Jiří Gruša: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Soukromý život: odkaz na syna
značka: editor wikitextu 2017
drobné úpravy textu, členění, úpravy
značka: editor wikitextu 2017
Řádek 5:
| obrázek = Jiří Gruša, 2011.jpg
| velikost obrázku =
| popisek = Jiří Gruša v  roce 2011
| pořadí = 3.
| úřad = [[Seznam ministrů školství, mládeže a tělovýchovy České republiky|ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR]]
Řádek 13:
| předchůdce = [[Ivan Pilip]]
| nástupce = [[Jan Sokol]]
| úřad2 = Velvyslanec [[Česká a Slovenská Federativní Republika|ČSFR]] v  [[Německo|Německu]]
| od2 = [[1990]]
| do2 = [[31. prosinec|31. prosince]] [[1992]]
| předchůdce2 = [[Pavel Sadovský]]
| nástupce2 =
| úřad3 = 1. velvyslanec [[Česko|ČR]] v  [[Německo|Německu]]
| od3 = [[1. leden|1. ledna]] [[1993]]
| do3 = [[červen]] [[1997]]
Řádek 24:
| nástupce3 = [[František Černý (diplomat)|František Černý]]
| pořadí4 = 2.
| úřad4 = velvyslanec [[Česko|ČR]] v  [[Rakousko|Rakousku]]
| od4 = [[10. červen|10. června]] [[1998]]
| do4 = [[2004]]
Řádek 40:
| děti =
| sídlo =
| alma mater = [[Univerzita Karlova|Univerzita Karlova v  Praze]]
| zaměstnání =
| náboženství =
Řádek 47:
| poznámky =
}}
'''Jiří Gruša''' ([[10. listopad]]u [[1938]] [[Pardubice]] – [[28. říjen|28. října]] [[2011]] [[Bad Oeynhausen]]<ref>[http://derstandard.at/1319181496139/Schriftsteller-und-Politiker-Jiri-Grusa-gestorben Der Standard: Schriftsteller und Politiker Jiří Gruša gestorben (28. Oktober 2011)] (něm.)</ref>, [[Německo]]) byl [[Česko|český]] [[poezie|básník]], [[próza|prozaik]], [[překladatel]], [[literární kritik]], [[diplomat]] a [[politik]]. Od června [[1997]] do ledna [[1998]] zastával post [[Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky|ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR]] ve [[Druhá vláda Václava Klause|druhé Klausově vládě]] (jako nestraník). V &nbsp;letech [[2003]] až [[2009]] byl prezidentem [[Mezinárodní PEN klub|mezinárodního centra PEN klubu]]. Pro jednu ze svých knih použil pseudonym ''Samuel Lewis''.
 
== Životopis ==
Narodil se v &nbsp;Pardubicích. Jeho otec byl technickým úředníkem, který byl po [[Druhá světová válka|válce]] nucen se přihlásit do dolu v &nbsp;rámci náboru pracující inteligence. Po absolvování středoškolského studia v &nbsp;Pardubicích byl Gruša, nyní pocházející z &nbsp;dělnické rodiny, (díky změně povolání svého otce) přijat na [[Univerzita Karlova|Karlovu univerzitu]], aniž by musel vstoupit do [[Komunistická strana Československa|komunistické strany]]. Nejprve studoval [[čeština|český jazyk]] a [[Historie|historii]], po roce přešel na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofickou fakultu]] studovat obory [[Filosofie|filozofie]] a historie. Během studia se u něho začal projevovat organizační talent, díky kterému působil na pozici redaktora v &nbsp;různých literárních časopisech. Svou [[Poesie|poesii]] pravidelně zasílal do redakcí pražských novin, kde se jeho básně setkávaly vždy s &nbsp;odmítavou odpovědí redakcí pro intelektuální obsah a neplnění potřebných ideových předpokladů.
 
