Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 5 bajtů ,  před 9 měsíci
upr. ref
Pokud elektrony přijímá, je toto číslo záporné a pak se jedná o [[aniont]], pokud je odevzdává, je číslo kladné a jde o [[kationt]]. Atom v základním stavu má oxidační číslo rovné nule. Atom jednoho prvku může mít různá oxidační čísla podle toho, v jaké sloučenině se zrovna nachází. Existují však přehledy důležitých oxidačních čísel.
 
Definice oxidačního čísla podle [[Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii|IUPAC]]:<ref>[httphttps://wwwgoldbook.iupac.org/goldbookhtml/O/O04365.pdfhtml IUPAC Gold Book]</ref>
<blockquote>''"'''Oxidační číslo:''' Udává stupeň oxidace atomu ve sloučenině. Je definováno jako náboj, který by atom měl, pokud bychom mu přisoudili elektrony podle následujících pravidel: (1) oxidační stav volných (nevázaných) prvků je roven nule; (2) jednoduché (jednoatomové) ionty mají oxidační číslo rovno náboji; (3) v běžných sloučeninách má vodík oxidační číslo +1 a kyslík -2. (Výjimku z tohoto pravidla tvoří pro vodík hydridy, kde je oxidační číslo vodíku -1, výjimkou pro kyslík jsou peroxidy, kde dosahuje oxidačního čísla -1); (4) algebraický součet oxidačních čísel v neutrální molekule musí být roven nule, v případě iontu se musí součet rovnat náboji iontu. Například, oxidační čísla síry ve sloučeninách H<sub>2</sub>S, S<sub>8</sub>, SO<sub>2</sub>, SO<sub>3</sub> a H<sub>2</sub>SO<sub>4</sub> jsou: -2, 0, +4, +6 a +6. Čím je oxidační číslo atomu ve sloučenině vyšší, tím je vyšší i stupeň oxidace daného atomu. Naopak, čím je oxidační číslo nižší, tím je vyšší stupeň redukce."''
</blockquote>
144

editací