Vilém Florentin Salm-Salm: Porovnání verzí

Od roku [[1761]] pak v Kolíně, Lutychu a [[Štrasburk]]u působil jako kanovník. V&nbsp;roce [[1771]] byl vysvěcen na kněze a roku [[1776]], ve svých pouhých 30&nbsp;letech, se stal biskupem v [[Tournai]]. Mimo kněžské a biskupské působení působil rovněž jako regent na [[Říšská bezprostřednost|bezprostředních]] i šlechtických rodinných majetcích, které spravoval v letech [[1773]]-[[1788]] za nezletilého synovce.<ref name="DBE"/> V roce [[1780]] bylo princi ze Salm-Salmu přislíbeno [[Arcidiecéze ostřihomsko-budapešťská|Granské arcibiskupství]] v [[Uhersko|Uhrách]], nejbohatší v&nbsp;celé tehdejší [[Habsburská monarchie|Habsburské monarchii]]. Čekatelem na tutotento arcibiskupskouarcibiskupský stolicistolec se stal za odměnu, protože svou autoritou a diplomatickým úsilím dokázal přesvědčit kolínskou [[Kapitula|kapitulu]], aby až se uprázdní místo tamního [[Kníže-biskup|kurfiřta-arcibiskupa]], zvolila do čela [[Diecéze kolínská|arcibiskupství]]diecéze [[Arcivévoda|arcivévodu]] [[Maxmilián František Habsbursko-Lotrinský|Maxmiliána Františka Habsbursko-Lotrinského]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = Hamannová|jméno = Brigitte|příjmení2 =|jméno2 =|titul = Habsburkové: životopisná encyklopedie|překladatelé = Milada Kouřimská, Milan Kouřimský|vydání = 2|vydavatel = Brána|místo = Praha|rok = 2001|počet stran = 403|strany = 240-242, zejména s. 241|isbn = 80-7243-109-9}}</ref> Do Vilémových nadějí na získání granského stolce ovšem zasáhla [[Velká francouzská revoluce]].

TournaiskéTournaiská biskupstvídiecéze se rozkládalorozkládala na území [[Rakouské Nizozemí|Rakouského Nizozemí]] i sousední Francie<ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Pražské arcibiskupství 1344-1994: sborník statí o jeho působení a významu v české zemi.|vydání = 1|vydavatel = Zvon|místo = Praha|rok = 1994|počet stran = 380|strany = 328|isbn = 80-7113-091-5|editoři = Zdeňka Hledíková, Jaroslav V. Polc}}</ref> a Vilém Florentin se tak, jako jeden z francouzských biskupů, zúčastnil zasedání [[Generální stavy|generálních stavů]] [[5. květen|5. května]] [[1789]]. Již [[2. listopad]]u toho roku byly ovšem ve Francii všechny duchovní statky zkonfiskovány, čímž biskupství přišlo o více než polovinu svého majetku.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = Wurzbach|jméno = Konstantin von|titul = Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreichs, 28 s. 139|url = http://www.literature.at/viewer.alo?objid=11777&viewmode=fullscreen&scale=2.5&rotate=&page=147|vydavatel = |místo = Wien|datum vydání = 1874|datum přístupu = 2015-10-22}}</ref> Krátce nato se revoluční běsnění rozšířilo i do Rakouského Nizozemí a Vilém Florentin, který byl navíc od dubna roku [[1790]] tlačen francouzskou stranou k přísaze na novou [[Francouzská ústava z roku 1791|revoluční ústavu]],<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie|příjmení = Wurzbach|jméno = Konstantin von|titul = Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreichs 28, s. 140|url = http://www.literature.at/viewer.alo?objid=11777&viewmode=fullscreen&scale=2.5&rotate=&page=148|vydavatel = |místo = Wien|datum vydání = 1874|datum přístupu = 2015-10-22}}</ref> musel prchnout na rodový [[Zámek Anholt|zámek v Anholtu]]<ref name=":1" /> a pak do Kolína nad Rýnem. Zpět do Tournai se vrátil po potlačení povstání v červnu [[1791]], ovšem po vypuknutí [[Válka první koalice|války Rakouska s Francií]] a po úspěšné prvotní krátké francouzské ofenzívě směrem do Nizozemí ([[25. duben|25. dubna]] [[1792]]) uprchl Vilém Florentin ze Salm-Salmu ze svého dosavadního biskupství nadobro.<ref name=":0" />

Když se však uvolnil úřad [[Arcidiecéze pražská|pražského arcibiskupa]], nominoval jej [[císař]] [[František I. Rakouský|František II.]] dne [[1. květen|1.&nbsp;května]] [[1793]] pro tuto hodnost. Papež translaci z&nbsp;Tournai [[23. září]] 1793 potvrdil. [[21. únor]]a 1794 obdržel Vilém Florentin papežské [[pallium]], takže mohl [[2. květen|2.&nbsp;května]] [[1794]] přesídlit do [[Praha|Prahy]]. Zde se již nevěnoval přepychu jako předtím v&nbsp;Tournai, nýbrž především dobročinnosti. Jeho první starosti v Praze byly rázu finančního. Musel zaplatit dotaci pro zadlužené sufragánní (tj. podřízené) [[Diecéze českobudějovická|českobudějovické biskupství]] a povinnou válečnou daň. Aby mohl arcibiskup Vilém Florentin zachránit stříbrný [[náhrobek]] svatého [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]] v&nbsp;[[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|Katedrále svatého Víta]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] před kontribucí, odvedl v&nbsp;roce [[1793]] dobrovolnou válečnou daň ve výši 50&nbsp;000 [[Rakousko-uherský zlatý|florinů]]<ref name=":2">''Pražské arcibiskupství 1344-1994''..., s. 329</ref> a pro pozvednutí arcibiskupských statků zpět na dřívější úroveň, musel mj. od roku téhož roku převzít také údržbu budějovickéhobudějovické biskupstvídiecéze ve výši 12&nbsp;000&nbsp;florinů ročně. Do arcibiskupských statků a jejich hospodářského rozvoje investoval v průběhu let 200 000 zlatých (florinů) ze svých osobních zdrojů. Až do konce svého úřadováníepiskopátu si podržel jurisdikci nad arcibiskupským velkostatkem ve [[Světec (okres Teplice)|Světci]], který teprve po jeho smrti připadl [[Diecéze litoměřická|litoměřickému biskupovi]].<ref name=":0" />

