Nízkonákladová letecká společnost: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m posun |
|||
Řádek 39:
Hybridní model vzniká kombinací prvků dopravců pravidelných na straně jedné a nízkorozpočtových na straně druhé. Dnes hybridní společnosti převládají, klasických nízkonákladových je jen velmi málo. Schopnost nízkorozpočtových aerolinií fungovat na nižších nákladech se postupem času začala pomalu vytrácet. Tato ztráta se stala právě příčinou transformace na hybridní produkt. Další možnou příčinou zůstává fakt, že low cost dopravci se snaží všemožně proniknout na trh přepravců síťových i regionálních.
Prapůvodním hybridem byla společnost [[Southwest Airlines]] v USA, v Evropě je za průkopníka považován britský [[EasyJet]]. Ten se vyhýbá sekundárním letištím a létá na primární letiště. Tato strategie se vyplatila, jelikož na velká obchodní letiště létají klienti právě kvůli byznysu. Jedním z prvních, kteří se pustili do nějakých změn, byl dopravce Continental Lite. Jednalo se však pouze o krátkodobý experiment. Poté přišel US Air, který založil dceřinou společnost Metrojet. Také společnost [[Delta Air Lines|Delta]] se pokoušela prorazit se svými odnožemi Delta Express a Song. Klasičtí přepravci si vytvářejí své nízkonákladové pobočky jako znak konkurence.
Britská aerolinie [[British Airways]] se rozhodla založit nezávislou jednotku Go. Toto rozhodnutí bylo dosti zásadní, low cost společnost Go byla totiž velice úspěšná. Později však byla nabídnuta k odkupu konkurenčnímu EasyJet. Dalším příkladem je firma Finnish airline Blue 1 a její odnož Snowflake, která však trvala jen krátkou dobu. Někteří pravidelní dopravci se v zoufalství pokusili přetransformovat v nízkorozpočtové. Jako příklad lze uvést Aer Lingus, který omezil náklady a rozšířil škálu svých služeb.{{doplňte zdroj}} Nízkonákladové letecké společnosti se potýkají se stejnými problémy jako klasičtí dopravci.
| |||