Motorový vůz M 290.0: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
drobné rozšíření, wikilinky a styl značka: editace z Vizuálního editoru |
opravy a upřesnění značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 29:
'''Motorové vozy řady M 290.0''' (výrobní typové označení '''Tatra 68'''), označované podle spoje, na němž jezdily, také jako „[[Slovenská strela]]“, byly vyrobeny v roce [[1936]] pro [[Československé státní dráhy]] v [[Tatra|Tatře]] [[Kopřivnice]] v počtu dvou kusů. Reprezentují technický pokrok a snahy o rychlou dopravu v [[První republika|předválečném Československu]], unikátní jsou svou konstrukcí, vzhledem i poskytovaným komfortem.
Vozy se proslavily pokrokovým technickým řešením inspirovaným automobilovou konstrukcí, světově unikátním [[elektromechanický přenos výkonu|elektromechanickým přenosem výkonu]] podle patentovaného návrhu [[vsetín]]ského elektrotechnika [[Josef Sousedík|Josefa Sousedíka]] nebo svým aerodynamickým tvarováním. To vše spolu s výkonnými motory umožňovalo velmi dynamickou jízdu, díky které poskytovala ''strela'' spojení [[Bratislava|Bratislavy]] s [[Praha|Prahou]] v rekordně krátkém čase.
Cestujícím vozy dále nabízely pohodlný interiér 2. třídy (v době 3 vozových tříd šlo spíše o obdobu současné 1. třídy<ref name=":1" />) včetně roznášky nápojů i teplých pokrmů až na místo.
Řádek 35:
Největší slávu vozy zažily v předválečných letech. Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] pro nedostatek paliva nejezdily, za [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]] nebyla rychlost a pohodlí prioritou, a proto vozy nejprve sloužily jako záloha pro vládní jízdy, později byly vyřazeny a chátraly.
První vyrobený vůz roku [[1960]] vyhořel a byl sešrotován, druhý se dochoval v [[Technické muzeum Tatra|Technickém muzeu Tatry]] a v roce
== Popis ==
Na vozech byla užita řada prvků z konstrukce automobilů, s jejichž výrobou měla [[Tatra]] zkušenosti. Byl například vybaven [[Kotoučová brzda|kotoučovými brzdami]], [[Aerodynamický tvar|aerodynamickým oplášťováním]] či litými koly.
=== Podvozky a hnací ústrojí ===
[[Soubor:ČSD M290.0 engine and transmission.jpg|thumb
Každý vůz měl dva dvounápravové [[Podvozek (železnice)|podvozky]] velkého rozvoru 4150 mm. [[Uspořádání pojezdu]] bylo (1A)’ (A1)’, tedy vnitřní dvojkolí hnací a vnější volné. Přímo do podvozků byly instalovány hnací agregáty – původně [[Vznětový motor|vznětové]], které ale byly ještě během výroby nahrazeny tiššími [[Zážehový motor|zážehovými]] šestiválci Tatra T 67, každý o výkonu 165 [[Koňská síla|koní]] (123 kW). Jako palivo se používala lihobenzínová směs. Motory byly opatřeny vodním [[Chladicí systém spalovacího motoru|chlazením]]. Výfukové plyny byly vedeny ohebnou hadicí na střechu vozu do aerodynamicky tvarovaných komínků.
Zvláštností vozu byl unikátní elektromechanický [[Přenos výkonu|přenos výkonu z motoru na nápravu]] navržený [[Josef Sousedík|Josefem Sousedíkem]]. Pro nízké rychlosti byl [[Elektrický přenos výkonu|výkon přenášen elektricky]] a pro rychlosti nad 85 km/h bylo možno sepnout mechanickou spojku, kterou byl výkon motoru přenášen přímo. Oproti obyčejnému [[Mechanický přenos výkonu|mechanickému přenosu výkonu]] Sousedíkovo řešení umožňovalo vozům klidnější rozjezd (bez nepříjemného škubání)<ref name=":1" /> a zároveň jim propůjčovalo velké zrychlení.
Řádek 60:
=== Vozová skříň, interiér a vzhled ===
Na podvozcích byla usazena samonosná vozová skříň aerodynamického tvaru (jeho vhodnost byla na modelu ověřena zkouškou v aerodynamickém tunelu). Takto oplášťován byl i spodek vozu. Kostra skříně byla elektricky [[Svařování|svařena]] z tenkostěnných ocelových trubek.
