Celesta: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m wiki
m typo
Řádek 4:
Nástroj vynalezl roku [[1886]] [[paříž]]ský výrobce [[harmonium|harmónií]] [[Auguste Mustel]]. První model však měl místo plechových plátků kovové [[ladička|ladičky]]. Jeho zvuk byl však příliš jemný na [[orchestr]]ální použití.
 
Čelesta má podobný zvuk jako [[zvonkohra]], ale barva zvuku je omnohoo jemnějšiamnoho jemnější. Kvalita zvuku teda dala nástroji i jméno, italské slovo ''celesta'' znamená v češtině „nebeská“. V současnosti používané čelesty mají rozsah čtyři oktávy (francouzské) nebo pět oktáv (německé). Čelesta se notuje vždy o jednu oktávu níž než její skutečný zvuk.
 
Je součastí symfonického [[orchestr]]u. Navzdory tomu, že je považovaná za bicí nástroj, tak na ni hrává většinou pianista.
 
== Čelesta v hudebních dílech ==
[[Rusko|Ruský]] skladatel [[Petr Iljič Čajkovskij]] hovořil o čelestě jako o svém oblíbením hudebním nástroji. Je použitá v jeho poslední symfonické básni ''Vojvoda'' ([[1891]]) i v [[balet]]u ''Louskáček' ([[1892]]). Čelesta se objevuje i v dílech jiných skladatelů, např. [[Nikolaj Rimskij-Korsakov]], [[Gustav Mahler]], [[Dmitrij Šostakovič]], [[Béla Bartók]], [[Maurice Ravel]] a jiní.
 
V současné hudbě se čelesta vyskytla v písňíchpísních interpretů jako jsou [[The Velvet Underground]] (skladba „Sunday Morning“), [[The Stooges]], [[Björk]] (alba ''Selmasongs'', ''Vespertine'' a ''Drawing Restraint 9'') a [[Sigur Rós]] (album ''Takk'').
 
== Externí odkazy ==