Slivoň: Porovnání verzí

Přidáno 1 416 bajtů ,  před 1 rokem
další drobné rozš.
(formulace, doplnění refů)
(další drobné rozš.)
 
== Popis ==
Slivoně jsou opadavé, zřídka i&nbsp;stálezelené (sekce ''Laurocerasus'') stromy nebo keře. Mohou nabývat různého [[Habitus (biologie)|habitu]] od nízkých, středně vysokých i&nbsp;vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o&nbsp;výšce i&nbsp;méně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let, třešeň ptačí výjimečně až 200 let. [[Kořen|Kořenový systém]] je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u&nbsp;většiny druhů je vyvinuta silná [[Vegetativní rozmnožování|kořenová výmladnost]], díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé [[Polykormon|polykormony]] (typicky např. [[Trnka obecná|slivoň trnka]]). [[Borka|Kůra]] je v&nbsp;mládí hladká, často s&nbsp;nápadnými [[Lenticela|lenticelami]], ve stáří puká a loupe se. Některé druhy mají zkrácené větvičky ([[Brachyblast|brachyblasty]]) opatřené [[Trn (botanika)|kolci]]. [[List]]y jsou jednoduché, střídavě postavené, s&nbsp;drobnými opadavými [[Palist|palisty]]; [[Čepel listová|listové čepele]] jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo i&nbsp;celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na [[Řapík|řapíku]] jsou často [[Nektar|nektariové žlázky]].<ref name=":0" /><ref name=":2" />
 
=== Vegetativní orgány, habitus a vzrůst ===
[[Květ]]y jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo v&nbsp;chudých či bohatých květenstvíchː [[Okolík|okolících]], [[Chocholík|chocholících]] či [[Hrozen|hroznech]]. Rozkvétají obvykle před vyrašením listů nebo současně s&nbsp;listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou [[Češule|češuli]]. Opadavých [[Kalich (botanika)|kališních]] i&nbsp;[[Koruna (botanika)|korunních lístků]] je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i&nbsp;v&nbsp;odstínech červené, purpurové či fialové. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je apokarpní, s&nbsp;jedním [[Plodolist|plodolistem]], [[semeník]] je svrchní, vyrůstající ze dna češule, s&nbsp;jednou přímou [[Čnělka|čnělkou]]. [[Tyčinka (botanika)|Tyčinky]] jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100), s barevnými [[Prašník|prašníky]]. Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky [[Blanokřídlí|blanokřídlými]]. Díky obsahu nektaru patří slivoně k&nbsp;[[Medonosná rostlina|medonosným rostlinám]]; co do [[opylení]] mohou být [[Samosprašnost|samosprašné]], nebo [[Cizosprašnost|cizosprašné]], což je třeba vzít do úvahy při zahradní výsadbě. [[Plod (botanika)|Plodem]] je [[peckovice]] různých rozměrů, na povrchu hladká nebo pýřitě plstnatá, s&nbsp;relativně velkou [[pecka|peckou]] uvnitř. Dužnina plodů slivoně je jedlá, u některých druhů však hrozí otravy nebo nevolnosti při pozření semen (střemchy, bobkovišeň).<ref>{{Citace elektronického periodika
Slivoně jsou opadavé, zřídka i&nbsp;stálezelené (sekce ''Laurocerasus'') stromy nebo keře. Mohou nabývat různého [[Habitus (biologie)|habitu]] od nízkých, středně vysokých i&nbsp;vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o&nbsp;výšce i&nbsp;méně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let, třešeň ptačí výjimečně až 200 let. [[Kořen|Kořenový systém]] je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u&nbsp;většiny druhů je vyvinuta silná [[Vegetativní rozmnožování|kořenová výmladnost]], díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé [[Polykormon|polykormony]] (typicky např. [[Trnka obecná|slivoň trnka]]). Častá je [[mykorhiza]]. [[Borka|Kůra]] je v&nbsp;mládí hladká, často s&nbsp;nápadnými [[Lenticela|lenticelami]], ve stáří puká, a loupečasto se podélně kroutí a odlupuje. Některé druhy mají zkrácené větvičky ([[Brachyblast|brachyblasty]]) opatřené [[Trn (botanika)|kolci]]. [[List]]y jsou jednoduché, střídavě postavené nebo vyrůstající na brachyblastech, s&nbsp;drobnými opadavými [[Palist|palisty]];. [[Čepel listová|listovéListové čepele]] jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo i&nbsp;téměř celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na [[Řapík|řapíku]] jsou často [[Nektar|nektariové žlázky]].<ref name=":0" /><ref name=":2" /><ref name=":4" />
 
