Luisa Bádenská: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎top: úprava infoboxu
Modrany (diskuse | příspěvky)
mBez shrnutí editace
Řádek 34:
 
== Bádenská princezna ==
Luisa byla třetím ze sedmi dětí bádenského knížete [[Karel Ludvík Bádenský (1755-1801)|Karla Ludvíka]] a jeho ženy [[Amálie Hesensko-Darmstadtská|Amálie Frederiky von Hessen-Darmstadt]]. Princezna byla vychovávána v izolaci od vnějšího světa, vyrůstala ale ve vřelém a intimním rodinném prostředí; byla úzce svázána se svojí matkou, s níž vedla do konce života čilou korespondenci (Amálie Frederika svou dceru přežila). Luisa měla teprve dvanáct let, když se rozhodovalo o její budoucnosti: [[Kateřina II. Veliká|Kateřina Veliká]], ruská carevna, hledala nevěstu pro svého nejstaršího vnuka [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandra]], budoucího ruského cara, a svou pozornost obrátila na dvě bádenské princezny. Když o nich dostala pozitivní informace, pozvala Luisu a její mladší sestru [[Frederika Dorotea Bádenská|Frederiku]] do Ruska. V roce [[1792]] obě sestry přibyly do [[Petrohrad]]u.
 
Při setkání carevna Kateřina shledala Luisu pěknou a inteligentní, Luisa zase, že její budoucí manžel Alexandr je zajímavý – byl vysoký a pohledný. Zpočátku byl Alexandr nesmělý a princezna si myslela, že k ní cítí nechuť, zanedlouho se však pár sblížil. "Říkáš mi, že držím štěstí jisté osoby ve svých rukou," psala Luisa Alexandrovi, "je-li to pravda, její štěstí je navždy jisté... ta osoba mě miluje a já opětuji její lásku a to bude i mým štěstím... můžeš si být jist, že Tě miluji víc, než jsem schopna vyjádřit."
Řádek 42:
== Ruská velkokněžna ==
[[Soubor:Elizaveta Alexeevna by Vigee-Lebrun (1802, priv.coll.).jpg|200px|thumb|Velkokněžna Jelizaveta Alexejevna]]
Příliš záhy provdaná, nesmělá a naivní, musela se Luisa (nyní již Jelizaveta) připravit na svou novou roli. Nebylo to snadné, ruský dvůr byl plný chladnokrevných intrik, jak politických, tak sexuálních – cizoložství byla běžnou normou. Kateřina sama byla obrazem nevázanosti svého dvora. O poměrech na carském dvoře té doby vypovídá například i to, že se Jelizavetu pokusil svést mladý milenec tehdy zhruba pětašedesátileté carevny, [[Platon Zubov]].
 
Velkokněžna se cítila osamocena a stýskalo se jí po domově, obzvláště kdyžpotom, co se její sestra Frederika vrátila do Bádenska. Jelizaveta zůstala sama v cizí zemi, jedinou její útěchou byl Alexandr. "Bez svého muže, který jediný se stará o to, abych se cítila šťastná, bych tisíckrát umřela."
 
První léta manželství byla šťastná, ale Kateřina byla rozčarovaná, protože velkokněžna ještě nedala jejímu vnukovi syna. Smrt Kateřiny 17. listopadu/[[28. listopad]]u roku [[1796]] vynesla Jelizavetina tchána [[Pavel I. Ruský|Pavla I.]] na ruský trůn. V době jeho vlády se Jelizaveta zdržovala u dvora co nejméně, svého tchána neměla ráda.
 
Začaly se projevovat problémy v jejím manželství. Nenašla ve svém muži splnění svých romantických představ, Alexandr ji zanedbával, a ona hledala citovou útěchu jinde. Zpočátku našla potěšení v důvěrném přátelství s krásnou hraběnkou Golovinou, později navázala s nejlepším Alexandrovým přítelem, [[Polsko|polským]] knížetem [[Adam Jerzy Czartoryski|Adamem Czartoryským]], romantický vztah, který trval tři roky.
[[Soubor:MariaL-01.jpg|200px|thumb|left|Jelizaveta Alexejevna]]
Po pěti letech bezdětného manželství 18. května/[[29. květen|29. května]] [[1799]] porodila Jelizaveta dceru, - velkokněžnu Marii Alexandrovnu. U dvora se vynořily řeči, že otcem dítěte je polský kníže [[Adam Jerzy Czartoryski|Czartoryski]] – dítě mělo černé vlasy a tmavé oči, zatímco oba rodiče byli světlovlasí a modroocí. Jelizaveta však zakrátko ztratila milence i dcerku – Adam byl vyslán na diplomatickou misi a dítě zemřelo. ''"Ode dneška nemám dcerku, zemřela"'', psala Jelizaveta matce 16. června/[[27. červen|27. června]] [[1800]]. ''"Není hodiny, kdy bych na ni nemyslela, ani hodiny bez hořkých slz. Nebude to jiné, i kdyby ji měly nahradit dva tucty dětí."''
 
== Osobnost ==
Řádek 74:
V roce [[1825]] začala mít carevna problémy se zdravím a lékaři usoudili, že by měla pobývat ve vlídnějším podnebí. Jelizaveta společně s manželem se 15. října/[[27. říjen|27. října]] přestěhovali do [[Taganrog]]u u [[Azovské moře|Azovského moře]], kde přebývali ve skromném domě. Byli spolu v této intimní prostotě šťastni. 17. listopadu/[[29. listopad]]u [[1825]] Alexandr onemocněl, když se vracel z cesty na [[Krym]], z původního nachlazení se ukázal [[tyfus]]. Nemoci podlehl 19. listopadu/[[1. prosinec|1. prosince]] v Jelizavetině přítomnosti. Jelizavetu manželova smrt velmi zasáhla; píše matce: ''"Co mám dělat se svou vůlí, která celá na něm závisela, co mám dělat se svým životem, který jsem chtěla zasvětit jemu?"''
 
Kvůli svému podlomenému zdraví se nechtěla vrátit do Petrohradu, ani na Alexandrův pohřeb. V květnu [[1826]] se přece jen do hlavního města vypravila, na dlouhé cestě se však občas cítila špatně, takže bylo nutno udělat přestávku. Časně ráno 4. května/[[16. květen|16. května]] [[1826]] v městě [[Beljov]] u [[Tula|Tuly]] našla komorná Jelizavetu v posteli mrtvou, příčinou její smrti bylo srdeční selhání. Splnilo se jí to, co psala své matce krátce po Alexandrově smrti, totiž, že by ráda následovala nejdůležitějšího muže svého života.
 
== Poznámka ==