Slivoň: Porovnání verzí

Přidáno 984 bajtů ,  před 1 rokem
m
typos, stylistika
(ještě doladění)
m (typos, stylistika)
| vydavatel = BioLib.cz
}}</ref>
}}
}}'''Slivoň''' (''Prunus'') je rozsáhlý [[rod (biologie)|rod]] [[strom]]ů a [[keř]]ů z &nbsp;[[Čeleď|čeledi]] [[růžovité|růžovitých]], se značným hospodářským a kulturním významem. Zahrnuje velké množství oblíbených ovocných dřevin, jako jsou [[Slivoň švestka|švestka]], [[Meruňka obecná|meruňka]], [[Višeň obecná|višeň]], [[Třešně|třešeň]], [[Mandloň obecná|mandloň]] a [[Broskvoň obecná|broskvoň]], stejně jako druhy planě rostoucí, jako jsou střemcha, trnka či [[Višeň turecká|mahalebka]]. Některé druhy se užívají i &nbsp;jako [[Okrasná rostlina|okrasné rostliny]], např. [[sakura]]. V &nbsp;minulosti byl dnešní široce pojatý rod štěpen do menších rodů. Počet taxonů zahrnovaných dnes do široce pojatého rodu ''Prunus'' se blíží číslu 500 včetně kříženců a různých poddruhů. Rod je rozšířen kosmopolitně, nejvíce však v &nbsp;mírných šířkách [[severní polokoule]]. Mnozí zástupci rodu se pěstují v &nbsp;kultuře již po tisíce let a byla z &nbsp;nich vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů.
 
== Popis ==
Slivoně jsou opadavé, zřídka i &nbsp;stálezelené (sekce ''Laurocerasus'') stromy nebo keře. Mohou nabývat různého [[Habitus (biologie)|habitu]] od nízkých, středně vysokých i &nbsp;vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o &nbsp;výšce i &nbsp;méně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let, třešeň ptačí výjimečně až 200 let. [[Kořen|Kořenový systém]] je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u &nbsp;většiny druhů je vyvinuta silná [[Vegetativní rozmnožování|kořenová výmladnost]], díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé [[Polykormon|polykormony]] (typicky např. [[Trnka obecná|slivoň trnka]]). [[Borka|Kůra]] je v &nbsp;mládí hladká, často s &nbsp;nápadnými [[Lenticela|lenticelami]], ve stáří puká a loupe se. Některé druhy mají větvičky opatřené [[Trn (botanika)|kolci]]. [[List]]y jsou jednoduché, střídavě postavené, s &nbsp;drobnými opadavými [[Palist|palisty]]; [[Čepel listová|listové čepele]] jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo i &nbsp;celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na [[Řapík|řapíku]] jsou často [[Nektar|nektariové žlázky]].<ref name=":0" /><ref name=":2" />
 
[[Květ]]y jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo v &nbsp;chudých či bohatých květenstvíchː [[Okolík|okolících]], [[Chocholík|chocholících]] či [[Hrozen|hroznech]]. Rozkvétají před vyrašením listů nebo současně s &nbsp;listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou [[Češule|češuli]]. Opadavých [[Kalich (botanika)|kališních]] i &nbsp;[[Koruna (botanika)|korunních lístků]] je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i &nbsp;v &nbsp;odstínech červené, purpurové či fialové. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je apokarpní, s &nbsp;jedním [[Plodolist|plodolistem]], [[semeník]] je svrchní, svyrůstající ze dna češule, s&nbsp;jednou přímou [[Čnělka|čnělkou]]. [[Tyčinka (botanika)|Tyčinky]] jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100). Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky [[Blanokřídlí|blanokřídlými]],. díkyDíky obsahu nektaru patří kslivoně k&nbsp;[[Medonosná rostlina|medonosným rostlinám]]; co do [[opylení]] mohou být [[Samosprašnost|samosprašné]] či [[Cizosprašnost|cizosprašné]]. [[Plod (botanika)|Plodem]] je [[peckovice]] různých rozměrů, na povrchu hladká nebo nebo pýřitě plstnatá, s &nbsp;relativně velkou [[pecka|peckou]] uvnitř. UDužnina většinyplodů druhůslivoně je jedlá, některéu jsouněkterých druhů však jedovatéhrozí otravy nebo nevolnosti při pozření semen (střemchy, bobkovišeň).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Prunus in Flora of China @ efloras.org
| periodikum = www.efloras.org
}}</ref>
 