Vysokou školu ukončil v &nbsp;roce 1962, kdy vyšla jeho básnická sbírka ''Torna''. V &nbsp;tomto roce také nastoupil [[Základní vojenská služba|základní vojenskou službu]]. Dále se věnoval básnické tvorbě. V &nbsp;roce 1963 byla v &nbsp;pražských novinách zveřejněna část jeho práce, která byla vytržena z &nbsp;kontextu. V &nbsp;této práci byly zmíněna i osoba [[Fidel Castro|Fidela Castra]]. Díky tomu byl pozván do [[Dobříš]]e, kde se setkal s &nbsp;celou řadou mladých spisovatelů. Zde vznikla myšlenka vzniku časopisu pro mladou literaturu, proto zorganizoval vše potřebné a ještě během jeho vojenské služby vznikl časopis ''Tvář'', s &nbsp;odkazem na [[František Halas|Františka Halase]], jehož se stal [[redaktor]]em. Po měsíci působení v časopisů&nbsp;časopise Tvář, se objevil v &nbsp;tisku článek jeho přítele z &nbsp;Pardubic [[Vladimír Medek|Vladimíra Medka]], pojednávající o &nbsp;tom, že není správné, aby nevycházely starší básně bez [[Stalinismus|stalinských]] veršů. Na tento text reagoval tím, že [[Literární noviny]] otiskly jeho článek, který byl označen jako devastace literárního socialistického kánonu, článek, ve kterém se vyjádřil k &nbsp;účelu poezie a kritizoval její současné ideologické cíle. Tento počin vyvolal silnou reakci ze strany [[Komunistický režim v Československu|režimu]]. Po třech měsících dobrovolně odešel z &nbsp;vedení časopisu ''Tvář'' v &nbsp;domnění, že se vše uklidní a on bude moci nadále spolupracovat s &nbsp;její redakcí. To se však nestalo. Ocitl se ve velmi složité životní situaci. V měsícia v&nbsp;březnu bylo na jeho osobu vypsáno [[trestní stíhání]]. Stal se nezaměstnatelným. Kvůli nedostatku financí se odstěhoval s &nbsp;dcerou k &nbsp;rodičům své ženy., Celýkde rok žil v ústraní. Vydělávalvydělával překladem textů a psaním recenzí pod pseudonymem. V roce 1964 vydal druhou básnickou sbírku ''Světlá lhůta''. Své první zaměstnání dostal až v roce 1966, kdy působil jako korektor v ''Nových knihách''. Situace se postupně zlepšovala a jeho schopnosti byly doceněny. Rok po nástupu do nového zaměstnání byl přeřazen do redakce časopisu ''Zítřek'', navíc se podařilo založit nový časopis ''Sešity pro mladou literaturu'', který se zabýval vlastním pohledem mladé generace na literaturu. Během let 1968-1969 však byly oba časopisy zakázány. Skončilo tak krátké období veřejné jeho činnosti. Autor se odvrátil od poezie a začal psát [[Próza|prozaické texty]].
Narodil se v Pardubicích. Jeho otec byl technickým úředníkem, který byl po [[Druhá světová válka|válce]] nucen se přihlásit do dolu v rámci náboru pracující inteligence. Po absolvování středoškolského studia v Pardubicích byl Gruša, nyní pocházející z dělnické rodiny, (díky změně povolání svého otce) přijat na [[Univerzita Karlova|Karlovu univerzitu]], aniž by musel vstoupit do [[Komunistická strana Československa|komunistické strany]]. Nejprve studoval [[čeština|český jazyk]] a [[Historie|historii]], po roce přešel na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofickou fakultu]] studovat obory [[Filosofie|filozofie]] a historie. Během studia se u něho začal projevovat organizační talent, díky kterému působil na pozici redaktora v různých literárních časopisech. Svou [[Poesie|poesii]] pravidelně zasílal do redakcí pražských novin, kde se jeho básně setkávaly vždy s odmítavou odpovědí redakcí pro intelektuální obsah a neplnění potřebných ideových předpokladů.
 
V&nbsp;roce 1964 vydal druhou básnickou sbírku ''Světlá lhůta''. Své první zaměstnání dostal až v&nbsp;roce 1966, kdy působil jako korektor v&nbsp;''Nových knihách''. Situace se postupně zlepšovala a jeho schopnosti byly doceněny. Rok po nástupu do nového zaměstnání byl přeřazen do redakce časopisu ''Zítřek'', navíc se podařilo založit nový časopis ''Sešity pro mladou literaturu'', který se zabýval vlastním pohledem mladé generace na literaturu. Během let 1968-1969 však byly oba časopisy zakázány. Skončilo tak krátké období veřejné jeho činnosti. Autor se odvrátil od poezie a začal psát [[Próza|prozaické texty]].
 
