Astrocyt: Porovnání verzí

Astrocyty tvoří 20-40% všech glií, v kůře je více astrocytů než neuronů, v cerebellu naopak méně. Jeden protoplazmatický astrocyt je v kontaktu s 1-2 miliony neuronů a v souladu s názvem má hvědicovitý tvar s bohatě ramifikovanými výběžky. Velikost astrocytů se fylogeneticky zvyšuje úměrně komplexnosti mozku. Lidské astrocyty jsou skoro třikrát větší a mají desetkrát více výběžků než astrocyty myší. Transplantace lidských astrocytů myším zlepšuje jejich výkonnost v paměťových testech a v hypothalamu morfologické vznikají morfologické změny astrocytů při laktaci nebo dehydrataci. Sousedící astrocyty mají svá nepřekrývající se teritoria.

Propojení astrocytů je realizováno přes [[gap junctions]], což je rychlá kalciová signalizace a lokální elevace kalcia se šíří na okolní astrocyty:. Nově bzlabyla popsána též diferenciovaná role lokální kalciové signalizace v podčástech jednotlivých astrocytů:. Klasickým markerem astrocytů je GFAP (glial fibrillary acidic protein), který je spolehlivý marker pro reaktivní astrocyty, za fyziologických okolností ovšem nízkás nízkou senzitivitasenzitivitou, alternativou S100β, EAAT-1 nebo 2, příp. glutamin syntetáza, Aldh1L1 nebo aquaporin-4.