Mikuláš Ludvík Zinzendorf: Porovnání verzí

[[Soubor:Zinzendorf`s Waistcoat..jpg|thumb|Zinzerdorfova vesta v ''Moravian Archive and Museum'' v pensylvánském městě [[Lititz]]]]Odpor k „suchému“ luteránskému učení té doby dal Zinzendorfovi sympatie k vzrůstajícímu [[racionalismus|racionalismu]], který útočil na dogmata, nepostrádaje upřímnosti a hlubokého porozumění v náboženství i křesťanství a snažil se působit proti takovým chybám, směřujíce člověka k původním hodnotám Krista, zjevení a Otce božího. Začal pochybovat o moudrosti Spenerových plánů neodtrhávat se od luteránské církve a začal propagovat myšlenku, že pravé křesťanství by bylo nejlépe podporováno volným sdružením křesťanů, která by časem mohla přerůst v církve bez spojení se státem. Tyto myšlenky byly uskutečněny spojením s českými nebo moravskými bratry. Zinzendorf nabídl azyl několika pronásledovaným poutníkům z Moravy a dovolil jim vybudovat si vesnici [[Ochranov]] (dodnes existuje jako [[Herrnhut]]) na okraji jeho panství Berthelsdorf. Uprchlíci sem přicházeli mezi lety 1722 až 1732 a pocházeli z různých regionů, kde byli perzekvováni. Zinzendorf se jim plně věnoval. On, jeho žena a děti žili v Ochranově a vzal sebou i pastora Rothea. Tvrdě pracoval, aby vnesl pořádek do zmatku. Úřady byly spokojeny tím, že jeho náboženská komunita fungovala podle podmínek [[Augšpurský mír|augsburského míru]], uklidnil podezření luteránského kléru, nejtěžší ze všeho však bylo vyvrátit nařčení z toho, že Zinzendorf je „bestií Apokalypsy“ a páter Rothe „falešným prorokem“. Trpělivý a pracovitý Zinzendorf zorganizoval z uprchlíků něco jako „Křesťanskou milici“, založenou nikoliv na klášterním, ale na rodinném životě. V roce 1727 zavedl obecný řád bohoslužeb. Byl vysvěcen na biskupa v [[Berlín]]ě 20. května 1737, biskupy [[David Nitschmann (biskup)|Davidem Nitschmannem]] a [[Daniel Arnošt Jablonský|Danielem Arnoštem Jablonským]]. Někteří z usedlíků Ochranova později přesídlili do [[Český Rixdorf|Českého Rixdorfu]] v dnešním Berlíně.