Mithraismus: Porovnání verzí

Přidáno 305 bajtů ,  před 1 rokem
úpravy
(dodání externího odkazu a 2 referencí)
(úpravy)
[[Soubor:Mithra sacrifiant le Taureau-005.JPG|thumb|upright=1.1|Mithra poráží býka kolem 150 př. n. l., dnes umístěný v [[Louvre|Louvru]])]]
[[Soubor:Fresque Mithraeum Marino.jpg|thumb|upright=1.2|Římská freska ''tauroktonie'' zobrazující boha Mithru v červeném perském oděvu s [[Frygická čapka|frýžskou čapkou]] přemáhajícího kosmického býka a dalšími výjevy z Mithrova života]]
 
'''Mithraismus''' či přesněji '''Mithrova mystéria''' (nazývané Římany též „Mystéria Peršanů“), čilizkráceně '''Mithraismus''', tj. kult boha Mithry či(resp. Mithrase, ([[Latina|latinsky]] ''Mithras''), byl římský náboženský [[Synkretismus|synkretický]] směr v pozdně starověké [[Starověký Řím|starověkéhoŘímské Římaříši]], svůjv jehož centru stálo uctívání původem perského slunečního boha zvaného [[Mithras]]. Svůj nejvyšší rozkvět a největší rozmach zažil kult v období pozdní antiky [[1. století|1.]][[4. století]] po Kristu. Ústřední postavou kultu byl slunečný bůh zvaný [[Mithras]]. Božstvo i jméno je odvozené od indo-íránského boha zvaného [[Mithra]] či Mitra – toto jméno má v [[Avestánština|avestánštině]] význam zhruba: „''ten, který svazuje''“, původ má také v [[sanskrt]]u a znamená „''přítel ''“, toto římské jméno bylo někdy doplňováno různými přídomky (například „''Mithras Tauroktonos''“). Kult byl z nejvyšší pravděpodobnosti synkretismem tradičního římského polyteismu (a římské mytologie), astrologie a perského náboženství [[zoroastrismus|zoroastrismu neboli pársismu]] – starověkého náboženství založeného prorokem [[Zarathuštra|Zarathuštrou]] (na které zřejmě z části navazoval). Mithrův kult přinesl do římského náboženství několik zbrusu nových prvků: zejména božstvo které obnovuje řád světa obětí kosmického býka, posvátnou liturgii v prostorách podzemní svatyně či chrámu a tajné iniciační rituály vedoucí ke spáse lidské duše, které svým charakterem a pojetím obřadů měla být povzbuzována zbožnost zasvěcených (proto je kult označován jako ''mystéria'' a řazen mezi tzv. ''[[mystéria|antická mystéria]]'').
 
Hlavním cílem mithraismu byla spása duše a zajištění věčného života, toho lze dosáhnout postupným zasvěcením do mysterijních obřadů. Překonáváním četných překážek a nástrah a plněním různých úkolů a příkazů (například postu) bylo možné postupně dosáhnout sedmi stupňů zasvěcení, jimž odpovídá představa stoupání duše zemřelého k nebi sférami sedmi planet (sblížení mithraismu, obdobně jako [[Gnóze|gnosticismu]], s [[Astrologie|astrologií]]). Ke každému iniciačnímu stupni hierarchie kultu byla přidělena jedna planeta (a zřejmě i božský patron).
 
== Charakteristika a původ kultu ==
[[Soubor:Mitreo Pisa.jpg|thumb|upright=1.1|Římský reliéf ''tauroktonie'', na níž bůh Mithras zabíjí svým mečem (či dýkou) býka, italská [[Pisa]], [[Camposanto Monumentale]]]]
 
Není známo nakolik je helénský a římský Mithrův kult pokračovatelem perského náboženství a jeho reformní podoby zavedené prorokem [[Zarathuštra|Zarathuštrou]] – [[Zoroastrismus|zoroastrismem]]. Úcta k Mithrovi byla v [[Perská říše|Persii]] velmi rozšířená, ale Mithra se nemohl stát ústřední postavou zoroastriánského náboženství, byl trvale zastíněn nejvyšším božstvem zoroastrismu [[Ahura Mazda|Ahurou Mazdou]], čímž byl natrvalo druhořadým bohem.<ref name="rfr2">Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 34</ref> Z toho důvodu se Mithrův kult nemohl uchytit v [[Írán|Persii]], ale našel si stoupence v nábožensky tolerantním [[Helénismus|helénistickém]] Středomoří a později také v [[Starověký Řím|Římské říši]], kde se hojně šířil během 1. století n. l. (jedna Mithrova svatyně byla nalezena dokonce na území Británie nedaleko [[Londýn]]a).<ref>Zarathustra, Mitra a Mání, Jakub Sobek, [https://youtu.be/yutT1PcT08k Youtube]</ref>
 
