Verze z 12. 11. 2018, 13:55 editovat 87.249.142.46 (diskuse) úprava pramenů značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 8. 1. 2019, 21:50 editovat zrušit editaci ShadowRobot (diskuse \| příspěvky) 23 683 editací m WPCleaner v2.0b - Fixed using WP:WCW (Odkaz shodný se svým popisem) Přejít na další porovnání →
Řádek 93: [[Soubor:GollJ.JPG\|náhled\|upright\|vlevo\|Jaroslav Goll]] Goll také vychoval na oddělené české [[Univerzita Karlova\|pražské univerzitě]] skupinu žáků, které se začalo říkat „[[Gollova škola~~\|„Gollova škola“~~]]“. Nejednalo se o homogenní skupinu, společné jí však byla gollovská pozitivistická metoda. Mezi hlavní představitele patřil [[Josef Pekař\|Pekař]], [[Josef Šusta\|Šusta]], [[Václav Novotný (historik)\|Novotný]], [[Kamil Krofta\|Krofta]] a [[Zdeněk Nejedlý\|Nejedlý]]. Kromě této skupiny působila ještě starší generace pracující tradičními metodami poplatnými nacionálním, politickým či náboženským požadavkům. Také se od historické vědy začaly oddělovat [[pomocné vědy historické]] ([[Josef Emler\|Emler]], [[Gustav Friedrich\|Friedrich]]) a [[archeologie]] ([[Josef Ladislav Píč\|Píč]], [[Lubor Niederle\|Niederle]]). A v neposlední řadě se vyvíjela také historiografie českých Němců, byť pod silným vlivem nacionalismu ([[Adolf Bachmann\|Bachmann]], [[Bertold Bretholz\|Bretholz]]).<ref>Kutnar – Marek (1997). S. 469–677.</ref> V meziválečném období dále pokračovala činnost pozitivistické historiografie, avšak její zmechanizování a odosobnění vedlo ke skepsi, kritice pozitivistické metodologie ([[Jaroslav Werstadt\|Werstadt]], [[Jan Slavík (historik)\|Slavík]]). Určité východisko představovalo obohacení politických dějin o hospodářsko-sociální dějiny ([[Bedřich Mendl\|Mendl]]), v čemž pokračovala také mladší generace ve 30. letech. Z řady historiků vybočoval [[Zdeněk Kalista\|Kalista]], jenž představil svou vlastní koncepci historikovy práce, jež podle něj měla být tvůrčí činností.<ref>Kutnar – Marek (1997). S. 683–969.</ref>

Historiografie: Porovnání verzí