Jan Nepomuk II. ze Schwarzenbergu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
celkové úpravy textu značka: editace z Vizuálního editoru |
→Externí odkazy: drobné doplnění značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 161:
Po vyvlastnění většiny původních velkostatků byla ekonomika regionu těžce zasažena, jelikož úspěchem dominia byla přesná spolupráce mezi jednotlivými podniky a jejich vzájemná propojenost a tedy i výrobní návaznost. Zároveň mnozí původně knížecí zaměstnanci, zvaní ''[[Schwarzenberáci|Švarcnberáci]]'', odmítali pracovat v nových podmínkách a v případě, že je nebylo možné přesunout do zbylých knížecích velkostatků, ze soukromých podniků a zvláštně těch státních odcházeli pryč.
Přes tato úskalí se však na cca 60 000 ha, které rodu zbyly, podařilo obnovit konjunkturu a zahájit nový, tentokrát meziválečný schwarzenberský zázrak. S prvním vyvlastňováním byla zahájená okamžitá restrukturalizace a hledána nová odbytiště. Kladl se ještě větší důraz na efektivitu a soběstačnost. Jedinečnost tohoto rodinného podniku podtrhuje i fakt, že vyvlastnění a ovládnutí tohoto majetku představovalo zásadní cíl jak pro [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|nacistické okupanty]] roku [[1940]], tak i pro nastupující [[Komunistický režim v Československu|komunistickou moc]] roku [[1947]], kdy tento majetek [[Schwarzenbergové|Schwarzenbergů]] v [[Třetí Československá republika|poválečném Československu]] představoval jeden z mála stabilních a prosperujících podniků, který přečkal zkázu války.
Moderní Schwarzenberské podniky se tak podařilo v Československu plně etablovat, avšak stejně tak i jméno rodu. Prezident [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryk]] dokonce roku [[1934]] prohlásil, že šlechta jako taková v nové republice již neexistuje, avšak jenom proto, že jedinou opravdovou českou národní šlechtou se mohli zvát pouze [[Lobkovicové|Lobkowiczové]] a právě [[Schwarzenbergové]].<ref>Tradice : ''Věštník českých úředníků a zřízenců knížete ze Schwarzenberku v Č. Budějovicích, říjen 1934, roč. 1, číslo 4, str. 107''</ref>
Řádek 185:
[[Soubor:Jan Nepomuk 07.jpg|náhled|S chotí roku [[1937]] v [[Schwarzenberský palác (Schwarzenbergplatz)|paláci ve Vídni]]]]
Ve stejné době již [[Nacistické Německo]] připravovalo obsazení [[Rakousko|Rakouska]], přičemž tyto snahy vyvrcholily tzv. [[Anšlus]]em [[12. březen|12. března]] [[1938]]. Krátce na to nechal syn Jana Nepomuka II. JUDr. [[Adolf Schwarzenberg (1890)|Adolf Schwarzenberg]] vyvěsit na rodinném paláci ve Vídni černé prapory jako výraz odporu vůči [[Nacismus|nacismu]]. Poté, co byly i na území [[Rakousko|Rakouska]] zavedeny rasistické zákony a [[Židé|Židům]] byl například zakázán vstup do městských parků, nechal otevřít palácové zahrady a u vchodu vyvěsit oznámení "''Zde židé vítáni''". Mezitím se stav knížete Jana Nepomuka II. nadále zhoršoval a [[1. říjen|1. října]] [[1938]] v přítomnosti své choti a syna Adolfa zemřel.<ref name="BOSchwarzenberg">{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| |||