Slovácko: Porovnání verzí

Obyvateli Slovácka jsou [[moravští Slováci]], v částech s převažujícím vlivem [[Haná|Hané]] pak [[slovenští Hanáci]], eventuálně [[Zálešáci]] (oblast se silným [[Valašsko|valašským]] vlivem). Jazyková identita obyvatel Slovácka se však postupně vytrácí a od konce 20. století stále více splývá s identitou ostatních [[Moravané|Moravanů]] a [[Češi|Čechů]]. Jednou z příčin je postupná [[bohemizace]] moravských Slováků. Jejich původní řeč i díky vzdělávání ve [[čeština|spisovné češtině]] a vlivu [[sdělovací prostředky|médií]] postupně ztrácí původní [[dialekt]]ickou formu a sbližuje se se [[spisovný jazyk|spisovným jazykem]] (tak dochází např. k vymizení tzv. obalovaného [[ł]] na [[Uherský Ostroh|Ostrožsku]]). Tento jev je typický zejména pro [[město|městské]] aglomerace Slovácka, kde již převažuje spisovná čeština a které se již jazykově vůbec nepodobají původnímu slováckému prostředí. Systematickému výzkumu vývoje dialektu na Slovácku se věnuje například [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity|Filozofická fakulta]] [[Masarykova univerzita|Masarykovy univerzity]] v [[Brno|Brně]].

 

Slovácko je bohaté na řadu lidových zvyků a tradic, které jsou často charakteristické pro jeho etnografické podregiony. Jde jak o řadu [[mikroregion]]álně typických písní a tanců (sedlácké na Horňácku, vrťěná či hošije na Podluží, sedlcké na Uherskobrodsku apod.), tak událostí ([[hody]], [[fašank]], [[jízda králů]], svaté poutě ad.), či o lidovou architekturu (viz [[Skanzen lidové architektury jihovýchodní Moravy]] ve [[Strážnice (okres Hodonín)|Strážnici]]). Studiem tradic, zvyků a architektury Slovácka se zabývá [[Národní ústav lidové kultury]] ve Strážnici.