Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna ,  před 10 měsíci
Po bitvě na Vítkově v roce [[1420]], v níž Jan Žižka porazil vojska první křížové výpravy, se v srpnu zúčastnil neblaze proslulého ničení [[Zbraslavský klášter|Zbraslavského kláštera]]. Dne 10. srpna 1420 ''táboři s Pražany, vedeni Korandou a ostatními některými kněžími, nepřátelsky napadli Zbraslav, kterou nikdo nehájil, a pobravše majetek a zapálivše klášter, vrátili se s hojností obilí jásavě zpívajíce, přičemž kněží se svými zbrojnoši a některými laiky nesli v kápích kusy rozbitých obrazů a'' [oltářních] ''tabulí.''<ref>[[Vavřinec z Březové|VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ]] a [[Marie Bláhová|BLÁHOVÁ, Marie]], ed. ''Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic''. Vyd. 2., opr.; (Ve Svobodě 1.). Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. [Citovaný text je na str. 103.]</ref>{{#tag:ref|Později se rozšířila historka o tom, že táborská lůza vytáhla z rakve tělo krále [[Václav IV.|Václava IV.]], který tam byl pohřben, ověnčila ho senem a napájela mrtvolu pivním mokem. Profesor [[Petr Čornej]] upozornil na skutečnost, že soudobý svědek, [[Vavřinec z Březové]], který vyplenění Zbraslavského kláštera popsal a nebyl nikterak nakloněn táborským radikálům, o tomto excesu nic nevěděl; je tedy dosti pravděpodobné, že se jedná o výmysl.<ref>ČORNEJ, Petr. ''Tajemství českých kronik: Cesty ke kořenům husitské tradice''. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1987. 350 s. cnb000037139. [S. 101.]</ref>|group="pozn."}}
 
Koranda měl značnou zásluhu na tom, že v únoru 1422 táborští bohoslovci odvrhli zázrak [[transsubstanciace]], a tím se značně vzádlilivzdálili od učení katolické církve.<ref>''Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí.'' 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. cnb000277218. S. 803.</ref><ref>[[František Šmahel|ŠMAHEL, František]]. ''Husitská revoluce. 3, Kronika válečných let.'' Vyd. 2., Ve vydavatelství Karolinum 1. Praha: Univerzita Karlova, 1996. 420 s., [42] s. obr. příl. ISBN 80-7184-072-6. [S. 115.]</ref> V září 1422 byl zajat od služebníků pána z Rožmberka a uvězněn na [[Příběnice|Přiběnicích]], hradě [[Oldřich II. z Rožmberka|Oldřicha z Rožmberka]]. Spolu s několika dalšími vězni se mu podařilo z vězení uniknout a poté, co dorazil s vojskem hejtman [[Zbyněk z Buchova]], se husité v listopadu 1422 zmocnili celého hradu. Protože však Koranda při dobývání hradu shazoval na nepřítele kameny a domníval se, že někoho mohl zabít, nesloužil prý již od té doby mše, ale pouze kázal.<ref>VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ a BLÁHOVÁ, Marie, ed. ''Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic.'' Vyd. 2., opr.; (Ve Svobodě 1.). Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. [S. 177 a 358.]</ref>
 
Na přelomu let [[1429]]/[[1430]] se účastnil [[spanilé jízdy|rejsy]] po říši, které velel [[Prokop Holý]]. [[Bitva u Lipan|Bitvu u Lipan]] absolvoval na straně radikálů. Stejně jako například [[Petr Payne]] byl po bitvě ušetřen hlavně díky přímluvě [[Vilém Kostka z Postupic|Viléma Kostky z Postupic]]. V roce [[1435]] se zúčastnil jednání se [[Zikmund Lucemburský|Zikmundem Lucemburským]]. Hájil zájmy Táborské obce a rezolutně odmítl přijetí [[Basilejská kompaktáta|kompaktát]]. V roce [[1436]] přispěl k dohodě se Zikmundem.