Slivoň: Porovnání verzí

Přidáno 2 628 bajtů ,  před 1 rokem
ještě doladění
(pro dnešek dost)
(ještě doladění)
 
== Popis ==
Slivoně jsou opadavé, zřídka i stálezelené (sekce ''Laurocerasus'') stromy nebo keře. Mohou nabývat různého [[Habitus (biologie)|habitu]] od nízkých, středně vysokých i vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o výšce i méně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let, třešeň ptačí výjimečně až 200 let. [[Kořen|Kořenový systém]] je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u mnohavětšiny druhů je vyvinuta silná [[Vegetativní rozmnožování|kořenová výmladnost]], díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé [[Polykormon|polykormony]] (typicky např. slivoň trnka). [[Borka|Kůra]] je v mládí hladká, často s nápadnými [[Lenticela|lenticelami]], ve stáří puká a loupe se. Některé druhy mají větvičky opatřené [[Trn (botanika)|kolci]]. [[List]]y jsou jednoduché, střídavě postavené, s drobnými opadavými [[Palist|palisty]]; [[Čepel listová|listové čepele]] jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo i celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na [[Řapík|řapíku]] jsou často [[Nektar|nektariové žlázky]].<ref name=":0" /><ref name=":2" />
 
[[Květ]]y jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně, venebo skupináchv pochudých několikači nebobohatých vkvětenstvíchː okoličnatých[[Okolík|okolících]], [[Chocholík|chocholících]] či hroznovitých [[květenstvíHrozen|hroznech]]ch;. rozkvétajíRozkvétají před vyrašením listů nebo současně s listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou [[Češule|češuli]]. Opadavých [[Kalich (botanika)|kališních]] i [[Koruna (botanika)|korunních lístků]] je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i v odstínech červené, purpurové či fialové. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je apokarpní, s jedním [[Plodolist|plodolistem]], [[semeník]] je svrchní, s jednou přímou [[Čnělka|čnělkou]]. [[Tyčinka (botanika)|Tyčinky]] jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100). Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky [[Blanokřídlí|blanokřídlými]], díky obsahu nektaru patří k [[Medonosná rostlina|medonosným rostlinám]]; mohou být [[Samosprašnost|samosprašné]] či [[Cizosprašnost|cizosprašné]]. [[Plod (botanika)|Plodem]] je [[peckovice]] různých rozměrů, na povrchu hladká nebo nebo pýřitě plstnatá, s relativně velkou [[pecka|peckou]] uvnitř. U většiny druhů je jedlá, některé jsou však jedovaté (střemchy, bobkovišeň).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Prunus in Flora of China @ efloras.org
| periodikum = www.efloras.org
| titul = Riziko hybridizace pěstovaných třešní s ohroženou
třešní křovitou (Prunus fruticosa)
| url = https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/30519/BPTX_2009_2_11310_0_200552_0_79570.pdf?sequence=1
| vydání =
| vydavatel = Univerzita Karlova
 
== Obsahované látky ==
Zástupci rodu obsahují ve svých pletivech značné množství různých chemických látek. Krom sacharidů, bílkovin, minerálů, vitamínů a různých organických kyselin (jablečná, mravenčí, citrónová, vinná) jsou to především [[flavonoidy]] a [[fenoly]], např. [[kumarin]]. Typický je též alkoholový cukr [[sorbitol]]. Důležitý je výskyt toxickýchvysoce jedovatých kyanogenních glykosidů [[Prunasin|prunasinu]], který se nachází ve vegetativních částech rostlin, a [[Amygdalin|amygdalinu]] nacházejícího se v semenech. Uvádí se, že již 10 kapek oleje extrahovaného z hořkých mandlí může působit na člověka smrtelně.<ref name=":0" /><ref name=":3">{{Citace monografie
| příjmení = VávraSteinbach
| jméno = MiloslavGünther
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Lexikon užitkových rostlin
| vydání =
| vydavatel = Knižní klub
| místo = Praha
| rok vydání = 1997
| počet stran =
| strany = 122-146
| isbn = 80-7176-432-9
}}</ref>
 
== Rozšíření a ekologie ==
Rod ''Prunus'' je rozšířen kosmopolitně, s těžištěm výskytu v mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou Evropu, Asii a Severní Ameriku vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů Indočíny a jihovýchodní Asie. Ojedinělí zástupci se vyskytují i v Jižní Americe, rovníkové a jižní Africe včetně Madagaskaru a v Austrálii. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a lesních plášťů, v křovinách, keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod.
 
Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v jakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé volně rostoucí druhy snášejí i chudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují půdy dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné. Při prudkém střídání teplot v zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným [[Klejotok|klejotokem]]. K nejčastějším škůdcům a chorobám patří [[monilióza]], různé bakteriální spály, houbové [[Skvrnitost listů třešně a višně|skvrnitosti]] a [[Kadeřavost broskvoně|kadeřavost]], zralé plody třešní obývají larvy [[Vrtule třešňová|vrtule třešňové]]. Velmi obávanou chorobou, která ve 20. století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je [[šarka]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hieke
| jméno = Karel
| strany = 252-296
| isbn =
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Dobrá zpráva pro švestky - Gate2Biotech.cz
| periodikum = www.gate2biotech.cz
| url = http://www.gate2biotech.cz/dobra-zprava-pro-svestky/
| datum přístupu = 2018-12-31
}}</ref>
 
== Systematika ==
Systematické klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v čase mnoha proměnami. [[Carl Linné|Linné]] zprvu jemu známé zástupce rozdělil do čtyř rodů ''Amygdalus, Cerasus, Prunus'' a ''Padus,'' později jejich počet zmenšil na dva (''Amygdalus'' a ''Prunus'', 1758). Ve 20. století byl rod členěn na 5–6 podrodů, existovaly také tendence drobit jej na mnoho menších rodůː v mnoha zdrojích včetně ''Květeny ČSR'' je rod vydělen do čeledi [[mandloňovité]] (''Amygdalaceae'') a rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (''Prunus'' sensu stricto – slivoň, švestka; ''Cerasus'' – třešeň, višeň; ''Padus'' – střemcha vč. sakury; ''Padellus'' – mahalebka; ''Laurocerasus'' – bobkovišeň; ''Amygdalus'' – mandloň; ''Armeniaca'' – meruňka; ''Persica'' – broskvoň). V rámci čeledi [[Růžovité|růžovitých]] mu byla přidělována samostatná podčeleď ''Prunoideae'', která se však ukázala jako nepřirozená. [[Fylogenetika|Fylogenetické]] studie ovšem potvrdily celý rod ''Prunus'' v širokém pojetí jako [[Monofyletismus|monofyletický]], pocházející ze [[Starý svět|Starého světa]]., Mezia jednotlivýmizařadily druhyjej jsoudo jenpodčeledi slabé''Spiraeoideae'', [[Reprodukčnív bariéra|reprodukčníníž bariéry]],je takžejediným snadnotaxonem docházítribu k hybridizaci''Amygdeleae''. [[Nomenklatorický typ v botanice|Typovým druhem]] je [[slivoň švestka]] (''Prunus domestica''), mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé [[Reprodukční bariéra|reprodukční bariéry]], takže snadno dochází k hybridizaci.<ref name=":0" /><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Tropicos {{!}} Name - Prunus L.
| periodikum = www.tropicos.org
** [[Višeň vyříznutá]] (''Prunus incisa'' Thunb.): endemit japonského ostrova Honšú
** [[Střemcha Maackova]] (''Prunus maackii'' Rupr.)ː Sibiř, východní Asie, Čína
** [[Višeň turecká]] – mahalebka (''Prunus mahaleb'' L.)ː jihovýchodní Evropa, Malá Asie
** ''Prunus nipponica'' Matsum.: Japonsko, Kurily, Sachalin
** [[Slivoň pensylvánská]] (''Prunus pensylvanica'' L. f.): Kanada, USA
== Využití ==
[[Soubor:Wood prunus domestica.jpg|vlevo|náhled|220x220pixelů|Švestkové dřevo]]
Plody různých druhů slivoní patří k nejoblíbenějším druhům [[ovoce]], jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství vitamínu A, B a C, stejně jako atnioxidantyantioxidanty, minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je velmi širokéː od přímé konzumace v čerstvém stavu po výrobu [[Kompot|kompotů]], rozvářek, [[Sirup|sirupů]], [[Džem|džemů]] a [[Povidla|povidel]];. lzePlody jelze sušit (meruňky, švestky) nebo [[Kandované ovoce|kandovat]]. Mnohé jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné [[Pálenka|pálenky]] ([[slivovice]], meruňkovice ad.) nebo likérymacerovány na výrobu [[Likér|likérů]] ([[griotka]]), z [[Trnka (plod)|trnek]] se místně vyrábí ovocné víno. Využívány jsou též vpři cukrářstvípečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových [[Knedlík|knedlíků]], do koláčů a dezertů (třešňová [[bublanina]]). [[Mandle (plod)|mandleMandle]]) amají gastronomiivšestranné (oblíbenéužití meruňkovév čicukrářství, švestkovéna výrobu [[KnedlíkMarcipán|knedlíkymarcipánu]], dezertya atp.)různých [[Pochutiny|pochutin]].<ref name=":1">Alois Mikula, Přemysl Vankeː ''Plody planých a parkových rostlin''. SPN Praha 1978, str. 66-69</ref><ref name=":3" />
 
