Manfred von Richthofen: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m dopl.
.
Řádek 17:
 
=== Válečná léta ===
Na začátku války byl von Richthofen průzkumníkem na [[Východnízápaní fronta (první světová válka)|východní frontě]].fronte Měsíc po vypuknutí války dostal ocenění [[Železný kříž|Železný kříž II. stupně]].
 
Roku [[1915]] požádal o převelení k leteckým silám a začal jeho letecký výcvik. Nejprve sloužil jako [[Letecký pozorovatel|pozorovatel]], v roce [[1916]] se objevil na [[Západnívýchodní frontafronte (první světová válka)|západní frontě]] jako pilot dvoumístného pozorovacího [[Albatros B.II|Albatrosu B.II]].
 
Když se poprvé posadil do stíhacího letounu, letěl s [[Oswald Boelcke|Oswaldem Boelckem]] přímo do bitvy. Tam se ukázalo, že i přes zdánlivé neúspěchy v leteckých testech má Richthofen vrozené letecké schopnosti, výborný zrak, a dobrý odhad při předvídání situací. Prvním jeho oficiálním sestřelem byl britský dvoumístný stíhací letoun [[Royal Aircraft Factory F.E.2|F.E.2b]]. Po jeho šestnáctém sestřelu stíhačky [[Sopwith Pup]] dostal pozici velitele jeho letky ([[Jasta 11]]) a vysoce ceněný Záslužný kříž – [[Pour le Mérite]] (tzv [[Modrý Max]]). Asi po 6 měsících byl povýšen na hodnost [[Rittmeister]]. Později přejmenoval eskadru na [[JG 1]]. Ta na konci války nahlásila 645 sestřelení nepřátelských letadel při ztrátě 56 vlastních pilotů. Při jednom ze soubojů ho zasáhla kulka vystřelená z letounu [[Royal Aircraft Factory F.E.2|FE.2d]] do hlavy. Podařilo se mu ale nouzově přistát a byl ihned převezen do nemocnice. Po devíti měsících se uzdravil, znovu nastoupil do služby a převzal nové letadlo [[Fokker Dr.I]]. 21. dubna 1918 byl Richthofen sestřelen a dopadl k australské dělostřelecké baterii. Podle některých zdrojů jej sestřelil A. Roy-Brown, pravděpodobněji, dle charakteru zranění, ho však zasáhla náhodná kulka z pozemních kulometů australské baterie, neboť letěl příliš blízko země. Byl pohřben na hřbitově v [[Bertangles]] v severní [[Francie|Francii]] se všemi vojenskými poctami. Později, v roce 1925, bratr Bolko nechává ostatky exhumovat a převézt do Německa.