s výkonem 165&nbsp;koní (123&nbsp;kW). S novými motory dosáhl vůz M&nbsp;290.002<ref name=":0" /> při zkušební jízdě 3. června 1936 na trase mezi Přerovem a Českou Třebovou rekordní rychlosti 148&nbsp;km/h na 500&nbsp;m dlouhé dráze, celou trasu pak zdolal se dvěma zastávkami při střední rychlosti 110&nbsp;km/h.<ref name=":0" /> Maximální povolená rychlost byla stanovena na hodnotu 130&nbsp;km/h.
 
Oba vozy byly definitivně hotovy v roce 1936, ministerstvo za ně zaplatilo celkem 2&nbsp;036&nbsp;097,10&nbsp;Kč.<ref name=":1" /> Nikdy se nevyráběly sériově, zůstalo pouze u dvou objednaných kusů. Podle [[Kryšpínovo označení lokomotiv|Kryšpínova systému značení]] jim byla přidělena řada M&nbsp;290.0 a pořadová čísla 01 a 02.
Řádek 147:
| datum vydání = 2004
| datum přístupu = 2019-01-01
}}</ref> přiděleny [[Lokomotivní depo|lokomotivnímu depu]] Bratislava (proto byly nápisy na nich ve [[Slovenština|slovenštině]]),. doDo pravidelného provozu byly nasazeny [[13. červenec|13. července]] 1936 jako expresvlak kategorie MR (motorový rychlík) 175/176 s obchodním názvem ''[[Slovenská strela]]'' na trase [[Bratislava hlavná stanica|Bratislava]] – [[BrnoPraha hlavní nádraží|BrnoPraha]] a zpět, s jedinou zastávkou v [[PrahaBrno hlavní nádraží|PrahaBrně]] a zpět (pouze s těmito zastávkami).
 
''Slovenská strela'' se stala prvním luxusním rychlým spojem u ČSD. Zároveň šlo o první povinně místenkový spoj, přeprava stojících cestujících nebyla možná. Průměrná obsazenost vlaků ČSD byla v té době okolo 27 %, ale ''strela'' již v prvním roce provozu dosáhla 36 % a po roce a půl se blížila k 50 %, některé jízdy byly dokonce plně vyprodány a zájemci o cestu museli být odříkáni.<ref name=":7">{{Citace elektronického periodika
| titul = „Slovenská strela“ dnes slaví osmdesátiny
| periodikum = VLAKY.NET
Řádek 202:
Vůz M&nbsp;290.001 byl vyřazen v roce [[1953]] a převezen do [[Pars nova|ŽOS Šumperk]]. Později se dostal do [[Škoda Vagonka|Vagónky Studénka]], kde měl projít rozsáhlou rekonstrukcí, které se ale nikdy nedočkal – chátral na odstavné koleji a roku 1960 kompletně vyhořel a byl rozebrán.
 
Vůz M&nbsp;290.002 zůstal příležitostně ve vládním provozu do roku [[1960]], kdy byl z Libně předán do vznikajícího podnikového muzea Tatry v Kopřivnici. Zde byl nějaký čas odstaven v areálu továrny a roku15. června [[1962]] přemístěn do parku kza [[Šustalova vila|Lašskou vilu]], kvůli vandalismu musel být oplocen. V říjnu [[1966]] byl vůz podruhé přestěhován, aby uvolnil místo připravované stavbě muzejního pavilonu. O několik desítek metrů byl přesunut pouze lidskou silou a konečně dostal muzeupřístřešek.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Tatra Museum
| periodikum = www.facebook.com
| vydavatel =
| url = https://www.facebook.com/plugins/post.php?href=https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=2070919882940207&id=109674879064727
| datum vydání =
| url archivu =
| datum přístupu = 2019-01-14
}}</ref>
 
Částečné renovace se dočkal letech 1969–1970[[1969]]–[[1970]]. Tato renovace nebyla příliš ohleduplná k historické podstatě vozu,<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = s.r.o
| jméno = Ing Martin Köhler, ČMŽO-elektronika
Řádek 217 ⟶ 227:
| datum přístupu = 2019-01-01
| vydavatel = Youtube.com
}}</ref> Větší, kuřácký oddíl byl později zbaven sedadel (která se tak nedochovala) i stolků a využit k umístění expozice mapující železniční výrobu Tatry od počátků v roce [[1881]] do jejího konce roku [[1952]]. Kvůli ničení interiéru návštěvníky se expozice přesunula a vůz pro veřejnost uzavřel. Na podzim roku [[1974]] proběhla první větší obnova vnějšího nátěru.
 
Druhá obnova nátěru proběhla v květnu [[1993]], avšak nerespektovala původní odstín ani odlišnou barevnost střechy, vše bylo překryto odstínem rudé odpovídajícímu soudobým kolejovým vozidlům. Vůz byl přeznačen na M&nbsp;290.001 a roku 1997<ref name=":4" /> přestěhován z parku od bývalého muzea do důstojnějšího přístřešku před [[Technické muzeum Tatra|novým muzeem v centru města]]. Dlouhodobé vystavení vlivům počasí a vandalů uspíšilo korozi a celkové chátrání vozu.<!-- TipPro Oldtimer z března 2010 zmiňuje výslovně obnovu laku 1993. ČD pro vás 08/2010 zmiňuje rok 1992, nemluví ale výslovně o laku, pouze o "neodborných renovačních zásazích". -->
 
=== Prohlášení za památku a rekonstrukce (2010–současnost) ===