=== Generativní orgány ===
[[Květ]]y jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo v&nbsp;chudých či bohatých květenstvíchː [[Okolík|okolících]], [[Chocholík|chocholících]] či [[Hrozen|hroznech]]. Rozkvétají obvykle před vyrašením listů nebo současně s&nbsp;listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou [[Češule|češuli]]. Opadavých [[Kalich (botanika)|kališníchKališních]] i&nbsp;[[Koruna (botanika)|korunních lístků]] je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i&nbsp;v&nbsp;odstínech červené, purpurové či fialové. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je apokarpní, s&nbsp;jedním [[Plodolist|plodolistem]], [[semeník]] je svrchní, volně vyrůstající ze dna češule, s&nbsp;jednou přímou [[Čnělka|čnělkou]]. [[Tyčinka (botanika)|Tyčinky]] jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100), s barevnými [[Prašník|prašníky]]. Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky [[Blanokřídlí|blanokřídlými]]. Díky obsahu nektaru patří slivoně k&nbsp;[[Medonosná rostlina|medonosným rostlinám]]; co do [[opylení]] mohou být [[Samosprašnost|samosprašné]], nebo [[Cizosprašnost|cizosprašné]], což je třeba vzít do úvahy při zahradní výsadbě.<ref [[Plodname=":3" (botanika)|Plodem]] je [[peckovice]] různých rozměrů, na povrchu hladká nebo pýřitě plstnatá, s&nbsp;relativně velkou [[pecka|peckou]] uvnitř. Dužnina plodů slivoně je jedlá, u některých druhů však hrozí otravy nebo nevolnosti při pozření semen (střemchy, bobkovišeň)./><ref>{{Citace elektronickéhoname=":2" periodika/>
 
Květní obaly včetně češule po odkvětu opadávají a semeník dozrává v [[Plod (botanika)|plod]], kterým je [[peckovice]] různých rozměrů, na povrchu hladká nebo pýřitě plstnatá, s&nbsp;relativně velkou [[pecka|peckou]] uvnitř. Dužnina plodů je u převážné většiny slivoní jedlá, u některých druhů však hrozí otravy nebo nevolnosti při pozření semen obsahujících prudce jedovaté látky (střemchy, bobkovišeň).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Prunus in Flora of China @ efloras.org
| periodikum = www.efloras.org
| url = http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=126865
| datum přístupu = 2018-12-30
}}</ref><ref name=":1" />
 
Základní chromozomové číslo je x = 8, jednotlivé druhy mohou nabývat různého stupně [[ploidie]] (2, 4, 6, 8, dokonce i&nbsp;18).<ref name=":0">{{Citace monografie
 