Vysokou školu ukončil v roce 1962, kdy vyšla jeho básnická sbírka ''Torna''. V tomto roce také nastoupil [[Základní vojenská služba|základní vojenskou službu]]. Dále se věnoval básnické tvorbě. V roce 1963 byla v pražských novinách zveřejněna část jeho práce, která byla vytržena z kontextu. V této práci byly zmíněna i osoba [[Fidel Castro|Fidela Castra]]. Díky tomu byl pozván do [[Dobříš]]e, kde se setkal s celou řadou mladých spisovatelů. Zde vznikla myšlenka vzniku časopisu pro mladou literaturu, proto zorganizoval vše potřebné a ještě během jeho vojenské služby vznikl časopis ''Tvář'', s odkazem na [[František Halas|Františka Halase]], jehož se stal [[redaktor]]em. Po měsíci působení v časopisů Tvář, se objevil v tisku článek jeho přítele z Pardubic [[Vladimír Medek|Vladimíra Medka]], pojednávající o tom, že není správné, aby nevycházely starší básně bez stalinských veršů. Na tento text reagoval tím, že [[Literární noviny]] otiskly jeho článek, který byl označen jako devastace literárního socialistického kánonu, článek, ve kterém se vyjádřil k účelu poezie a kritizoval její současné ideologické cíle. Tento počin vyvolal silnou reakci ze strany [[Komunistický režim v Československu|režimu]]. Po třech měsících dobrovolně odešel z vedení časopisu ''Tvář'' v domnění, že se vše uklidní a on bude moci nadále spolupracovat s její redakcí. To se však nestalo. Ocitl se ve velmi složité životní situaci. V měsíci březnu bylo na jeho osobu vypsáno [[trestní stíhání]]. Stal se nezaměstnatelným. Kvůli nedostatku financí se odstěhoval s dcerou k rodičům své ženy. Celý rok žil v ústraní. Vydělával překladem textů a psaním recenzí pod pseudonymem. V roce 1964 vydal druhou básnickou sbírku ''Světlá lhůta''. Své první zaměstnání dostal až v roce 1966, kdy působil jako korektor v ''Nových knihách''. Situace se postupně zlepšovala a jeho schopnosti byly doceněny. Rok po nástupu do nového zaměstnání byl přeřazen do redakce časopisu ''Zítřek'', navíc se podařilo založit nový časopis ''Sešity pro mladou literaturu'', který se zabýval vlastním pohledem mladé generace na literaturu. Během let 1968-1969 však byly oba časopisy zakázány. Skončilo tak krátké období veřejné jeho činnosti. Autor se odvrátil od poezie a začal psát [[Próza|prozaické texty]].
[[Soubor:Lev Berinski and Jiri Grusa.jpg|náhled|286x286pixelů|Zleva: [[Lev Berinski]] a Jiří Gruša (1995)]]
Za částečné publikování ''Listů z &nbsp;Kalpadocie'' v &nbsp;letech 1968-1969 v &nbsp;''Sešitech'', byl opět trestně stíhán kvůli údajnému šíření [[pornografie]]. Po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa]] vykonával různá zaměstnání. Dva roky spolupracoval s &nbsp;[[Divadlo za branou|Divadlem za branou]] a poté pracoval ve stavebnictví. Dále se věnoval psaní a jeho další díla vyšla buď v &nbsp;[[samizdat]]u, nebo v exilových&nbsp;[[exil]]ových nakladatelstvích. Jednalo se například o &nbsp;[[Novela (literatura)|novelu]] ''Dámský gambit'', se kterou souvisí jeho seznámení se s &nbsp;[[Ludvík Vaculík|Ludvíkem Vaculíkem]] a [[Ivan Klíma|Ivanem Klímou]]. Ludvík Vaculík první přišel s &nbsp;myšlenkou přepisu a vydávaní textů mladých autorů, kteří se pravidelně scházeli k &nbsp;autorskému čtení v &nbsp;bytě [[Ivan Klíma|Ivana Klímy]]. Gruša se ujal organizačních úkolů, a tak vznikla edice [[Petlice (edice)|Petlice]]. Petlice se velmi rychle vyvíjela a díla se šířila i díky přepisům samotných čtenářů. Jeden z &nbsp;těchto čtenářů, jenž si doma zařídil malou přepisovací dílnu, kde zrovna přepisoval ''Dotazník'' aneb ''Modlitbu za jedno město a přítele'', byl zatčen a spolu s &nbsp;ním i Jiří Gruša, který čerstvě podepsal [[Charta 77|Chartu 77]] a byl obviněn, že svým románem ''Dotazník'' zaútočil na společenské zřízení. Ve vězení strávil necelé tři měsíce. Byl propuštěn díky mezinárodnímu ohlasu na jeho dílo a díky reakcím některých významných autorů.