MithraPřestože je siceMithra původem indo-íránský bůh, ale na území Persie (dnešní Írán) nebyla (na rozdíl od helénského světa a starověkého Říma) nalezena žádná Mithrova podzemní svatyně ani žádný pozůstatek mithraismukultu. ToVe můžeskutečnosti býtvnější taképodoba důkaz,a žecharakter MithrovaMithových mystériamystériích nevzniklanevznikly na území [[Perská říše|Perské říše]], nýbrž seale postupně vyvíjelavyvinula v helénistickém světě, kam se perskývíra bůhv dostalperského boha přenesla prostřednictvím obchodu a výbojů. Mithra byl daleko dříve také velice oblíbený v [[Pontus|Pontském království]] (několik zdejšíchtamních králů neslo také mimo jiné i jméno ''Mithradatés'', což doslova znamená „''daný„daný Mithrou''“Mithrou“), kam doputoval ze sousední [[Sásánovská říše|Sásánovské říše]] (snad prostřednictvím perských zoroastriánských mágů). Mithrův kult se poté rozvíjel na území Malé Asie (pravděpodobně nejvíc stoupenců si nalezl právě v Pontském království), kde přebíral antické vlivy. Po dobytí Pontu [[Pompeius|Pompeiem]] se Mithrův kult začal hojně objevovat u kilikijských pirátů. Po porážce kilikijských pirátů se prvními římskými šiřiteli kultu stali pravděpodobně arménští legionáři, kteří se účastnili války proti Pontu a později i proti pirátům. Také někteří piráti původně pocházeli z bývalé pontské armády krále Mithridata.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 19–24</ref> Po mnoha četných porážkách a bojích jim zachutnal pirátský způsob života. Postupně tak byl orientální Mithrův kult zprvu ovlivňován helénistickým prostředím Malé Asie a posléze [[Starověké Řecko|řecko]]-[[Starověký Řím|římskou]] kulturou, řecko-římskými náboženskými představami, antickou [[astrologie|astrologií]] a možná v pozdějších době také [[křesťanství]]m.<ref>Reinhold Merkelbach, ''Mithras'', Konigstein, 1984, ch. 75-7</ref><ref>Beck, R., ''Merkelbach's Mithras'', p. 304, 306.</ref><ref>Mitra a jeho tajný kult, Jakub Sobek, [https://youtu.be/lp4aqVmuiVM Youtube]</ref>
 
[[Soubor:Mithraic Kronos of Florence.png|upright=0.4|náhled|vlevo|Mithraistické božstvo času Aión ([[Kronos]]) s klíčem a holí boha [[Janus]]e]][[Soubor:Mithras petra genetrix Terme.jpg|upright=0.6|náhled|vpravo|Mithras vystupující ze skály]]
Mithrovy mýty se do dnešních dnů nedochovaly, ale z kamenných reliéfů Mithrových oltářů je možno vyčíst kultickýkultovní příběh bohabožstva. MithrasNa je bůh, kterýpočátku se Mithras zrodil (či byl stvořen) již jako dospívající mladík ze skály v jeskyni.<ref>Commodian, ''Instructiones'' 1.13</ref><ref name="rfr1">Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 45</ref> Sbíral plody nebo sklízel obilí, poté vystřelil z luku šíp a zasáhl jím skálu, ze které pak vytryskl životadárný pramen. Poté musel pronásledovat býka, kterého bylo zapotřebí zkrotit.<ref name="rfr1" /> Někdy je zobrazován kterak na zkroceném býkovi jezdí. Jeho nejvýznamnějším skutkem je však skolení býka. Ústředním motivem příběhů je tedy výjev zvaný ''tauroktonie'', tomu je na oltáři věnována největší pozornost, na něm je bůh Mithras zobrazen kterak bodá svůj meč (či dýku) do hřbetu umírajícího býka. Tento akt představoval oběť, během které je obnovována plodnost a životadárnost světa i kosmu. Kromě Mithry se na obrazech objevují další postavy – různá zvířata (had, pes, škorpion, havran...), sluneční bůh [[Sol (bůh)|Sol]] (či [[Hélios]]), Mithras bývá někdy doprovázen dvěma mladíky (dvojčaty – blíženci) s pochodněmi, kteří bývají oblečení stejně (či podobně) jako Mithras, ti se jmenují ''Cautes'' a ''Cautopates''. V prostorách Mithrových svatyní se pak objevuje bůh či démon zvaný [[Aión]] v podobě sochy. Ten má představovat personifikaci času (či nekonečného času, pravděpodobně se jedná podobu římského boha [[Saturn (bůh)|Saturna]] a řeckého [[Kronos|Krona]]). Mimo soch Aíona se v některých svatyních objevují také sochy a busty [[Ptolemaiovský Egypt|egyptsko]]-[[Helénismus|helénského]] synkretického boha [[Serapis|Serapida]] (například v londýnském mithraeu jeho busta). Serapis byl nejvyšší bůh [[Ptolemaiovský Egypt|Ptolemaiovského Egypta]] a centrem jeho kultu bylo helénské město [[Alexandrie]].
 