== Systematika ==
[[Soubor:Fruits Prunus domestica.jpg|alt=|náhled|Švestkyː ''Prunus domestica'']]
Systematické klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v&nbsp;čase mnoha proměnami. [[Carl Linné|Linné]] zprvu jemu známé zástupce rozdělil do čtyř rodů ''Amygdalus, Cerasus, Prunus'' a ''Padus,'' později jejich počet zmenšil na dva (''Amygdalus'' a ''Prunus'', 1758). Ve 20. století byl rod členěn na 5–6 podrodů, existovaly také tendence drobit jej na mnoho menších rodůː v&nbsp;mnoha zdrojích včetně ''Květeny ČSR'' je rod vydělen do čeledi [[mandloňovité]] (''Amygdalaceae'') a rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (''Prunus'' sensu stricto – slivoň, švestka; ''Cerasus'' – třešeň, višeň; ''Padus'' – střemcha vč. sakury; ''Padellus'' – mahalebka; ''Laurocerasus'' – bobkovišeň; ''Amygdalus'' – mandloň; ''Armeniaca'' – meruňka; ''Persica'' – broskvoň). Jindy mu v&nbsp;rámci čeledi [[Růžovité|růžovitých]] byla přidělována samostatná podčeleď ''Prunoideae'', která se však ukázala jako nepřirozená. [[Fylogenetika|Fylogenetické]] studie potvrdily celý rod ''Prunus'' v&nbsp;širokém pojetí jako [[Monofyletismus|monofyletický]], pocházející ze [[Starý svět|Starého světa]], a zařadily jej do podčeledi ''Spiraeoideae'', v&nbsp;níž je jediným taxonem tribu ''Amygdeleae''; sesterskou větví je tribus ''Neillieae'' (rody [[Tavolníkovka|Neillieaetavola]]'', [[tavolníkovka]]). [[Nomenklatorický typ v botanice|Typovým druhem]] je [[slivoň švestka]] (''Prunus domestica''). Mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé [[Reprodukční bariéra|reprodukční bariéry]], takže snadno dochází k&nbsp;hybridizaci.<ref name=":0" /><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Tropicos {{!}} Name - Prunus L.
| periodikum = www.tropicos.org
| url = http://www.tropicos.org/Name/40016726
| datum přístupu = 2018-12-29
}}</ref><ref name="bor">{{Cite journal|title=Phylogeny and Systematics of Prunus (Rosaceae) as Determined by Sequence Analysis of ITS and the Chloroplast trnL-trnF Spacer DNA|journal=Systematic Botany|volume=26|issue=4|pages=797–807|year=2001|postscript=<!--None-->|jstor=3093861|last1=Bortiri|first1=E.|last2=Oh|first2=S. H.|last3=Jiang|first3=J.|last4=Baggett|first4=S.|last5=Granger|first5=A.|last6=Weeks|first6=C.|last7=Buckingham|first7=M.|last8=Potter|first8=D.|last9=Parfitt|first9=D. E.}}</ref><ref name=":4">Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), ''Květena České republiky 3'', Academia, Praha.</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Johansson
| jméno = Jan Thomas
| datum přístupu = 2018-12-29
}}</ref>
[[Soubor:Fruits Prunus domestica.jpg|alt=|náhled|Švestkyː ''Prunus domestica'']]
[[Soubor:Prunus prostrata flower.JPG|náhled|Višeň položená (''Prunus prostrata'')]]
[[Soubor:20160312Prunus cerasifera05.jpg|náhled|''Prunus cerasifera'' ]]
** [[Slivoň pensylvánská]] (''Prunus pensylvanica'' L. f.): Kanada, USA
** [[Sakura|Sakura ozdobná]] (''Prunus serrulata'' Lindl.)ː původně východní Asie
** [[Třešeň chloupkatá]] (''Prunus subhirtella'' Miq., Syn.: ''Prunus pendula'' Sieb. ex Maxim.): Japonsko
* Sekce ''Laurocerasus'' (včetně ''Pygeum'' Gaertn. a sect. ''Padus'' (Mill.) Turcz.): Hroznová květenství s&nbsp;vícero drobnými květy. Jediná sekce se stálezelenými zástupci s&nbsp;kožovitými listy.
**[[Slivoň africká]] (''Prunus africana'' (Hook. f.) Kalkman): rovníková a jižní Afrika, Madagaskar, Komory
=== Gastronomie ===
[[Soubor:Wall Food 10440 (15821825451).jpg|vlevo|náhled|Meruňkový kompot|alt=]]
Plody různých druhů slivoní patří k&nbsp;nejoblíbenějším druhům [[ovoce]], jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství [[Vitamín A|vitamínu A]], [[B-komplex|B]] a [[Vitamín C|C]], stejně jako [[Antioxidant|antioxidanty]], minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je obecně nesmírně širokéː od přímé konzumace v&nbsp;čerstvém stavu po výrobu [[Kompot|kompotů]], rozvářek, [[Sirup|sirupů]], [[Džem|džemů]] a [[Povidla|povidel]]. Plody lze sušit (meruňky, švestky) nebo [[Kandované ovoce|kandovat]]. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových [[Knedlík|knedlíků]], do koláčů a dezertů (třešňová [[bublanina]]). [[Mandle (plod)|Mandle]] mají všestranné užití v&nbsp;cukrářství, na výrobu [[Marcipán|marcipánu]] a různých [[Pochutiny|pochutin]].<ref name=":3" /> Tradiční součástí východoasijské kuchyně, postupem času objevovanou i v Evropě, jsou výrobky z [[Meruňka japonská|japonské švestky]] ''Prunus mume'', jako je [[umeocet]] nebo sušené nakládané švestičky [[Umeboši|umeboshi]]. Ve východoasijckých zemích využití tohoto nesmírně populárního stromu dále zahrnuje výrobu šťáv z kouřem uzených plodů, čaj ze sušených květních plátků, likéry a mnoho dalšího.
 