Čela vozu, ve kterých se nacházela stanoviště strojvedoucího, nebyla průchozí, neboť vozy řady M 290.0 byly navrženy k provozu bez přípojných vozů – proto nebyly vybaveny klasickými nárazníky ani [[spřáhlo|spřáhly]], pouze drobnými oky pro potřebu případného nouzového odtahu.
Řádek 134:
}}</ref> Sousedíkova továrna pro vozy dodala i další komponenty.
Model karoserie vozu jako jeden z prvních podstoupil zkoušku aerodynamického odporu ve vzduchovém kanále [[Výzkumný a zkušební letecký ústav|Vojenského technického a leteckého ústavu]].<ref name=":0" /><ref name=":1" /> Požadovaný termín dodání roku 1935 se nepodařilo dodržet, v lednu 1936 teprve
Oba vozy byly definitivně hotovy v roce 1936, ministerstvo za ně zaplatilo celkem 2 036 097,10 Kč.<ref name=":1" /> Nikdy se nevyráběly sériově, zůstalo pouze u dvou objednaných kusů. Podle [[Kryšpínovo označení lokomotiv|Kryšpínova systému značení]] jim byla přidělena řada M 290.0 a pořadová čísla 01 a 02.
Řádek 147:
| datum vydání = 2004
| datum přístupu = 2019-01-01
}}</ref> přiděleny [[Lokomotivní depo|lokomotivnímu depu]] Bratislava
''Slovenská strela'' se stala prvním luxusním rychlým spojem u ČSD. Zároveň šlo o první povinně místenkový spoj, přeprava stojících cestujících nebyla možná. Průměrná obsazenost vlaků ČSD byla v té době okolo 27 %, ale ''strela'' již v prvním roce provozu dosáhla 36 % a po roce a půl se blížila k 50 %, některé jízdy byly dokonce plně vyprodány a zájemci o cestu museli být odříkáni.<ref name=":7">{{Citace elektronického periodika
| titul = „Slovenská strela“ dnes slaví osmdesátiny
| periodikum = VLAKY.NET
Řádek 202:
Vůz M 290.001 byl vyřazen v roce [[1953]] a převezen do [[Pars nova|ŽOS Šumperk]]. Později se dostal do [[Škoda Vagonka|Vagónky Studénka]], kde měl projít rozsáhlou rekonstrukcí, které se ale nikdy nedočkal – chátral na odstavné koleji a roku 1960 kompletně vyhořel a byl rozebrán.
Vůz M 290.002 zůstal příležitostně ve vládním provozu do roku [[1960]], kdy byl z Libně předán do vznikajícího podnikového muzea Tatry v Kopřivnici. Zde byl nějaký čas odstaven v areálu továrny a
| příjmení =
| jméno =
| titul = Tatra Museum
| periodikum = www.facebook.com
| vydavatel =
| url = https://www.facebook.com/plugins/post.php?href=https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=2070919882940207&id=109674879064727
| datum vydání =
| url archivu =
| datum přístupu = 2019-01-14
}}</ref>
Částečné renovace se dočkal letech
| příjmení = s.r.o
| jméno = Ing Martin Köhler, ČMŽO-elektronika
Řádek 217 ⟶ 227:
| datum přístupu = 2019-01-01
| vydavatel = Youtube.com
}}</ref> Větší, kuřácký oddíl byl později zbaven sedadel (která se tak nedochovala) i stolků a využit k umístění expozice mapující železniční výrobu Tatry od počátků v roce [[1881]] do jejího konce roku [[1952]]. Kvůli ničení interiéru návštěvníky se expozice přesunula a vůz pro veřejnost uzavřel. Na podzim roku [[1974]] proběhla první větší obnova vnějšího nátěru.
Druhá obnova nátěru proběhla v květnu [[1993]], avšak nerespektovala původní odstín ani odlišnou barevnost střechy, vše bylo překryto odstínem rudé odpovídajícímu soudobým kolejovým vozidlům. Vůz byl přeznačen na M 290.001 a roku 1997<ref name=":4" /> přestěhován z parku od bývalého muzea do důstojnějšího přístřešku před [[Technické muzeum Tatra|novým muzeem v centru města]]. Dlouhodobé vystavení vlivům počasí a vandalů uspíšilo korozi a celkové chátrání vozu.<!-- TipPro Oldtimer z března 2010 zmiňuje výslovně obnovu laku 1993. ČD pro vás 08/2010 zmiňuje rok 1992, nemluví ale výslovně o laku, pouze o "neodborných renovačních zásazích". -->
=== Prohlášení za památku a rekonstrukce (2010–současnost) ===
|