Droužkovice: Porovnání verzí

Záchranný archeologický výzkum při stavbě rychlostní silnice R7 (od roku 2016 značné jako [[dálnice D7]]) zachytil osídlení [[Knovízská kultura|knovízské kultury]], laténské kultury (mimo jiné nález vertikální hrnčířské pece) a&nbsp;ze starší [[Doba římská na území Česka|doby římské]] odkryl zemnici s&nbsp;nálezy kovových a&nbsp;kostěných nástrojů. Další zemnice pochází z doby [[stěhování národů]] a&nbsp;raného středověku. V&nbsp;11.&nbsp;století se v&nbsp;nivě Hačky těžila hlína a&nbsp;na pravém břehu se nacházel hutnický areál s&nbsp;deseti pecemi.<ref name="randak">{{Citace elektronické monografie

[[První písemná zmínka]] pochází z&nbsp;roku [[1314]], kdy Droužkovice koupil [[řád německých rytířů]] a&nbsp;připojil je k&nbsp;chomutovskému panství. Vesnice zde tedy existovala již před tímto datem. Droužkovice zůstaly součástí chomutovského panství i&nbsp;po roce [[1410]], kdy o&nbsp;něj řád přišel a&nbsp;panství přešlo do správy královské komory. Během 15.&nbsp;století se v&nbsp;držení Droužkovic vystřídalo několik zástavních majitelů.

Posledním ze zástavních majitelů byl [[Beneš z Veitmile]], který roku [[1488]] vyplatil přetrvávající nároky německých rytířů a sám byl povýšen do stavu [[Panský stav|svobodných pánů]]. Jeho syn Jan vesnici prodal Václavu [[Lobkovicové|z Lobkovic]], který ji však už roku [[1562]] předal [[Ferdinand II. Tyrolský|Ferdinandu Tyrolskému]] a&nbsp;ten ji znovu připojil k&nbsp;chomutovskému panství.

Dalším majitelem panství se stal roku [[1571]] [[Bohuslav Felix Hasištejnský z&nbsp;Lobkovic]]. Během jeho vlády přijali Droužkovičtí protestanství [[Augsburské vyznání|augsburského vyznání]]. V&nbsp;té době směli v&nbsp;Droužkovicích pracovat krejčí a&nbsp;kovář, obec mohla pást dobytek mezi vsí a&nbsp;[[Březno (okres Chomutov)|Březnem]] a&nbsp;lovit v&nbsp;potoce. Pivo obec kupovala v&nbsp;Chomutově a právo šenkovat měl místní rychtář. Za 2&nbsp;250 kop [[Míšeňský groš|míšeňských]] získali Droužkovičtí od Bohuslava Felixe z&nbsp;Lobkovic svobodné dědické právo a&nbsp;právo se svobodně vystěhovat. Tato práva obci potvrdil císař [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmilián II.]] a později také Bohuslav Jáchym z Lobkovic, který Droužkovice zdědil.

Roku [[1588]] však Bohuslav Jáchym vyměnil svůj majetek s&nbsp;[[Jiří Popel z Lobkovic|Jiřím Popelem z Lobkovic]], který jako [[Římskokatolická církev|katolík]] ihned zahájil rekatolizaci panství. Když Jiří Popel ztratil po veřejné kritice císaře [[Rudolf II.|Rudolfa&nbsp;II.]] veškerý majetek, ocitlo se chomutovské panství i&nbsp;s&nbsp;Droužkovicemi znovu ve správě královské komory. Teprve roku [[1605]] vesnici koupil [[Adam Hrzán z Harasova]] a&nbsp;potvrdil její práva.

[[Třicetiletá válka]] Droužkovice těžce postihla a&nbsp;podle pozemkové knihy z roku [[1651]] byla většina usedlostí opuštěna nebo zničena. [[Berní rula]] z&nbsp;roku [[1654]] však zachytila obec v&nbsp;lepším stavu a&nbsp;uvádí sedmnáct sedláků, 36 chalupníků a další tři rodiny závislé na obci. Celkem měli 82 potahů, 80 krav a další hospodářská zvířata. Pěstovali [[Pšenice|pšenici]] a&nbsp;[[žito]]. Od roku [[1672]] tu fungoval poplužní dvůr, ve kterém pracovalo 40–50 lidí. Na konci 17.&nbsp;století se začala zvyšovat [[Robota|robotní]] povinnost vůči vrchnosti. [[Tereziánský katastr]] v&nbsp;Droužkovicích uvádí učitele, kováře, tři nádeníky a&nbsp;dva mlynáře v&nbsp;mlýnech o&nbsp;jednom a&nbsp;dvou kolech. V&nbsp;důsledku válek, které vedla [[Marie Terezie]], se obec zadlužila. Roku [[1771]] dluh činil 11&nbsp;615&nbsp;zlatých. Od roku [[1771]] vesnici vlastnil rod [[Rottenhanové|Rottenhanů]], kteří zavedli pěstování brambor, aby předešli opakování hladomoru z&nbsp;let [[1771]]–[[1772]]1771–1772. Požadovali další zvýšení roboty, na což si Droužkovičtí opakovaně neúspěšně stěžovali. Roku [[1850]] se Droužkovice