Samostatnou kapitolou je výroba alkoholických nápojů. Mnohé druhy peckovin jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné [[Pálenka|pálenky]]ː v ČR především [[slivovice]] a [[meruňkovice]], v jiných evropských zemích též destiláty z třešní, jako italské [[Maraschino]] z odrůdy dalmatských višní, portugalská [[ginjinha]] či ginja nebo v německém prostoru pálenka Kirsch, využívaná též při přípravě [[fondue]] nebo v cukrářství jako náplň čokoládových dezertů. Macerováním nebo přídavkem višňové šťávy vznikají likéry jako višňovka nebo [[griotka]], zbroskvová šťáva dodává chuť vodce [[Koskenkorva]]. Z jader broskví a meruněk se vyrábí pálenka zvaná [[persico]], macerací týchž s dalšími přísadami likér [[Amaretto]]. Višně jsou tradiční přísadou belgického piva [[Lambik|Kriek Lambik]], z&nbsp;[[Trnka (plod)|trnek]] se místně vyrábí ovocné víno.<ref name=":1">Alois Mikula, Přemysl Vankeː ''Plody planých a parkových rostlin''. SPN Praha 1978, str. 66-69</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Mandlový likér Amaretto vlastně ani nemusí být vyroben z mandlí – Alkoholium.cz
| url = https://www.alkoholium.cz/mandlovy-liker-amaretto-vlastne-ani-nemusi-byt-vyroben-z-mandli/
 
=== Estetický a kulturní význam ===
Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří k hojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů (plnokvěté, s&nbsp;purpurově zbarvenými listy apod.). Oblíbené především v menších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Rozkvetlé [[Sakura|sakury]] jsou jedním z&nbsp;nejznámějších symbolů Japonska, kolem nichž se točí mnoho zvyklostí a tradic společenského života. Během svátku [[Hanami]], který vznikl pravděpodobně již v [[období Heian]] (8.–12. století), jsou kvetoucí sakury ve velkém množství pozorovány a obdivovány při piknicích aza popíjení [[Sake|saké]], běhema svátkuto [[Hanami]];jak dalšímve takovýmdne, stromemtak jev téžnoci japonskáza svitu lampionů. Podoběn obdivované jsou květy japonské švestkašvestky ume, která je též národní květinou [[Tchaj-wan (ostrov)|Taiwanu]]. Kvetoucí třešně a sakury jsou neodmyslitelnou součástí japonské i čínské poezie a výtvarného i užitého umění, včetně tvorby [[Bonsaj|bonsají]]. Představují symbol vracejícího se jara, krásy, čistoty, prostoty, ale též pomíjivosti a nevyhnutelného úpadku všeho živého. Trnky byly v Evropě naopak symbolem kontrastu sil světla a temnoty a považovány za dřevinu čarodějnic. Mnoho dalších lidových pověr je spojeno se zvykem řezat v den svaté Barbory větévky slivoní do vázy – [[Barborky]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = U KOCOURA DOMA
| url = https://ukocouradoma.cz/japonska-svestka-ume/
| datum přístupu = 2019-01-04
| jazyk = cs-CZ
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hageneder
| jméno = Fred
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Moudrost stromů
| vydání =
| vydavatel = Knižní klub
| místo = Praha
| rok vydání = 2006
| počet stran =
| strany = 164-167
| isbn = 978-80-242-3520-2
}}</ref>
 
=== Dřevo ===
[[Dřevo]] slivoní (především švestkové a třešňové, ale i&nbsp;trnky nebo některých druhů střemchy) je tvrdé, pevné a díky svému atraktivnímu hnědočervenému zbarvení s výraznou kresbou velmi ceněné v&nbsp;uměleckém truhlářství a řezbářství. Je vhodné k&nbsp;soustružení a velmi dobře se leští. Vyrábí se z&nbsp;něj ozdobný [[Dýha|dýhovaný]] nábytek nebo i hudební nástroje, stejně jako drobné dekorační předměty jako [[Svícen|svícny]], tácy, dózy, sošky, spony do vlasů, střenky nožů, rámy obrazů, [[Dýmka|dýmky]] neboči [[Šperk|dřevěné šperky]]. Pro svou vysokou výhřevnost a jemnou ovocnou vůni dýmu je oblíbeným dřevem na [[grilování]] a [[uzení]].<ref name=":0" /><ref name=":2">{{Citace monografie
| příjmení = Musil
| jméno = Ivan