Bitva u Isandlwany: Porovnání verzí

2 zajatíukořistěná dělostřelciděla<br />

'''Bitva u Isandlwany''' byla jednou z bitev [[Britsko-zulská válka|britsko-zulské války]]. Odehrála se [[22. leden|22.&nbsp;ledna]] [[1879]] na pláních kolem [[Isandlwana|Isandlwany]] v dnešní [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republice]]. Početně silnější armáda [[Zulové|ZulůZuluů]] na hlavu porazila britskou armádu vedenou [[Henry Pullein]]em a [[Anthony Durford]]em. Výsledek této bitvy znamenal těžkou ránu pro Britské impérium a evropský [[kolonialismus]] 19.&nbsp;století a přispěl ke konci vlády [[Benjamin Disraeli|Benjamina Disraeliho]].

Britové 11.&nbsp;prosince 1878 doručili zulskému králi CetshwayoCetshwayovi [[ultimátum]], které však král rázně odmítl. Proto britská armáda překročila 9.&nbsp;ledna 1879 řeku Buffalo River a vstoupila na území Zulského státu. Tato britská intervence ukazuje, že Britové absolutně věřili ve svoji neporazitelnost, neboť se s početně nedostatečnou jednotkou pustili do nevyhnutelného konfliktu.

Přestože britská armáda měla pouze 1 400 Britů a 2 500 jejich afrických spojenců a stála proti zhruba armádě 22&nbsp;000 ZulůZuluů, měla díky [[puška|puškám]] Martini-Henry zajištěnu palebnou převahu. Ta však byla silně znehodnocena absurdními předpisy pro zacházení se střelivem, jejichž dodržování velmi zpomalovalo a omezovalo přísun munice k bojujícím vojákům (zmíněné předpisy byly později na základě studia průběhu bitvy shledány zcela nevyhovujícími a zásadně přepracovány). Zuluové se rozhodli pro přímý útok na britské linie, což bylo pro britské velení naprosto nepředstavitelné, protože taková akce znamenala ohromné ztráty. Britové věřili, že se jim podaří rozstřílet zulskou armádu pomocí svých děl a pušek. Britští velitelé si ani nepřipouštěli možnost zulského průlomu do jejich linií a nevytvořili si žádné zálohy.

Zuluové zahájili útok v formaci zvané „býčí hlava“. Ta byla původně vytvořena pro boj s domorodými konkurenty ZuluúZuluů, protože perfektně vyhovovala zulské taktice směřující k obklíčení a naprostému zničení protivníka, nicméně shodou okolností se podobala rojnici používané moderními vojsky k útokům na kulometná hnízda, což poněkud snížilo ztráty ZuluúZuluů; přesto jich stovky padly ještě než dorazili k britským pozicím. Příliš pomalá distribuce munice bojujícím jednotkám vedla k tomu, že intenzita britské palby postupně poklesla do té míry, že nedokázala udržet Zuluy Britům od těla. Jakmile se bitva změnila v boj muže proti muži, projevila se mnohonásobná početní převaha ZuluúZuluů a Britové byli ztraceni. Z obklíčení unikla jen část jízdních jednotek a několik jednotlivců.

Ačkoli ZulovéZuluové utrpěli značné ztráty, je tato bitva vnímána jako jejich velké vítězství. Přestože celou válku Britové nakonec vyhráli (již den poté utrpěli Zuluové navzory ještě výraznější početní převaze porážku v [[bitva o Rorke's Drift|bitvě o Rorke's Drift]]), bitva u Isandlwany těžce pošramotila reputaci Britů a vůbec bílých lidí v očích domorodců, kteří si jí dokázali, že za určitých okolností jsou s to porazit i Evropany.