Mithras byl chápán jako bůh slunce a světla uctívaný uprostřed temné jeskyně, je to mladý bojovník, vládce universa („''kosmokrátor''“) a obnovovatel světa, který prostřednictvím krvavé oběti kosmického býka pravidelně zachraňuje a cyklicky obnovuje veškerý život. Byl zobrazován jako mladík v červeném orientálním (zřejmě perském) oděvu s červenou [[Frygická čapka|frýžskou (neboli frygickou) čapkou]] (podoba inspirována možná bájným řeckým hrdinou [[Perseus|Perseem]]), tato podoba nepochází ze zemí jeho původu, ani frygická čapka není typickou pokrývkou hlavy Peršanů (byť si to zjevně [[Řekové]] a [[Římané]] naopak mysleli). Po stranách jsou zpodobněny menší výjevy zachycující další významné události Mithrova života. Na výjevu ''tauroktonie'' proto bývá někdy zobrazeno, kterak z býkovi rány kromě pryštící krve vyrůstají také zemědělské plodiny. Proto byl Mithras chápán jako zachránce a spasitel. Na rozdíl od křesťanského spasitele není Mithras zabit pro spásu lidstva, ale naopak pro spásu lidstva zabíjí. Jeho kult kvůli vojenskému charakteru byl velice oblíbený zejména v římských legiích, ale také rozšířen v řadách městských úředníků a podporován některými římskými císaři.
== Kult Sol Invictus ==
[[Soubor:Tauroctony Pio-Clementino Inv870.jpg|upright=0.9|náhled|Basreliéf s tauroktonií, Mithras zde poráží býka a přitom vzhlíží na slunečního boha Sola vycházejícím z mraků, [[Vatikánská muzea]].]]
[[Soubor:Ostia Antica Mithraeum.jpg|upright=0.98|náhled|vlevo|Dochovaná Mithrova podzemní svatyně v Ostii nedaleko Říma]]
{{Různé významy|druhý= náboženských reformách císaře [[Aurelianus|Aureliána]]|stránka=Aurelianus}}
Raná křesťanská církev kritizovala a obviňovala Mithrova mystéria z kopírování a parodování křesťanských obřadů. Mithra hrál v mithraismu podobnou úlohu spasitele stejně jako [[Ježíš Kristus|Kristus]] v [[křesťanství]]. Narození Mithry se v [[Řím]]ě slavilo 25. prosince během svátku Nepřemožitelného Slunce (Sol Invictus) zavedené císařem [[Aurelianus|Aureliánem]], které mělo formálně sjednotit kulty solárních bohů. Mithras je ztotožňován s dvěma antickými bohy slunce, s řeckým slunečním bohem [[Hélios|Héliem]] a zejména pak s římským aureliánským bohem [[Sol (bůh)|Solem]] („''Sol Invictus Mithras''“, ten je také v Mithrových obřadech často zobrazován, kterak je Mithrovi podřízen), na výjevech mithraistických oltáří je zde zobrazení Sola a Mithry, jak si nad oltářem tisknou ruce (''dexiósis''). Na jiných výjevech Sol před Mithrou klečí a Mithra nad ním mává jakýmsi předmětem (pravděpodobně vakem) jako kdyby snad chtěl Sola zasvětit do svých vlastních mystérií. Cyklus vyobrazení je ukončen výjevem, na němž je Mithra zobrazován, kterak vystupuje na Solův sluneční vůz.<ref>Robert Turcan, ''Mithra a Mithraismus'' str. 46</ref>
 
== Závěr ==
[[Soubor:Fresque Mithraeum Marino.jpg|thumb|vpravo|upright=1.20|Římská freska ''tauroktonie'' zobrazující boha Mithru v červeném perském oděvu s [[Frygická čapka|frýžskou čapkou]] přemáhajícího kosmického býka a dalšími výjevy z Mithrova života]]
[[Soubor:Ostia Antica Mithraeum.jpg|upright=0.9|náhled|Dochovaná Mithrova podzemní svatyně v Ostii nedaleko Říma]]
[[Soubor:Bible museum - Mithrasheiligtum.jpg|upright=0.98|náhled|vlevo|Rekonstrukce Mithrovy podzemní svatyně z období starověkého Říma]]
Mithrův kult se objevuje v Římské říši v době, kdy upadá význam tradičních římských kultů a věřící lidé se zaobírají novými náboženskými myšlenkami do té doby neznámými (například spásou lidské duše a dosažením věčného života po smrti), roste tak oblíbenost antických mysterijních kultů, které tuto spásu (či osvícení) zajišťují (nejen tedy Mithrova, ale také roste oblíbenost [[Démétér|Déméteřiných]] eleusínských mystérií, dále [[Dionýsova|Dionýsových]], [[Usir|Osiridovvých]], [[Kybelé|Kybeliných]] a mystérií [[Kabeirové|Kabeirů]] na [[Samothráké]]). V této době se na scéně objevuje také nové náboženství – [[křesťanství]], které taktéž nabízí spásu lidské duše skrze Syna Božího.