Hydroxid sodný: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Opraven překlep značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
Bylo přidáno několik odkazů na články na wikipedii a byl přidán jeden triviální název této látky. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 52:
| číslo RTECS = WB4900000
}}
'''Hydroxid sodný''' (NaOH) je silně [[Zásady (chemie)|zásaditá]] [[anorganická sloučenina]]. Zastaralé [[triviální název|triviální názvy]] této látky jsou '''natron''' nebo '''louh sodný''' (někdy '''sodný louh'''). V potravinářství je označován [[seznam přídatných látek|kódem]] '''E 524'''. V čistém stavu je to pevná bílá látka ve formě malých perliček, peciček, lístečků nebo granulí, silně [[hygroskopie|hygroskopická]] a pohlcující [[oxid uhličitý]] ze vzduchu, čímž vzniká [[uhličitan sodný]]; proto musí být uchovávána v hermeticky uzavřených obalech.
== Příprava ==
Řádek 80:
Vznikající velmi málo rozpustný [[uhličitan vápenatý]] se oddělil [[sedimentace|sedimentací]], případně následnou filtrací a odpařením vody ze zbývajícího roztoku se získal surový hydroxid sodný. Ten se většinou dále čistil rozpuštěním v [[ethanol]]u.
V současné době se veškerý hydroxid sodný vyrábí [[elektrolýza|elektrolytickým rozkladem]] roztoku chloridu sodného ([[Solanka|solanky]]), přičemž vedlejším produktem elektrolýzy je plynný [[chlor]]. Používá se při tom tří různých metod, kterými se zabraňuje zpětné reakci chlóru s vzniklým [[Hydroxidy|hydroxidem]].
Při ''amalgamové metodě'' se používá [[Castner-Kellnerův elektrolyzér]] (vynalezený v roce [[1892]]), kde jako katoda slouží kovová [[rtuť]]. Na ní proběhne redukce sodných iontů na elementární sodík
Řádek 86:
:Na<sup>+</sup> + e<sup>-</sup> → Na,
který se ve [[Rtuť|rtuti]] rozpustí za vzniku kapalného [[amalgámy|amalgámu]]. Tím se zabrání okamžité reakci kovového sodíku s vodou na hydroxid sodný; tento rozklad probíhá následně v oddělené reakční prostoře nazývané ''rozkladač'', kam se kapalný amalgam přečerpává. Rtuť zbavená sodíku v rozkladači se pak vrací do [[elektrolyzér]]u. Tento postup užívali naši dva největší výrobci hydroxidu sodného, Spolana, a. s., [[Neratovice]] a Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a. s., [[Ústí nad Labem]] a také více než polovina výrobců chlóru a hydroxidu sodného v [[Evropská unie|Evropské unii (EU)]]. Nevýhodou tohoto postupu je potřeba velmi čisté suroviny, relativně vysoký rozkladný potenciál (a tedy i vyšší nároky na elektrickou energii) a použití jedovaté rtuti.
Při druhé, tzv. „diafragmové metodě“ (z roku 1885), jsou v Griesheimově článku anodový a katodový prostor vzájemně odděleny polopropustnou stěnou, která sice dovolí putovat v elektrostatickém poli malým iontům Na<sup>+</sup> a molekulám vody, ale zabrání prostupu molekul vznikajícího chlóru Cl<sub>2</sub>. Do prostoru anody se kontinuálně přivádí roztok (solanka). Na anodě ionty chloru odevzdávají elektron a mění se na atomární chlor a následně na molekulární chlór, tedy
| |||