Zikmund Lucemburský: Porovnání verzí

'''Zikmund Lucemburský''' ([[14. únor]]a [[1368]] [[Norimberk]] – [[9. prosinec|9. prosince]] [[1437]] [[Znojmo]]) byl syn [[Karel IV.|Karla IV.]] a jeho čtvrté manželky [[Alžběta Pomořanská|Alžběty Pomořanské]], [[Seznam braniborských panovníků|braniborský markrabě]] (od roku [[1373]]), [[Seznam uherských králů|uherský král]] (od [[31. březen|31. března]] [[1387]]), [[Seznam panovníků Svaté říše římské|římský král]] (zvolen roku 1410 a znovu [[21. červenec|21. července]] [[1411]], korunován [[8. listopad|8. listopadu]] [[1414]]), [[Slezsko|slezský]] vévoda a [[Lužice|lužický]] markrabě (od 1419), [[Seznam vládců Moravy|moravský markrabě]] (1419-1423), [[Seznam představitelů českého státu|český král]] (korunován [[28. červenec|28. července]] [[1420]], vládl v letech [[1436]]–[[1437]]1436–1437), [[Lombardie|lombardský]] král ([[25. listopad]]ulistopadu [[1431]]) a římský císař ([[31. květen|31. května]] [[1433]]).

Zikmund byl velmi vzdělaný, mluvil 7sedmi jazyky, byl velmi společenský a měl zálibu v [[Rytířský turnaj|rytířských turnajích]]. Byl jednou z vedoucích postav [[Kostnický koncil|kostnického koncilu]], který sice ukončil [[papežské schizma]], ale také vedl i k [[Husitské války|husitským válkám]].

Zikmund, pojmenovaný po [[Svatý Zikmund|svatém Zikmundovi]] (který se za přispění Karla IV. stal novým českým patronem), byl významný [[Evropa|evropský]] politik vrcholného [[středověk]]ustředověku, v Čechách však neoblíbený kvůli [[Jan Hus|Janu Husovi]], na jehož smrti je mu připisován podíl. Zikmundovi se skutečně od mládí říkalo ''„liška ryšavá“'', ovšem jenom kvůli zrzavým vlasům, ne prohnanosti.

Mluví se o něm jako o ''„posledním císaři středověku“'' (Drška 1996). Jeho hlavním zájmem byla reforma [[církev|církve]] ([[koncil]]y v [[Kostnický koncil|Kostnici]] a v [[Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil|Basileji]]) a reforma [[Svatá říše římská|říše]], ale zasahoval i do [[Stoletá válka|sporů mezi Anglií a Francií]] (Zikmund byl první [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císař]] Svaté říše římské, který stanul na půdě [[Anglie]]), do sporů mezi [[dějiny Polska|Polským královstvím]] a [[Řád německých rytířů|Řádem německých rytířů]] a v neposlední řadě se snažil zorganizovat [[křížové výpravy|křížovou výpravu]], která by pomohla [[Byzantská říše|Byzantské říši]] proti [[Osmanská říše|Turkům]]. V těchto snahách často býval osamocen. Zastával podřízenost církve světské moci, v letech 1403–1404 zakázal odvádět peněžní dávky papežské kurii a sám se rozhodl obsazovat některé církevní úřady, včetně biskupských.

Zikmund se narodil v [[Norimberk]]u [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císaři]] [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]], [[Karel IV.|Karlu IV]]. a jeho čtvrté manželce [[Alžběta Pomořanská|Alžbětě Pomořanské]], vnučce polského krále [[Kazimír III. Veliký|Kazimíra III. Velikého]]. Byl pojmenován podle [[Svatý Zikmund|sv. Zikmunda]], oblíbeného světce a patrona jeho otce. Svou přezdívku, liška ryšavá, získal již za svého dětství kvůli barvě svých vlasů.

Už v roce [[1374]] Karel IV. syna zasnoubil s [[Marie Uherská|Marií]], nejstarší přeživší dcerou polského a uherského krále [[Ludvík I. Veliký|Ludvíka I.]], který zamýšlel, že Marie se svým manželem ho po jeho smrti nahradí v Polsku. V roce [[1378]] se Zikmund po otcově smrti stal braniborským markrabětem. Zikmund byl ovšem na několik příštích let poslán na uherský dvůr a s Uherskem se silně identifikoval.