Základní chromozomové číslo je x = 8, jednotlivé druhy mohou nabývat různého stupně [[ploidie]] (2, 4, 6, 8, dokonce i &nbsp;18).<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Musilová
| jméno = Lenka
 
== Obsahované látky ==
Zástupci rodu obsahují ve svých pletivech značné množství různých chemických látek. Krom [[Sacharidy|sacharidů]], [[Bílkovina|bílkovin]], minerálů, [[Vitamín|vitamínů]] a různých organických kyselin ([[Kyselina jablečná|jablečná]], [[Kyselina mravenčí|mravenčí]], [[Kyselina citronová|citrónová]], [[Kyselina vinná|vinná]]) jsou to především [[flavonoidy]] a [[fenoly]], např. [[kumarin]]. Typický je též alkoholový cukr [[sorbitol]]. Důležitý je výskyt vysoce jedovatých kyanogenních [[Glykosidy|glykosidů]] [[Prunasin|prunasinu]], který se nachází ve vegetativních částech rostlin, a [[Amygdalin|amygdalinu]] nacházejícího se v &nbsp;semenech. Uvádí se, že již 10 kapek oleje extrahovaného z &nbsp;hořkých mandlí může působit na člověka smrtelně.<ref name=":0" /><ref name=":3">{{Citace monografie
| příjmení = Steinbach
| jméno = Günther
== Rozšíření a ekologie ==
[[Soubor:Prunus pumila, South Ste. Marys Island.JPG|náhled|''Prunus pumila'', habitus plazivého keře na kamenité stráni]]
Rod ''Prunus'' je rozšířen kosmopolitně, s &nbsp;těžištěm výskytu v &nbsp;mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou [[Evropa|Evropu]], [[Asie|Asii]] a [[Severní Amerika|Severní Ameriku]] vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů [[Indočína|Indočíny]] a [[jihovýchodní Asie]]. Ojedinělí zástupci se vyskytují i &nbsp;v&nbsp;[[Jižní Amerika|Jižní Americe]], rovníkové a [[Jižní Afrika|jižní Africe]] včetně [[Madagaskar|Madagaskaru]] a v &nbsp;[[Austrálie|Austrálii]]. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a [[Lesní lem|lesních plášťů]], v &nbsp;křovinách, keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod.
 
Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v &nbsp;lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v &nbsp;jakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé volně rostoucí druhy snášejí i &nbsp;chudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují půdy dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné. Při prudkém střídání teplot v &nbsp;zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným [[Klejotok|klejotokem]]. K &nbsp;nejčastějším škůdcům a chorobám patří [[monilióza]], různé bakteriální spály, houbové [[Skvrnitost listů třešně a višně|skvrnitosti]] a [[Kadeřavost broskvoně|kadeřavost]], zralé plody třešní obývají larvy [[Vrtule třešňová|vrtule třešňové]]. Velmi obávanou chorobou, která ve 20. století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je [[šarka]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hieke
| jméno = Karel
 