Vyšlechtěna byla řada kultivarů pro okrasné využití (plnokvěté, s purpurově zbarvenými listy apod.). Rozkvetlé sakury jsou jedním z nejznámějších symbolů Japonska, oblíbené jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Tvrdé, tmavě zbarvené [[dřevo]] některých druhů (např. švestkové, třešňové, ale i trnky nebo některých druhů střemchy) je vhodné k soustružení a využíváno v uměleckém truhlářství a řezbářství, vyrábí se z něj také ozdobný nábytek.<ref name=":0" /><ref name=":2">{{Citace monografie
| příjmení = Musil
| jméno = Ivan
 
== Pěstování ==
[[Soubor:Broskvový sad před řezem2.JPG|náhled|Sad broskvoní]]Cílené pěstování různých druhů slivoní zavedli v Evropě Římané, kteří se s ním setkali na svých výbojích východním směrem, především na Blízký východ a do Persie, odkud přivezli sazenice meruněk, broskví či švestek. Jejich pěstování v Mezopotámii či starověké Číně se odhaduje již na dvě tisíciletí před naším letopočtem, patří tedy k velmi starým kulturním rostlinám. Vyžadují obyvkle lehčí, propustnou, hluboce humózní půdu a krom třešní či švestek též chráněné, teplé polohy. Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat [[chlévský hnůj]] v množství 300 q na hektar nejméně jednou za tři roky. Minerální hnojiva se doporučují dávat v několika intervalech, zvláště v případě hnojiv s obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v případě, že jsou letorosty příliš dlouhé.<ref name="vavra">{{Citace monografie
[[Soubor:Broskvový sad před řezem2.JPG|náhled|Sad broskvoní]]
| příjmení = Vávra
Odrůdy slivoní se zřídka pro hospodářské účely množí generativně. Vyšlechtěné odrůdy se množí vegetativně očkováním a roubováním na řadu různých [[Podnože pro slivoň|podnoží]] a některé původní druhy se ve školkařství množí řízkováním. V ČR je nejpoužívanější podnoží pro slivoně švestky myrobalán. [[Myrobalán]] je velmi různorodý ve vlastnostech, a má různý vliv na naštěpované odrůdy, takže způsobuje různě intenzivní růst naštěpovaných odrůd a rozdílný nástup do plodnosti, plodnost stromů atp. Má také různou afinitu. Je však značně přizpůsobivý půdním podmínkám. Většina ušlechtilých odrůd slivoní s myrobalánem dobře srůstá. Také je používána [[Wangenheimova švestka]] a její kříženci. Často používanou vegetativně množenou podnoží je [[MY-KL-A]] - červenolistý myrobalán. Kříženec mezi ''Prunus cerasifera'' a ''P. cerasifera'' 'Atropurpurea'. Podnož je snadno množitelná ze zelených i dřevitých řízků.
| jméno = Miloslav
| titul = ed. Švestky, renklody, slívy, mirabelky
| vydavatel = 1. vyd. Praha: ČSAV
| strany = 304 s., 48 s. obr. příl. Ovocnická edice; sv. 12.
| jazyk = čeština
| rok = 1963
}}</ref><ref name=":3" />
 
Odrůdy slivoní se zřídka pro hospodářské účely zřídka množí generativně. Vyšlechtěné odrůdy se množí vegetativně [[Očkování rostlin|očkováním]] a [[Roubování|roubováním]] na řadu různých [[Podnože pro slivoň|podnoží]] a, některé původní druhy se ve školkařství množí [[Řízkování|řízkováním]]. V ČR je nejpoužívanější podnoží pro slivoně švestky myrobalán. [[Myrobalánmyrobalán]] je velmi různorodý ve vlastnostech, aneboť má různý vliv na naštěpované odrůdy, takže způsobuje různě intenzivní růst naštěpovaných odrůd a rozdílný nástup do plodnosti, plodnost stromů atp. Má také různou afinitu. Je všakje značně přizpůsobivý půdním podmínkám. Většinaa většina ušlechtilých odrůd slivoní s myrobalánemním dobře srůstá. Také je používána [[Wangenheimova švestka]] a její kříženci. Často používanou vegetativně množenou podnoží je [[MY-KL-A]] - červenolistý myrobalán. Kříženec mezi ''Prunus cerasifera'' a ''P. cerasifera'' 'Atropurpurea'. Podnož je snadno množitelná ze zelených i dřevitých řízků. Jako podnož pro třešně a višně se používá i mahalebka.<ref name="vavra" /><ref name=":3" />
Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat chlévský hnůj v množství 300 q na hektar nejméně jednou za tři roky.<ref name="vavra">{{Citace monografie
| příjmení = Vávra
| jméno = Miloslav
| titul = ed. Švestky, renklody, slívy, mirabelky
| vydavatel = 1. vyd. Praha: ČSAV
| rok = 1963
| strany = 304 s., 48 s. obr. příl. Ovocnická edice; sv. 12.
| jazyk = čeština
}}</ref> Minerální hnojiva se doporučují dávat v několika intervalech, zvláště v případě hnojiv s obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v případě, že jsou letorosty příliš dlouhé.<ref name="vavra" />
 
== Odkazy ==