Globální oteplování: Porovnání verzí

}}</ref> Pevné a kapalné částice známé jako [[aerosol]]y, produkované sopkami a [[znečišťující látky]] produkované průmyslem, jsou považovány za hlavní příčinu tohoto stmívání (např. [[Pevné částice|polétavý prach]], [[sírany]], [[Dusičnany|nitráty]], organický uhlík). Tyto částice způsobují ochlazovací efekt zvýšeným odrazem přicházejícího slunečního záření. Účinky produktů spalování fosilních paliv &nbsp;– CO₂ a aerosolů – se ve velké míře v&nbsp;minulých desetiletích navzájem kompenzovaly, takže čisté oteplování bylo způsobeno nárůstem dalších skleníkových plynů, jako je methan.<ref>{{Citace periodika

}}</ref> Radiační působení těchto částic je však časově omezené díky [[mokrá depozice|mokré depozici]], která způsobuje, že jejich doba setrvání v&nbsp;atmosféře je asi týden. Naproti tomu oxid uhličitý má životnost v&nbsp;atmosféře století i&nbsp;více, takže zvýšené koncentrace částic v&nbsp;atmosféře pouze pozdrží klimatické změny způsobené oxidem uhličitým.<ref>{{Citace periodika

emise černého uhlíku jsou druhým nejsilnějším příspěvkem k nynějšímu globálnímu oteplování po emisích oxidu uhličitého.”) Četní vědci počítají s&nbsp;tím, že černý uhlík může být na druhém místě za CO₂ ve svém příspěvku ke změně klimatu, včetně Tami C. Bond & Haolin Sun, ''Can Reducing Black Carbon Emissions Counteract Global Warming'', ENVIRON. SCI. TECHN. (2005), at 5921 (“Černý uhlík je druhé nebo třetí největší individuální oteplovací činidlo po oxidu uhličitém a methanu.”); ''a práce'' J. Hansen, ''A&nbsp;Brighter Future'', 53 CLIMATE CHANGE 435 (2002), ''dostupné na'' http://pubs.giss.nasa.gov/docs/2002/2002_Hansen_ha08300g.pdf (počítaná hodnota klimatického působení černého uhlíku 1,0&nbsp;±&nbsp;0,5&nbsp;W/m²).</ref> Navíc k&nbsp;jejich přímému vlivu díky rozptylu a absorpci slunečního záření mají částice nepřímý vliv na energetický účet země. [[Sírany|Sulfáty]] působí jako [[kondenzační jádro|kondenzační jádra]] mraků a vznikají tak mraky, které obsahují větší množství menších kapiček. Tyto mraky odrážejí sluneční záření účinněji, než mraky s&nbsp;menším množstvím větších kapek – tento jev nese název ''[[Twomeyův jev]] (Twomey effect)''.<ref>{{Citace periodika

}}</ref> Tento jev též způsobuje, že částice mají ve větší míře stejnou velikost, což omezuje vznik dešťových kapek a způsobuje větší odraz přicházejícího slunečního záření mraky. Tento jev se nazývá ''[[Albrechtův jev]]'' ''(Albrecht effect)''.<ref>{{Citace periodika

}}</ref> V&nbsp;případě usazení na povrchu, zvláště na povrchu ledovců, nebo na ledu v&nbsp;arktických oblastech způsobí nižší povrchový odraz ([[albedo]]), což může přímo ohřívat povrch. Vliv částic, včetně černého uhlíku je nejvýraznější v&nbsp;tropech a subtropech, zvláště v&nbsp;[[Asie|Asii]], zatímco účinky skleníkových plynů jsou dominantní v&nbsp;mírných pásech a na jižní polokouli.<ref>{{Citace elektronické monografie

Z&nbsp;přírodních faktorů ovlivňujících klima je na prvním místě [[Slunce]] jakožto základní zdroj [[energie]] pro klimatický systém. [[Korelace]] změn sluneční aktivity a změn teplot v&nbsp;minulosti na Zemi byla v&nbsp;minulosti velice vysoká: okolo 0,8. Ať už za posledních 1&nbsp;000 let,<ref name="Solanki">{{Citace periodika

Dalším důkazemdůkaz toho, že Slunce není příčinou současných klimatických změn, je dán pozorováním změn teplot v&nbsp;různých atmosferických vrstvách.<ref>{{Citace elektronické monografie

Mezi zpětné vazby klimatického systému se řadí [[Vodní pára|vodní páry]], změny na ledovém a sněhovém povrchu (sněhový a ledový kryt ovlivňuje množství pohlceného nebo odráženého slunečního záření), mraky, a změny v&nbsp;[[Koloběh uhlíku|koloběhu uhlíku]] na Zemi (např. uvolňování uhlíku z&nbsp;půdy).<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Další faktory, které přispívají k tomuto intenzivnímu oteplování, jsou úbytek sněhové pokrývky a mořského ledu, změny atmosférických a oceánských proudění, přítomnost antropogenních [[Saze|sazí]] v arktickém prostředí, zvýšení oblačnosti a vodní páry. Podle [[Pátá hodnotící zpráva IPCC|zprávy IPCC z roku 2013]] mají modely často tendenci podceňovat Arktické zesílení.<ref>{{Citace elektronického periodika