Lidské oko: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 185.33.139.134 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Jarka D
značka: rychlé vrácení zpět
MGirda (diskuse | příspěvky)
m →‎Mechanismus vidění: akomodace a zaostření je totéž slovo
Řádek 6:
Struktura lidského oka se plně přizpůsobuje potřebě zaostřit paprsek světla na sítnici (latinsky ''retina''). Všechny části oka, přes které paprsky světla procházejí, jsou průhledné, aby propustily co nejvíce dopadajícího světla. [[Rohovka]] (''cornea'') a [[Čočka (oko)|čočka]] (''lens'') pomáhají paprsek světla spojit a zaostřit na zadní stěnu oka – [[sítnice|sítnici]]. Toto světlo pak způsobuje chemické přeměny ve [[Světločivná buňka|světločivných buňkách]] ([[tyčinka (oko)|tyčinky]] a [[čípek (oko)|čípky]]), které vysílají nervové impulsy [[zrakový nerv|zrakovým nervem]] (''nervus opticus'') do mozku.
 
Světlo vstoupí přes rohovku do oblasti vyplněné komorovou vodou (''aquaeus humor'') a dopadá zornicí (zřítelnicí, „panenkou“) na čočku. Ta se pomocí svalů [[duhovka|duhovky]] (''iris'') roztahuje a zužuje, čímž se mění její zakřivení, a tím i ohnisková vzdálenost. Tak se oko [[akomodace|akomoduje]] a zaostřuje na více či méně vzdálené předměty, aby se jejich paprsky sbíhaly přesně na sítnici, kde vytvářejí převrácený obraz.
 
=== Konvenční zraková vzdálenost ===