Veléti: Porovnání verzí

'''Veleti''' ([[Němčina|německy]] ''{{Jazyk|de|Wieleten}}'' nebo ''{{Jazyk|de|Wilzen}}'', [[Polština|polsky]] ''{{Jazyk|pl|Wieleci}}'') byli v raném [[středověk]]u širší skupina kmenů [[Polabští Slované|Polabských Slovanů]] obývající východní části [[Polabí]] a západního [[Pobaltí]]. Nejednotné kmeny musely často čelit rozpínavosti svých mocnějších sousedů a byly proto nuceni se organizovat do volnějšího kmenového svazu, do jehož čela se postavil společný kníže. Veleti mohli být pro svou nejednotnost považováni za snadný cíl k získání kořisti, byli ale trnem v oku i pro své náboženství, byli totiž zapřisáhlými pohany a byli neteční ke snahám křesťanů o [[Christianizace|christianizaci]]. Na křesťanské misie Polabští Slované reagovali podporou vlastních lokálních slovanských kultů, stavbou pohanských chrámů a jmenováním kněží ([[žrec]]ů), k tomuto modelu patrně dosáhli inspirací od organizačně vyspělejší křesťanské církve, protože obyčejně jsou takovéto snahy pro Slovany netypické. Polabské kmeny patrně nenavštívili ani žádní slovansky hovořící věrozvěstové, jako tomu bylo v případě [[Cyril a Metoděj|Cyrila a Metoděje]] na [[Velkomoravská říše|Velké Moravě]], takže křesťanství zde převážně zůstalo považováno za cizí nepřátelský element. V [[8. století]] Velety napadla ze západu mocná [[Franská říše]], došlo k tomu po vojenském podmanění pohanských [[Staří Sasové|Sasů]] Franky, kteří byli následně přivedeni ke křesťanství za pomoci násilí, jež vyvrcholilo brutálním masakrem velké části vzdorujících Sasů roku [[782]]. I o těchto událostech se mohli dozvědět prostřednictvím zpráv východní sousedé. Roku [[789]] franský císař [[Karel Veliký]] se obrátil proti Veletům a vytáhl proti nim s podporou knížete [[Vlčan]]a (Wiltzana) ze sousedního [[Obodrité|obodritského kmenového svazu]]. Veleti se stejně jako Obodrité sdružovali do kmenového svazu v čele s knížetem, v době inkriminovaného střetu s Franky vládl Veletům jistý kníže [[Dragovít]]. Patrně se jednalo o významného a respektovaného vládce, protože západní prameny ho titulují přímo jako „krále Veletů“ ([[Latina|latinsky]] ''{{Jazyk|la|rex Wiltorum}}''). Přestože Frankové Velety přemohli a postoupili až k řece Pěně (Peene), čímž byl jejich kníže donucen k vyjednávání, podrobení se se franské nadvládě a odevzdávání daně Karlovi, nebyli Slované ještě definitivně podmaněni jako v případě Sasů, ani nezmizeli. U Veletů se roku [[798]] zhroutil vládnoucí systém kmenového svazu a roztroušené slovanské kmeny se znovu sjednotily až v průběhu [[10. století]] do kmenového svazu [[Lutici|Luticů]].