Prokop Drtina: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta9) |
→Život: Charta 77 značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 42:
V roce [[1960]] byl propuštěn díky [[amnestie|amnestii]] a v roce [[1969]] byl plně [[Rehabilitace (právo)|rehabilitován]], v roce [[1971]] byla však jeho rehabilitace revokována. Tři roky před svojí smrtí ještě stihl podpořit [[Charta 77|Chartu 77]],<ref>{{Citace elektronického periodika |titul={title} |url=http://libpro.cts.cuni.cz/charta/drtina_prokop.htm |datum přístupu=2011-01-13 |url archivu=https://web.archive.org/web/20120225121429/http://libpro.cts.cuni.cz/charta/drtina_prokop.htm |datum archivace=2012-02-25 |nedostupné=ano }}</ref> nestal se však jejím signatářem.
Patrně nejznámějším nezveřejněným signatářem byl ministr spravedlnosti z poválečného období, bývalý národněsocialistický politik a dlouholetý politický vězeň komunistického režimu Prokop Drtina (1900–1980). Prohlášení Charty 77 signoval v bytě otce Václava Havla. S publikací svého podpisu nesouhlasil, protože se obával, aby jeho účastí jako „reakčního politika“ nebyla Charta 77 kompromitována. Jeho postoj byl předvídavý, režimní propaganda se skutečně následně snažila o jeho dehonestaci. Při vyšetřování signatářů Charty 77 Prokop Drtina svůj podpis nezapřel, naopak se podle dochované výpovědi z 19. ledna 1977 k němu hrdě hlásil. Výslech se přitom uskutečnil již několik dnů po zatčení Václava Havla, Jiřího Lederera, Oty Ornesta a Františka Pavlíčka, kteří odeslali rukopis jeho pamětí Československo můj osud do zahraničí. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Petr,
| jméno = Blažek,
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Prvních 100 dnů Charty 77 : průvodce historickými událostmi
| url = https://www.worldcat.org/oclc/1055415572
| vydání = Vydání první
| vydavatel =
| místo = Praha
| rok vydání =
| počet stran = 451 pages
| strany = 63
| isbn = 9788020027825
| isbn2 = 8020027823
| oclc = 1055415572
}}</ref>
== Dílo ==
| |||