Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎top: odstranění nepoužívaného parametru z infoboxu
celkové úpravy, šablona
Řádek 2:
| typ = kardinál
| čestný prefix = Jeho Eminence
| jméno = Wolfgang Hannibal vonze SchrattenbachSchrattenbachu
| čestný sufix =
| titul =
Řádek 105:
}}
 
'''Wolfgang Hannibal hrabě von Schrattenbach''' ([[12. září]] [[1660]] zámek [[Lemberg (Štýrsko)|Lemberg]] u [[Celje]], [[Štýrsko]] (Slovinsko) – [[22. červenec|22. července]] [[1738]] [[Brno]]) byl [[kardinál]], [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|olomoucký biskup]] a [[NeapolskéSeznam neapolských královstvímístokrálů|místokrál neapolský]].
 
== Život ==
Byl prvorozeným synem z  22 dětí císařského komoří Johanna[[Jan BalthasaraBaltazar vonze SchrattenbachSchrattenbachu|Jana Baltazara]] [[Schrattenbachové|ze Schrattenbachu]] a Anny ElisabethAlžběty von[[Wagensbergové|z WagensbergWagensbergu]]. Po studiích ve [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]] a [[Salzburg]]u vystudoval v  letech 1677–1683 na [[Pontificium Collegium Germanicum et Hungaricum de Urbe|Collegiu Germanicu]] v  [[Řím]]ě práva a filozofii. Po vysvěcení na kněze brzy získal kanonikáty v Olomouci [[Olomouc]]i (1682) a v Salzburgu Salcburku, kde se později stal dómským[[Děkan|katedrálním děkanem]]. V  církevní kariéře rychle stoupal díky svým příbuzným, zejména strýci, [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|pražskému arcibiskupovi]] [[František Ferdinand Khünburg|Ferdinandu Khünburgovi]]. Olomouckým biskupem byl Schrattenbach v  letech [[1711]]–[[1738]], ale ve své diecézi se příliš často nezdržoval. Roku 1714 jej císař [[Karel VI.]] jmenoval vyslancem na [[Svatý stolec|papežském dvoře]] v  [[Kvirinálský palác|Kvirinálu]], kde byl jmenován kardinálem (s  titulárním kostelem [[San Marcello al Corso]]) a roku 1719, po smrti [[Jan Václav hrabě z GallasuGallas|Jana Václava hraběte Gallase]], nastoupil na dva roky do prestižního úřadu [[Seznam neapolských místokrálů|místokrále v [[Neapol Neapoli]]i. Roku 1725 se stal tajným komorníkem císaře Karla VI.
 
V  církevní politice byl Schrattenbach vlivnou osobností, jak na vídeňském císařském dvoře, tak v  [[Řím]]ě. Byl typickým představitelem [[Nepotismus|nepotismu]]: své četné příbuzné dosazoval do úřadů a všestranně je finančně podporoval. Například 24. června [[1736]] ve [[Vyškov (zámek)|vyškovském zámku]] uspořádal oslavu sňatku svého synovce, [[František Antonín Schrattenbach|Františka Antonína Schrattenbachaze sSchrattenbachu]] s Marií Josefínou, hraběnkou [[Bruntálští z Vrbna|zBruntálskou z Vrbna]], a jeho pak učinil svým hlavním dědicem.
 
V  letech 1732 a 1736 Schrattenbach stál jako diplomat a „coronator“ v  čele papežské [[korunovace]] dvou zázračných [[Mariánská úcta|mariánských obrazů]], roku 1732 reliéfu [[Panna Marie Svatokopecká|Panny Marie Svatokopecké]] na [[Svatý Kopeček (Olomouc)|Sv.svatém Kopečku u Olomouce]] a roku 1736 obrazu [[Madona Svatotomská|Madony Svatotomské]] v  Brně.
 
[[Soubor:Schrattenbach.jpg|náhled|vlevo|upright|Náhrobek kardinála Schrattenbacha]]
Kardinál zemřel v  Brně po dvouletém utrpení na rakovinu ledvin a byl pohřben v Kroměříži [[Kroměříž]]i.
 
== Umění a kultura ==
Kardinál byl milovníkem umění, pompézní dvorské kultury a zábavy. K  jeho oblíbeným letním rezidencím patřily zámky v  [[Kroměříž]]i, ve [[Vyškov]]ě a [[Schrattenbachův palác]] v  Brně, Kobližné ulici, který pro něj přestavěl brněnský architekt [[Mořic Grimm]], a kde (dnes sídlí [[Mahenova knihovna)]]. V  Kroměříži založil [[Piaristické gymnázium v Kroměříži|kláštery řádu piaristů]] a [[Klášter kapucínů v Kroměříži|kapucínů]], [[Kaple Panny Marie Bolestné (Kroměříž)|kapli Bolestné Panny Marie]] a v  tamní [[Biskupská mincovna|biskupské mincovně]] dával razit stříbrné i zlaté biskupské mince a medaile. Ve [[Vyškov (zámek)|vyškovském zámku]] zřídil divadelní sál. Měl proslulou dvorskou kapelu, kterou vedli Italové Stefano Leporati a Girolamo Pera (jako kapelníci) a Carlo Zuccari a Carlo Tessarini (první houslisté). Jako jediný z moravských mecenášů zaměstnával též italské kastráty (Antonio Fornarini, Sante Lorenzini). Od roku [[1727]] uváděl na svém zámku v Kroměříži dvakrát ročně italské opery, od roku 1734 se produkce přesunuly do Vyškova. V jeho brněnském paláci se v době postní každý týden hrála oratoria. Ve sbírkách [[Arcibiskupský zámek Kroměříž|kroměřížského zámku]] a [[Vyškov (zámek)|vyškovského zámku]] jsou vystaveny dva Schrattenbachovy reprezentační portréty v oděvu kardinála, obě olejomalby na plátně.
 