V&nbsp;roce [[1381]] poslal třináctiletého Zikmunda jeho starší bratr [[Václav IV.]] do [[Krakov]]a, aby se naučil polsky, zvykl si na&nbsp;zem a místní lid. Král Ludvík zemřel roku [[1382]] a Poláci odmítli další spojení s&nbsp;Uhrami. Za&nbsp;polskou královnu zvolili Mariinu mladší sestru [[Hedvika z Anjou|Hedviku]], provdanou za&nbsp;[[Vladislav II. Jagello|Vladislava&nbsp;II. Jagella]]. V&nbsp;Uhrách nechala královna vdova [[Alžběta Bosenská]] korunovat královnou Marii, která se zasnoubila s&nbsp;Ludvíkem Orleánským. [[15. listopad|15.&nbsp;listopadu]] [[1385]] si Zikmund vynutil sňatek s&nbsp;Marií (svatba proběhla ve&nbsp;[[Slovensko|slovenském]] [[Zvolen]]u) a získal tak uherský trůn. Po&nbsp;zajištění podpory šlechty se nechal korunovat uherským králem [[31. březen|31.&nbsp;března]] [[1387]] v&nbsp;[[Székesfehérvár]]u<ref>Michaud, "The Kingdoms of Central Europe in the Fourteenth Century", s. 743.</ref> (česky: Stoličný Bělehrad). V&nbsp;roce [[1387]] byla jeho manželka Marie i se svou matkou, Alžbětou Bosenskou, zajata během rebelie [[Seznam záhřebských biskupů a arcibiskupů|záhřebským biskupem]]. Marie byla brzy osvobozena, ale její matka i nadále zůstala v&nbsp;zajetí.

Zikmund byl sice jediným [[Lucemburkové|Lucemburkem]] na&nbsp;uherském trůně, ale udržel se na&nbsp;něm celých padesát let. Roku [[1396]] se spolu s&nbsp;[[Jošt Moravský|Joštem Moravským]] postavil do&nbsp;čela odporu proti Václavovi&nbsp;IV., toho roku také s&nbsp;Václavem obnovil smlouvy o&nbsp;vzájemném nástupnictví a byl jím jmenován vikářem v&nbsp;Německu. Křížová výprava, kterou organizoval proti [[Osmanská říše|Osmanské říši]], byla v&nbsp;září [[1396]] rozbita Turky u&nbsp;[[Bitva u Nikopole|Nikopole]], sultán ovšem toto vítězství nevyužil k&nbsp;expanzi.

Roku [[1401]] vypukla v&nbsp;Uhrách vzpoura a král byl dočasně uvězněn. [[Václav IV.]], byť sesazen z&nbsp;německého trůnu, se obrátil o&nbsp;pomoc ohledně císařské korunovace (stále ještě možné) k&nbsp;Zikmundovi a nabídl mu správu Čech. Zikmund začal zabírat královské hrady, Václava kvůli jeho odporu nechal zajmout a&nbsp;odvést do&nbsp;[[Vídeň|Vídně]]. Odpor, který proti němu v&nbsp;Čechách rychle vzrůstal, se pokusil zlomit vojensky, současně však musel znovu zasahovat v&nbsp;Uhrách proti novému uchazeči o&nbsp;trůn. Mezitím Václav z&nbsp;Vídně uprchl a roku [[1404]] se bratři smířili.

Po smrti Václavova římského protikrále [[Ruprecht III. Falcký|Ruprechta&nbsp;III.]] byl Zikmund [[21. červenec|21.&nbsp;července]] [[1411]] s&nbsp;Václavovým souhlasem zvolen hlasy pěti kurfiřtů římským králem (korunován [[8. listopad|8.&nbsp;listopadu]] [[1414]]). V&nbsp;té době podruhé zastavil [[Braniborsko]], tentokrát svému přívrženci, norimberskému purkrabímu [[Fridrich I. HohenzollernHohenzollernský|Fridrichu&nbsp;I. Hohenzollernskému]], a&nbsp;definitivně je tak odtrhl od Čech.

Jako německý král se Zikmund snažil o&nbsp;odstranění [[papežské schizma|papežského schizmatu]] (trojpapežství). V&nbsp;květnu [[1410]] zemřel papež [[Alexandr V.]] Situace v církvi se nelíbila římskému králi Zikmundovi, který přiměl jednoho z&nbsp;papežů, [[Jan XXIII. (vzdoropapež)|Jana&nbsp;XXIII.]], aby svolal [[kostnický koncil|nový koncil do Kostnice]]. Koncil roku 1414 rozhodl o&nbsp;abdikaci všech tří papežů a jako nového papeže 11. listopadu 1417 zvolil Ottu Colonnu, který přijal jméno [[Martin V.]] Na&nbsp;jednání v&nbsp;Kostnici měl obhájit své učení [[Jan Hus]], kterému na&nbsp;cestu vydal Zikmund ochranný glejt. Byl ale nařčen z&nbsp;kacířství a 6.&nbsp;července 1415 upálen. Po&nbsp;koncilu mělo křesťanstvo opět jediného papeže.

Po&nbsp;Václavově smrti ([[1419]]) se stal Zikmund jediným dědicem českého království. Katolická šlechta ho očekávala se&nbsp;samozřejmostí, [[husitství|husitská]] šlechta pak s&nbsp;určitými obavami. Připravovaly se volební požadavky: přijímání z&nbsp;kalicha a sekularizace (zabavení) církevního majetku. Zikmunda podporovala jako příštího českého krále vdova po&nbsp;Václavovi&nbsp;IV., [[Žofie Bavorská]], ta se ovšem nakonec sama uchýlila pod Zikmundovu ochranu.

