První republika: Porovnání verzí

Nezávislost Československa byla prohlášena [[28. říjen|28. října]] [[1918]] pětičlenným [[Národní výbor československý|Národním výborem]] v Praze (jehož členy byli [[Antonín Švehla]], [[Alois Rašín]], [[Jiří Stříbrný]], [[Vavro Šrobár]] a [[František Soukup]] - „[[muži 28. října]]“), a to v součinnosti se zahraniční akcí [[Československá národní rada|Československé národní rady]], která se již o 4 dny dříve prohlásila za prozatímní vládu nového státu. Národní výbor prosadil v zájmu uchování veřejného pořádku kontinuitu zákonů a vládl prostřednictvím [[dekret]]ů. Počátečním problémem bylo sestavení československého parlamentu. Jelikož volby byly zatím nereálné, byl parlament – [[Revoluční národní shromáždění]] – poskládán na základě voleb z roku [[1911]] do rakousko-uherského sněmu. Slovensko bylo zastoupeno 44 jmenovanými poslanci. Národní výbor předal své pravomoci na prvním zasedání Národního shromáždění [[14. listopad]]u 1918, kdy byl prezidentem zvolen [[Tomáš Garrigue Masaryk]], předsedou vlády [[Karel Kramář]], ministrem zahraničí [[Edvard Beneš]] a ministrem vojenství [[Milan Rastislav Štefánik]]; také byl slavnostně sesazen [[Habsbursko-lotrinská dynastie|rod Habsburků]] a byla přijata [[prozatímní ústava]]. Němci neměli v tomto parlamentu zastoupení žádné (odmítli se zúčastnit), přestože jich bylo více než Slováků. Na základě poválečné [[Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona|deklarace]] prezidenta USA [[Woodrow Wilson|Thomase Woodrowa Wilsona]], která hovoří o právu každéhonárodů člověkaRakouska-Uherska na sebeurčeníautonomii, se většina [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] hlásila k Německu či Rakousku. Maďaři na jihovýchodě Slovenska zase k Maďarsku.