== Systematika ==
Systematické klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v &nbsp;čase mnoha proměnami. [[Carl Linné|Linné]] zprvu jemu známé zástupce rozdělil do čtyř rodů ''Amygdalus, Cerasus, Prunus'' a ''Padus,'' později jejich počet zmenšil na dva (''Amygdalus'' a ''Prunus'', 1758). Ve 20. století byl rod členěn na 5–6 podrodů, existovaly také tendence drobit jej na mnoho menších rodůː v &nbsp;mnoha zdrojích včetně ''Květeny ČSR'' je rod vydělen do čeledi [[mandloňovité]] (''Amygdalaceae'') a rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (''Prunus'' sensu stricto – slivoň, švestka; ''Cerasus'' – třešeň, višeň; ''Padus'' – střemcha vč. sakury; ''Padellus'' – mahalebka; ''Laurocerasus'' – bobkovišeň; ''Amygdalus'' – mandloň; ''Armeniaca'' – meruňka; ''Persica'' – broskvoň). VJindy mu v&nbsp;rámci čeledi [[Růžovité|růžovitých]] mu byla přidělována samostatná podčeleď ''Prunoideae'', která se však ukázala jako nepřirozená. [[Fylogenetika|Fylogenetické]] studie potvrdily celý rod ''Prunus'' v &nbsp;širokém pojetí jako [[Monofyletismus|monofyletický]], pocházející ze [[Starý svět|Starého světa]], a zařadily jej do podčeledi ''Spiraeoideae'', v &nbsp;níž je jediným taxonem tribu ''Amygdeleae''. [[Nomenklatorický typ v botanice|Typovým druhem]] je [[slivoň švestka]] (''Prunus domestica''),. meziMezi jednotlivými druhy jsou jen slabé [[Reprodukční bariéra|reprodukční bariéry]], takže snadno dochází k &nbsp;hybridizaci.<ref name=":0" /><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Tropicos {{!}} Name - Prunus L.
| periodikum = www.tropicos.org
 
=== Vybraní zástupci ===
Přehled podrodů a sekcí s &nbsp;vybranými druhyː<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = GRIN-Global Web v 1.10.3.6
| periodikum = npgsweb.ars-grin.gov
** [[Slivoň vykrajovaná]] (''Prunus emarginata'' (Douglas) Eaton: západ Severní Ameriky od Britské Kolumbie po Mexiko
** [[Třešeň křovitá]] (''Prunus fruticosa'' Pall.)ː stepní oblasti od střední Evropy po Střední Asii
** ''Prunus glandulifolia'' Rupr. & Maxim.: endemit Amurské oblasti v &nbsp;Rusku
** ''Prunus himalaica'' Kitam.: Sikkim, Nepál
** [[Višeň vyříznutá]] (''Prunus incisa'' Thunb.): endemit japonského ostrova Honšú
** [[Sakura|Sakura ozdobná]] (''Prunus serrulata'' Lindl.)ː původně východní Asie
** [[Třešeň chloupkatá]] (''Prunus subhirtella'' Miq., Syn.: ''Prunus pendula'' Sieb. ex Maxim.):Japonsko
* Sekce ''Laurocerasus'' (včetně ''Pygeum'' Gaertn. a sect. ''Padus'' (Mill.) Turcz.): Hroznová květenství s &nbsp;vícero drobnými květy. Jediná sekce se stálezelenými zástupci s &nbsp;kožovitými listy.
**[[Slivoň africká]] (''Prunus africana'' (Hook. f.) Kalkman): rovníková a jižní Afrika, Madagaskar, Komory
** ''Prunus caroliniana'' (Mill.) Aitonː Severní Amerika
== Využití ==
[[Soubor:Wood prunus domestica.jpg|vlevo|náhled|220x220pixelů|Švestkové dřevo]]
Plody různých druhů slivoní patří k &nbsp;nejoblíbenějším druhům [[ovoce]], jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství [[Vitamín A|vitamínu A]], [[B-komplex|B]] a [[Vitamín C|C]], stejně jako [[Antioxidant|antioxidanty]], minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je velmi širokéː od přímé konzumace v &nbsp;čerstvém stavu po výrobu [[Kompot|kompotů]], rozvářek, [[Sirup|sirupů]], [[Džem|džemů]] a [[Povidla|povidel]]. Plody lze sušit (meruňky, švestky) nebo [[Kandované ovoce|kandovat]]. Mnohé jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné [[Pálenka|pálenky]] ([[slivovice]], meruňkovice ad.) nebo macerovány na výrobu [[Likér|likérů]] ([[griotka]]), z &nbsp;[[Trnka (plod)|trnek]] se místně vyrábí ovocné víno. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových [[Knedlík|knedlíků]], do koláčů a dezertů (třešňová [[bublanina]]). [[Mandle (plod)|Mandle]] mají všestranné užití v &nbsp;cukrářství, na výrobu [[Marcipán|marcipánu]] a různých [[Pochutiny|pochutin]].<ref name=":1">Alois Mikula, Přemysl Vankeː ''Plody planých a parkových rostlin''. SPN Praha 1978, str. 66-69</ref><ref name=":3" />
 
