Norská křížová výprava: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
překlad hesla z anglické wikipedie |
m odkazy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 10:
}}
'''Norská křížová výprava''', vedená norským králem [[Sigurd I. Jorsalfar|Sigurdem I.]], byla [[Křížové výpravy|křížovou výpravou]] či [[Pouť|poutí]],<ref>{{Citace periodika
| příjmení1 = Doxey
| jméno1 = Gary B.
Řádek 35:
===Z Norska do Anglie (1107–1108)===
[[Sigurd I. Jorsalfar|Sigurd]] a jeho muži se z [[Norské království (872–1397)|Norska]] vydali na plavbu na podzim 1107, výprava čítala šedesát lodí a asi kolem 5 000 mužů. Ještě na podzim flotila přistála v [[Anglické království|Anglii]], kde byl v té době králem [[Jindřich I. Anglický|Jindřich I.]] Sigurd zde se svými muži zůstal přes celou zimu až do jara 1108, kdy se výprava po moři opět vydala dále na západ.<ref>Doxey, s. 144–145.</ref>
===Na Iberském poloostrově (1108–1109)===
Po někalika měsících norská flotila zakotvila v [[Galicijské království|Galiciji]] poblíž města a významného poutního místa [[Santiago de Compostela]]. V této zemi, kterou Norové označovali jako „Jakobsland“, jim bylo místním pánem dovoleno přečkat zimu. Když však zima přišla, přišel s ní i nedostatek jídla, což místního pána donutilo přerušit prodej potravin norským válečníkům. Sigurd proto shromáždil své vojsko a dobyl hrad tohoto lokálního vládce, kde získal potřebné zásoby jakož i jinou kořist.
Na jaře výprava pokračovala po moři dál podél pobřeží [[Portugalsko|Portugalska]], přičemž zajala osm saracénských galér a dobyla hrad v [[Sintra|Sintře]] (asi se ve skutečnosti jednalo o [[Colares (Sintra)|Colares]], které je blíž moři). Poté Norové pokračovali směrem k [[Lisabon|Lisabonu]], městu na pomezí křesťanského a muslimského světa, kde zvítězili v další bitvě. Na své cestě dále vyplenili město Alkasse (asi se jedná o [[Alcácer do Sal|Al Quasr]]) a při vstupu do [[Středozemní moře|Středozemního moře]] porazili v blízkosti [[Gibraltarský průliv|gibraltarské úžiny]] eskadru muslimských lodí.<ref>Doxey, s. 145.</ref>
===Na Baleárských ostrovech (1109)===
[[File:SigurdNorwegianCrusade1107-1111OldNorse.png|thumb|300px|Trasa, kterou Sigurd I. podle ''[[Heimskringla|Heimskringly]]'', legendy ve staré norštině, absolvoval na cestě do Jeruzaléma a Konstantinopole (vyznačeno červeně) a na zpáteční cestě do Norska (vyznačeno zeleně).]] Po vplutí do [[Středozemní moře|Středozemního moře]] se seveřané plavili podél pobřeží země [[Saracén|Saracénů]] (''Serkland'') až k [[Baleárské ostrovy|Baleárským ostrovům]]. Ty byly v té době křesťany vnímány jako nic víc než doupě pirátů a otrokářské středisko. Nájezdy Norů jsou také prvními zaznamenanými útoky křesťanů proti těmto muslimským ostrovům (třebaže se Baleáry staly jistě už i dříve cílem drobnějších útoků).<ref>Doxey, s. 145.</ref>
Norové přistáli nejprve na [[Formentera|Formenteře]], kde se střetli se značným množstvím „černých mužu“ (''Blåmenn'') a Saracénů (''Serkir''), kteří si ve zdejších jeskyních zřídili pirátskou základnu. Průběh tohoto boje je tím nejdetailněji zpracovaným na stránkách písemných pramenů k této výpravě a možná se jedná také o nejvýznamnější událost v dějinách tohoto malého ostrova.<ref>Doxey, s. 146.</ref> Po této bitvě se měli prý Norové zmocnit největšího pokladu, který kdy získali. Norská flotila poté zaútočila úspěšně i na [[Ibiza|Ibizu]] a [[Menorca|Menorku]]. Zdá se však, že se Norové neodvážili zaútočit na největší z Baleárských ostrovů [[Malorka|Malorku]], asi z toho důvodu, že se jednalo o v té době nejvíce prosperující a nejlépe opevněné centrum nezávislé malorské [[Taifas|taify]]. Zvěsti o úspěších Norů se mohly rozkřiknout a stát se tak inspirací pro společný katalánsko-pisánský útok na Baleárské ostrovy v roce 1113–1115.<ref>Doxey, s. 146–149.</ref>
Řádek 51:
===V Jeruzalémském království (1110)===
V létě 1110 Norové konečně přistáli v [[Akkon|Akkonu]] a vydali se do [[Jeruzalém|Jeruzaléma]], kde byl Sigurd uvítán jeruzalémským králem [[Balduin I. Jeruzalémský|Balduinem I.]] se všemi poctami. Po vřelém přivítání, hodném korunovaného panovníka, doprovodil Balduin [[Sigurd I. Jorsalfar|Sigurda]] k řece [[Jordán (řeka)|Jordán]] a poté zpátky do Jeruzaléma.<ref>Doxey, s. 150.</ref><ref>Runciman, s. 92.</ref>
Norové byli obdarováni mnohými cennostmi a [[relikvie|relikviemi]], a to včetně třísky ze [[Svatý kříž|Svatého kříže]], na kterém měl být údajně ukřižován [[Ježíš Kristus]]. Tato vzácná relikvie jim byla věnována pod podmínkou, že budou i nadále podporovat a prosazovat [[Křesťanství|křesťanství]] a že relikvii přinesou k hrobu [[Sv. Olaf|sv. Olafa]].<ref>Doxey, s. 150.</ref><ref>{{Citace monografie
Řádek 66:
====Obléhání Sidonu (1110)====
Norové strávili ve [[Svatá země|Svaté zemi]] podzim a zimu roku 1110. [[Sigurd I. Jorsalfar|Sigurd]] a jeho muži se na popud krále [[Balduin I. Jeruzalémský|Balduina]] zúčastnili obléhání [[Sidon|Sidonu]], které započalo na podzim 1110. Norské lodě blokující město z moře byly téměř rozprášeny silnou [[Fátimovský chalífát|fátimovskou]] flotilou vyslanou z [[Tyros|Tyru]], zachránil je až příjezd eskadry [[Benátská republika|benátských]] lodí vedených dóžetem [[Ordelafo Falieri|Ordelafem Falierim]]. Sidon však nakonec, i přes odhodlání obránců a neúspěšný pokus o atentát na krále Balduina, 4. prosince 1110 padl do rukou křižáků. Vzniklo tak [[Sidonské panství]].<ref>Doxey, s. 150.</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení1 = Mayer
| jméno1 = Hans Eberhard
| |||