Ve 30. letech 19. století u&nbsp;vesnice vznikla čtveřice [[Hnědé uhlí|hnědouhelných]] dolů: ''Antonín, Ignác, Filip'' a&nbsp;''František Josef.'' V&nbsp;provozu zůstaly po dobu dvaceti až třiceti let. Celková produkce těchto malých dolů se odhaduje (včetně [[Spořice|spořického]] dolu ''Pomoc boží'') maximálně na 80&nbsp;000 tun uhlí. V&nbsp;roce [[1863]] nechal jihozápadně od vesnice J.&nbsp;Stoll otevřít a&nbsp;hned ve stejném desetiletí uzavřít důl ''Barbora.'' V&nbsp;období [[1890]]–[[1901]]1890–1901 byl obnoven a&nbsp;potom bylo jeho dolové pole připojeno k&nbsp;[[Březno (okres Chomutov)|březenskému]] dolu Sirius. Nekvalitní uhlí ze dvou [[sloj]]í obsahovalo až 30 % popela a&nbsp;těžili ho pouze dva až tři horníci. Produkce dolu se odhaduje na 30&nbsp;000 tun uhlí. Přibližně ve stejné době, kdy byla otevřena Barbora, byl u&nbsp;Droužkovic otevřen ještě důl ''František.''<ref name="hornictvi">{{Citace monografie

}}</ref> Plánovaná železnice se obci vyhnula. Koncem 19.&nbsp;století zde pracovaly dvě cihlárny. V&nbsp;roce [[1873]] byl založen Spolek dobrovolných hasičů. Původní jednotřídní škola se roku [[1881]] rozšířila na dvoutřídní. Od roku [[1926]] měly Droužkovice českou mateřskou školu.

V&nbsp;roce [[1987]] bylo zbouráno třináct domů na tzv.&nbsp;Rafandě, protože se očekávalo rozšíření současného lomu [[Lom Nástup -– Tušimice|Nástup]] až k&nbsp;okraji Droužkovic. Teprve roku [[1991]], kdy byly stanoveny limity těžby, byla zrušena stavební uzávěra obce. Plány, které předpokládaly demolici Droužkovic a&nbsp;částí Března, [[Černovice (okres Chomutov)|Černovic]] a&nbsp;[[Spořice|Spořic]], byly definitivně zrušeny až roku [[1998]].

| kapitola = Chomutovsko­‑teplickáChomutovsko‑teplická pánev

Samotná obec leží podél místní komunikace, která se na obou koncích napojuje na silnici II/568 z&nbsp;Chomutova do Března a&nbsp;[[Kadaň|Kadaně]] s&nbsp;možností napojení na dálnici [[Dálnice D7|D7]], která obec z&nbsp;obchází. Souběžně s&nbsp;ní vede železniční trať [[Železniční trať Praha – Lužná u Rakovníka – Chomutov/Rakovník|železniční trať 124]], která u&nbsp;Droužkovic vstupuje do [[Březenský tunel|Březenského tunelu]] dlouhého 1&nbsp;758&nbsp;m. Na trati je zastávka Droužkovice, ale vlaky zde od roku [[2011]] nezastavují.<ref name="zelpage">{{Citace elektronické monografie

Ve středu vesnice se nachází [[Kostel svatého Mikuláše (Droužkovice)|kostel svatého Mikuláše]] písemně doložený k&nbsp;roku [[1357]]. Dochovaná podoba pochází z&nbsp;opravy roku [[1882]]. Ve výklenkové kapli u&nbsp;domu čp.&nbsp;21 je umístěna socha [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]] z&nbsp;konce osmnáctého století. U&nbsp;cesty k&nbsp;železniční zastávce stojí kaple Panny Marie z&nbsp;roku [[1819]], ve které bývala dřevěná [[Baroko|barokní]] soška [[Pieta|Piety]] z&nbsp;poloviny osmnáctého století. Před dům čp.&nbsp;59 byl přestěhován pískovcový kříž se sochou [[Ježíš Kristus|Krista]] z&nbsp;roku [[1738]].<ref name="poche"/> Jeho vrchol tvoří kamenný kříž s&nbsp;ukřižovaným Kristem, který má pod nohama lebku. Střední část podstavce nese v&nbsp;přední části desku s&nbsp;reliéfem [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]].<ref name="binterova­-pamatky"/>

[[Trojiční sloup|Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice]] stojí na pískovcovém soklu na malé předzahrádce domu čp.&nbsp;26. Je čtverhranný a&nbsp;obtočený plastickým pásem s&nbsp;hlavami andělů. Na vrcholu sloupu se nachází deska se sochami [[Bůh Otec|Boha Otce]] a&nbsp;[[Ježíš Kristus|Syna]].<ref name="binterova­-pamatky"/>

Severozápadně od obce, na tzv. Pražském poli, stála do roku [[1996]] dvojice kamenů, nazývaných Generalsteine (Generálské kameny) a&nbsp;považovaných za [[menhir]]y. Kameny byly zničeny při [[rekultivace|rekultivaci]] [[černá skládka|černé skládky]] v&nbsp;jejich těsné blízkosti. V&nbsp;roce [[2007]] bylo rozhodnuto umístit na původní místo alespoň [[kopie]] těchto kamenů, k&nbsp;čemuž došlo v&nbsp;červnu roku [[2008]].

| svazek = I.

| příjmeníeditoři = [[Emanuel Poche]]

| svazek = I. A/J

<ref name="binterova­-pamatky">{{Citace periodika