Kosmický let: Porovnání verzí

Praktický užitek kosmického letu spočívá dále v možnostech [[telekomunikace]], [[navigace]], [[vojenství]], přímého průzkumu jiných těles [[sluneční soustava|sluneční soustavy]] (planet, měsíců atd.), budování [[vesmírná stanice|orbitálních stanic]], zásobování orbitálních stanic, výměna posádek, opravy umělých kosmických těles a snášení umělých kosmických těles na Zemi.

 

Aby se kosmický let mohl uskutečnit, je potřeba vynášenému tělesu udělit alespoň [[Kruhová rychlost|1. kosmickou rychlost]] ve výšce minimálně 200 km. Toto se v současnosti děje pomocí [[Nosná raketa|nosných raket]]. Nosná raketa je těleso s proměnnou hmotností, využívající princip reaktivního pohonu. Palivo (kapalné, nebo tuhé) je spaluje v tzv. [[Spalovací prostor|spalovací komoře]]. Přitom prudce vzroste [[tlak]] v komoře a spaliny vylétávají tryskou motoru vysokou rychlostí do okolí. To tlačí raketu směrem nahoru. dochází také k plnění rakety palivem. smodrom přepravuje z montážní budovy. Důležitou součástí kosmodromu je také [[středisko řízení startu]], kde se řídí předstartovní přípravy na raketě a obvykle i první fáze startu. Ze [[středisko řízení vesmírných letů|střediska řízení vesmírných letů]], které může být samozřejmě i velice vzdálené od kosmodromu, [[letoví kontroloři]] kontrolují [[telemetrie|telemetrii]] daného tělesa. Po startu raketa letí tzv. [[Střelecký sektor kosmodromu|střeleckým sektorem kosmodromu]].