Vyšlechtěna byla řada kultivarů pro okrasné využití (plnokvěté, s &nbsp;purpurově zbarvenými listy apod.). Rozkvetlé [[Sakura|sakury]] jsou jedním z &nbsp;nejznámějších symbolů Japonska, oblíbené jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Tvrdé, tmavě zbarvené [[dřevo]] některých druhů (např. švestkové, třešňové, ale i &nbsp;trnky nebo některých druhů střemchy) je vhodné k &nbsp;soustružení a využíváno v &nbsp;uměleckém truhlářství a řezbářství, vyrábí se z &nbsp;něj také ozdobný nábytek.<ref name=":0" /><ref name=":2">{{Citace monografie
| příjmení = Musil
| jméno = Ivan
}}</ref>
 
Některé druhy patří mezi léčivky. Např. z &nbsp;kůry slivoně africké (''Prunus africana'') bohaté na [[Fytosterol|fytosteroly]] se průmyslově vyrábí antiprostatické preparáty. Díky obsahu prunasinu a amygdalinu je lze teoreticky využívat i &nbsp;jako žaludeční tonikum, při předávkování však hrozí otrava. Z &nbsp;jader mandloní, ale i &nbsp;meruněk nebo broskví, se lisuje aromatický [[olej]] využívaný ve farmacii a kosmetice.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Amygdalaceae / mandloňovité
| periodikum = fab.zshk.cz
 
== Pěstování ==
[[Soubor:Broskvový sad před řezem2.JPG|náhled|Sad broskvoní]]Cílené pěstování různých druhů slivoní zavedli v &nbsp;Evropě [[Římané]], kteří se s &nbsp;ním setkali na svých výbojích východním směrem, především na [[Blízký východ]] a do [[Perská říše|Persie]], odkud přivezli sazenice meruněk, broskví či švestek. Jejich pěstování v &nbsp;[[Mezopotámie|Mezopotámii]] či [[Starověk|starověké Číně]] se odhaduje již na dvě tisíciletí před naším letopočtem, patří tedy k &nbsp;velmi starým kulturním rostlinám. Vyžadují obyvkle lehčí, propustnou, hluboce humózní půdu a krom třešní či švestek též chráněné, teplé polohy. Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat [[chlévský hnůj]] v &nbsp;množství 300 q na hektar nejméně jednou za tři roky. Minerální hnojiva se doporučují dávat v &nbsp;několika intervalech, zvláště v &nbsp;případě hnojiv s &nbsp;obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v &nbsp;případě, že jsou letorosty příliš dlouhé. Je vhodné též půdu přiměřeně vápnit.<ref name="vavra">{{Citace monografie
| příjmení = Vávra
| jméno = Miloslav
}}</ref><ref name=":3" />
 
Odrůdy slivoní se pro hospodářské účely zřídka množí generativně. Vyšlechtěné odrůdy se množí vegetativně [[Očkování rostlin|očkováním]] a [[Roubování|roubováním]] na řadu různých [[Podnože pro slivoň|podnoží]], některé původní druhy se ve školkařství množí [[Řízkování|řízkováním]]. V &nbsp;ČR je nejpoužívanější podnoží pro slivoně švestky [[myrobalán]], neboť je značně přizpůsobivý půdním podmínkám a většina ušlechtilých odrůd slivoní s &nbsp;ním dobře srůstá. Také je používána [[Wangenheimova švestka]] a její kříženci. Často používanou vegetativně množenou podnoží je [[MY-KL-A]] - červenolistý myrobalán. Kříženec mezi ''Prunus cerasifera'' a ''P. cerasifera'' 'Atropurpurea'. Podnož je snadno množitelná ze zelených i &nbsp;dřevitých řízků. Jako podnož pro třešně a višně se používá i &nbsp;mahalebka.<ref name="vavra" /><ref name=":3" />
 
== Odkazy ==