První republika: Porovnání verzí

Obyvatelé sebyli na základěpodle ústavy považovalipovažováni za příslušníky „československého národa“ a oficiálním jazykem byl „československý“„jazyk československý“.<ref>[http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/historie/tauchen.pdf Tauchen, J.: K některým otázkám právní úpravy jazykového práva v první ČSR z německého pohledu], text ze sborníku Dny práva 2008, Právnická fakulta Masarykovy univerzity.</ref> Vytvořit pojem [[Čechoslovakismus|československý národ]] a spojit tak Čechy a Slováky v Čechoslováky bylo nutné zejména pro potřeby zahraniční politiky, jelikož stát měl daleko více obyvatel hlásících se k [[Němci|národnosti německé]], než bylo Slováků. Ústava zajišťovala menšinám, které však tvořily více jak 20 % populace, naprostou rovnoprávnost (užívání svého jazyka ve školách, úřední jednání…). Tato rovnoprávnost byla však do jisté míry narušována, například tvorbou takových volebního obvodů, kde měli převahu Češi, či přijímáním pouze Čechů a Slováků do některých vojenských útvarů apod. Němci i přesto měli ve státní správě vysoký počet volených zástupců, existovalo velké množství německých základních, středních i vysokých škol či vydavatelství, a tím i knih v německém jazyce. Národnostní menšiny mohly svobodně zakládat organizace a různé spolky, nicméně jejich požadavky na autonomii byla česká vláda ochotná splnit až pod tlakem v krizovém roce 1938. Vztah státu a občanů se nezakládal na národnostním, ale na občanském principu, podobně jako ve Švýcarsku.