V&nbsp;březnu [[1420]] byla ve&nbsp;[[Vratislav (město)|Vratislavi]] za jeho přítomnosti vyhlášena křížová výprava proti kacířským Čechám. Koncem května oblehl Zikmund s&nbsp;křižáckým vojskem Prahu. Byl poražen na&nbsp;[[bitva na Vítkově|Vítkově]] ([[14. červenec|14.&nbsp;července]]) a [[Bitva pod Vyšehradem|pod&nbsp;Vyšehradem]] ([[2. listopad|2.&nbsp;listopadu]]), nechal se ale korunovat českým králem (korunoval jej pražský arcibiskup [[Konrád z Vechty]]), neboť měl ve&nbsp;své moci [[Pražský hrad]] ([[28. červenec|28.&nbsp;července]]). Na&nbsp;jaře [[1421]] se v&nbsp;[[Čáslav]]i sešel sněm, který ho jako krále odmítl; na&nbsp;Moravě, ve&nbsp;Slezsku a Lužici ho šlechta uznala.

Po prohrané bitvě u&nbsp;[[Havlíčkův Brod|Německého Brodu]] [[8. leden|8.&nbsp;ledna]] [[1422]] ze&nbsp;země odtáhl, snažil se ji příští léta získat kombinací diplomatického a vojenského nátlaku. Teprve v&nbsp;roce [[1429]] navázali husité kontakty se&nbsp;Zikmundem, jehož hodlali přijmout za&nbsp;krále, pokud by uznal jejich program. To ovšem byla pro&nbsp;světskou hlavu křesťanstva nepřijatelná podmínka. Zikmund tedy musel čekat celých sedmnáct let po&nbsp;Václavově smrti, než byl v&nbsp;českých zemích všeobecně přijat jako král.

Dne 31.&nbsp;května [[1433]] byl Zikmund papežem [[Evžen IV.|Evženem&nbsp;IV.]] korunován na [[Seznam panovníků Svaté říše římské|římského císaře]]. Po&nbsp;[[bitva u Lipan|bitvě u&nbsp;Lipan]] se mu otevřela cesta k&nbsp;vládě v&nbsp;českých zemích. Dne 6.&nbsp;srpna 1436 na sněmu v&nbsp;Jihlavě byla vyhlášena kompaktáta (kompromis mezi stanovisky [[Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil|basilejského koncilu]] a husitů), následovala jednání o&nbsp;podmínkách přijetí císaře Zikmunda za&nbsp;českého krále a jeho slavnostní přijetí v&nbsp;ceremoniálu na&nbsp;jihlavském náměstí 14.&nbsp;srpna 1436. Na&nbsp;sněmu 30.&nbsp;září [[1437]] byla proti Zikmundovi vznesena celá řada stížností – například, že dal popravit hejtmana [[Jan Roháč z Dubé|Jana Roháče z&nbsp;Dubé]].

Zikmund se chystal zajistit dědictví manželovi své jediné dcery Alžběty [[Albrecht II. Habsburský|Albrechtovi]], snažil se vyhnout politickým ambicím své druhé ženy [[Barbora Celjská|Barbory]] a jejího bratrasynovce Oldřicha[[Oldřich CelskéhoII. Celjský|Oldřicha]]. Poslední slavný [[Lucemburkové|Lucemburk]] zemřel ve&nbsp;[[Znojmo|Znojmě]] 9.&nbsp;prosince [[1437]] na své cestě do&nbsp;Uher. Byl pohřben v&nbsp;[[Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Velký Varadín)|katedrále]] ve&nbsp;[[Oradea|Velkém Varadíně]]<ref>{{cite book |author=Andrew L. Simon | author2=Stephen Pálffy |date=1998 |title=Made in Hungary: Hungarian Contributions to Universal Culture |chapter=The Kings of Hungary |pages=355–398 |publisher=Simon Publications |lccn=98-96916 |isbn=0-9665734-2-0 |url=https://books.google.com/books?id=cMxL4OUv-gEC&pg=PA372&dq=%22Sigismund+died+in+Moravia,+directing+that+he+be+buried+next+his+first+Queen,+Mary,+at+Nagyvarad+in+Hungary%22&hl=en&sa=X&ei=orxMUYGGCI7Ysgau4YGICw&redir_esc=y#v=onepage&q=%22Sigismund%20died%20in%20Moravia%2C%20directing%20that%20he%20be%20buried%20next%20his%20first%20Queen%2C%20Mary%2C%20at%20Nagyvarad%20in%20Hungary%22&f=false |quote=Sigismund died in Moravia, directing that he be buried next his first Queen, [[Mary of Hungary|Mary]], at Nagyvarad in Hungary}}</ref>, hned vedle hrobky [[Svatý Ladislav|sv.&nbsp;Ladislava]]. Zikmund nezanechal mužského potomka, jím vymřela linie [[Lucemburkové|Lucemburků]].