Ve [[Vyškov (zámek)|vyškovském zámku]] zřídil divadelní sál. Měl proslulou dvorskou kapelu, kterou vedli Italové [[Stefano Leporati]] a [[Girolamo Pera]] (jako [[Kapelník|kapelníci]]) a Carlo Zuccari a Carlo Tessarini (první [[Housle|houslisté]]). Jako jediný z&nbsp;moravských mecenášů zaměstnával též italské [[Kastrace|kastráty]] ([[Antonio Fornarini]], [[Sante Lorenzini]]). Od roku [[1727]] uváděl na svém [[Arcibiskupský zámek Kroměříž|zámku v&nbsp;Kroměříži]] dvakrát ročně italské opery, od roku 1734 se produkce přesunuly do Vyškova. V&nbsp;jeho brněnském paláci se v&nbsp;době postní každý týden hrála [[Oratorium|oratoria]]. Ve sbírkách [[Arcibiskupský zámek Kroměříž|biskupského zámku]] v [[Kroměříž]]<nowiki/>i a [[Vyškov (zámek)|zámku ve Vyškově]] jsou vystaveny dva Schrattenbachovy reprezentační portréty v&nbsp;oděvu kardinála, obě olejomalby na plátně.
Kardinál Schrattenbach byl pohřben v kapli Bolestné Panny Marie (dnes Schrattenbachova kaple) v chrámu [[kostel svatého Mořice (Kroměříž)|sv. Mořice]] v [[Kroměříž]]i. Jeho figurální náhrobek tam vytvořil sochař [[Ondřej Zahner]]. Podle testamentu Schrattenbach zanechal umělecké sbírky, klenoty a drahokamy. Především z jeho odkazu klenotů byla roku 1738 v dílně brněnského zlatníka [[Ondřej Vogelhund|Ondřeje Vogelhunda]] zhotovena unikátní zlatá monstrance, zdobená smaragdy a diamanty, zvaná [[Zlaté slunce Moravy]], dnes vystavená v [[Muzeum umění Olomouc|Arcidiecézním muzeu]] v Olomouci.
 
Kardinál Schrattenbach byl pohřben v &nbsp;kapli Bolestné Panny Marie (dnes Schrattenbachova kaple) v chrámu &nbsp;[[kostel svatého Mořice (Kroměříž)|kostele sv. Mořice]] v &nbsp;[[Kroměříž]]i. Jeho figurální náhrobek tam vytvořil sochař [[Ondřej Zahner]]. Podle testamentu Schrattenbach zanechal umělecké sbírky, klenoty a drahokamy. Především z &nbsp;jeho odkazu klenotů byla roku 1738 v &nbsp;dílně brněnského zlatníka [[Ondřej Vogelhund|Ondřeje Vogelhunda]] zhotovena unikátní zlatá monstrance, zdobená smaragdy a diamanty, zvaná [[Zlaté slunce Moravy]], dnes vystavená v &nbsp;[[Muzeum umění Olomouc|Arcidiecézním muzeu]] v &nbsp;Olomouci.
 
== Literatura ==
* ZUBER, Rudolf: Osudy moravské církve v &nbsp;18. století, Dějiny Olomoucké arcidiecéze, díl 4. Praha 1982, Česká katolická charita.
* SPÁČILOVÁ, Jana: Hudba na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha. Disertační práce, Brno 2006.
 
Řádek 130 ⟶ 132:
* [http://www2.fiu.edu/~mirandas/bios1712.htm#Schrattenbach kardinál Schrattenbach] na stránkách Salvadora Mirandy
 
{{Panovník
{{Posloupnost|co=[[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|biskup olomoucký]]
|kdy=[[1711]]–[[1738]]
| předchůdce =[[Karel Josef Lotrinský|Karel III. Lotrinský]]
| nástupce =kardinál [[Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Kastelkornu]]
{{Posloupnost|co titul = [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|biskup olomoucký]]
| obrázek =Olomouc dioceseWappen Bistum Olmütz.png}}
 
{{Panovník|kdy=[[1719]]–[[1721]]
{{Posloupnost|co=[[Seznam neapolských místokrálů|Místokrál neapolský]]
| předchůdce =[[Jan Václav Gallas|Jan Václav hrabě z &nbsp;Gallasu|Johann Wenzel von Gallas]]
|kdy=[[1719]]–[[1721]]
| nástupce =[[Marco Antonio Borghese]]}}
| předchůdce =[[Jan Václav hrabě z Gallasu|Johann Wenzel von Gallas]]
{{Posloupnost|co titul =[[Seznam neapolských místokrálů|MístokrálNeapolský neapolskýmístokrál]]
| nástupce =[[Marco Antonio Borghese]]}}
| obrázek =Coat of Arms of Ferdinand I of Naples.svg}}
 
{{Pahýlautoritní data}}
{{Portály|Česko|Itálie|Křesťanství|Lidé|Politika|LidéRakousko}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Křesťanství|Politika|Lidé}}
 
{{DEFAULTSORT:Schrattenbach, Wolfgang Hannibal von}}