V Praze se, stejně jako jeho předchůdce arcibiskup Příchovský, snažil o další zmírnění velmi tvrdých, antiklerikálních a&nbsp;dokonce i&nbsp;proticírkevních [[Josefinismus|zákonů]] z doby panování císaře [[Josef II.|Josefa II.]] Podařilo se mu prosadit znovuzavedení výuky náboženství na [[Gymnázium|gymnáziích]], obnovení předvelikonoční stavby [[Kaple Božího hrobu|Božích hrobů]] či obnovení [[Liturgický průvod|procesí]].<ref name=":2" /> Poutní místo [[Svatá Hora|Svatou horu]], v těsném sousedství arcibiskupského panství a města [[Příbram|Příbrami]]ě, povýšil roku [[1797]] na [[proboštství]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = Kettner|jméno = Jiří|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Dějiny pražské arcidiecéze v datech|vydání = 1|vydavatel = Zvon|místo = Praha|rok = 1993|počet stran = 251|strany = 107|isbn = 80-7113-079-6}}</ref> Prosazoval rovněž lepší dohled nad diecézním klérem, nedokázal sice ještě odstranit josefinskoujosefínskou státní kontrolu a cenzuru pastýřských listů, přesto tímto způsobem s kněžstvem komunikoval. Zavedl také pro klérus povinnost každoročních duchovních cvičení - annuální kněžské [[exercicie]]. Typickým jevem jeho stylu správy byly časté důkladné vizitace, každoročně navštívil několik [[Děkanát a vikariát|vikariátů]] a v roce [[1806]] provedl generální vizitaci celé arcidiecéze.<ref name=":2" /> V roce [[1804]] postoupil císař [[František I. Rakouský|František II.]] církvi správu a údržbu [[Triviální škola|triviálních škol]].<ref name=":3">KETTNER..., s. 108</ref> Téhož roku [[8. prosinec|8. prosince]] oznámil Salm v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrále svatého Víta]] prohlášení se [[Svatá říše římská|římského císaře]] Františka [[Rakouské císařství|císařem rakouským]].<ref name=":0" /> [[2. listopad]]u [[1807]] bylo z [[Diecéze řezenská|Řezenské arcidiecéze]] vyčleněno [[Chebsko]]<ref name=":0" /> a následující rok předáno pod pravomoc pražského arcibiskupa.<ref name=":3" />

V době [[Francouzské revoluční války|válek s revoluční Francií]] a [[Napoleonské války|napoleonských válek]] postihly pražskou arcidiecézi válečné [[kontribuce]], později i&nbsp;rabování a&nbsp;nouze. [[28. prosinec|28. prosince]] [[1809]] vydal císař [[František I. Rakouský|František I.]] nařízení, že veškeré kostelní zlato a stříbro musí být do [[1. květen|1.&nbsp;května]] [[1810]] vydáno na krytí obrovských válečných výdajů. Náhrobek svatého [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]], který byl znovu v ohrožení, se opět podařilo uchránitzachránit, ovšem množství kostelních pokladů z celé arcidiecéze bylo nenávratně ztraceno, protože vyplatit je, již bylo nad síly stárnoucího a churavějícího arcibiskupa.<ref name=":3" /> Ve válečných letech se Salm snažil zmírnit utrpení těm nejpotřebnějším. Chudině nechával rozdávat z arcibiskupských statků chléb a dřevo, nadané mladíky zachraňoval před odvodem zapsáním na studia do kněžských seminářů a obrovskou nezaměstnanost se snažil alespoň trochu zmírnit sociální stavbou: svým osobním empírovým palácem (dnešní [[Salmovský palác]]), který Vilém Florentin nachal v letech [[1800]]-[[1810]] postavit [[Hradčanské náměstí|Hradčanském náměstí]] v Praze, přímo proti dosavadnímu [[Arcibiskupský palác v Praze|Arcibiskupskému paláci]].<ref name=":2" /> O jeho kulturních zálibách svědčí to, že na arcibiskupském [[Rožmitál pod Třemšínem|rožmitálském]] panství nechal rekonstruovat zbytky [[Třemšín (hrad)|hradu na vrchu Třemšín]], celý prostor parkově upravit a také na [[Třemšín|Třemšíně]], hoře národních poutí, postavit první rozhlednu. Rekonstrukce zdiva hradu pochopitelně neodpovídala dnešním nárokům památkové péče, ale dobře dokládá arcibiskupovo kulturní a pokrokové myšlení.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Článek Pavla Wunsche na Brdy.org|url=http://www.brdy.org/content/view/162/69/|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2016-12-16}}</ref>