[[Soubor:Brno, koncert k listopadu 1989, Jiří Gruša.jpg|thumb|Jiří Gruša v &nbsp;roce 2009|294x294pixelů]]
V &nbsp;roce 1980 získal literární stipendium v &nbsp;[[Spojené státy americké|Spojených státech americkýchUSA]]. Bylo mu umožněno opustit [[Československo|Československou republiku]]. Po několika měsících strávených ve Spojených státech amerických se hodlal vrátit zpět do Československa. Během cesty byljej však varován[[Ludvík od LudvíkaVaculík]] Vaculíkavaroval, aby návrat odložil., Protoproto posečkalse vrozhodl prozatím zůstat v&nbsp;německém [[Bonn]]u u svého přítele. Po několika dnech obdržel dopis, ve kterém byl zbaven československého občanství a tím mu byl znemožněn návrat do Československa. Trvale se tedy usadil v &nbsp;[[Západní Německo|Německé spolkové republice]], kde získal státní německé občanství. V &nbsp;Německu začal velmi intenzivně pracovat, dále se věnoval tvorbě, psal převážně [[Němčina|německy]] a spolu s &nbsp;[[Tomáš Kosta|Tomášem Kostou]] se v &nbsp;roce 1986 rozhodl založit firmu, která se věnovala překladu literárních textů.
 
V &nbsp;roce 1989 ve věku 23 let zemřel Grušův syn Martin Gruša. Po intervenci [[Seznam ministrů zahraničních věcí Německa|německého ministra zahraničí]] [[Hans-Dietrich Genscher|Hansa-Dietricha Genschera]] československé úřady dovolily Grušovi přijet do vlasti a zúčastnit se Martinova pohřbu.<ref name="souvislosti">{{Citace periodika
| příjmení = Serke
| jméno = Jürgen
| titul = O &nbsp;šťastném bezdomovectví Jiřího Gruši na obou stranách hranice
| periodikum = Revue Souvislosti
| odkaz na periodikum = Revue Souvislosti
Řádek 69 ⟶ 74:
}}</ref>
 
Po pádu [[Sametová revoluce|železné opony]] se vrátil do [[Čechy|Čech]] a vstoupil do diplomatických služeb. Stal se [[Velvyslanec|velvyslancem]] v &nbsp;Německu do června roku 1997, poté byl 5 měsíců [[Ministr školství|ministrem školství, mládeže a tělovýchovy]]. Rok nato se stal velvyslancem v &nbsp;[[Rakousko|Rakousku]] a v &nbsp;této funkci vytrval 6 let. Během tohoto období byl vyznamenán [[Cena Jaroslava Seiferta|Cenou Jaroslava Seiferta]] za sbírku ''Grušas Wacht am Rhein (Grušova Hlídka na Rýnu)'', za niž získal i [[Magnesia Litera|cenu Magnesia Litera]]. Po roce 2004 se stal ředitelem ''Diplomatické akademie Vídeň'' a také získal předsednictví v &nbsp;Mezinárodním sdružení [[Mezinárodní PEN klub|PEN-klubů]]. Obě tyto funkce vykonával do roku 2009, kdy se vrátil k &nbsp;literární tvorbě. Na sklonku života vyšlo jeho dílo ''Beneš jako Rakušan''. Dne 28. října roku 2011 zemřel během operace srdce ve věku 72 let.
 
== Soukromý život ==
{{Pahýl část}}
Jiří Gruša byl třikrát ženatý. S &nbsp;Annou Grušovou, dcerou [[germanistika|germanisty]] [[Eduard Goldstücker|Eduarda Goldstückera]], měl dceru Milenu (*1962) a syna [[Martin Gruša|Martina]] (1966-1989).<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Chmel Denčevová
| jméno = Ivana
| titul = Děti Charty: V &nbsp;tomhle hnojníku žít nechci. Příběh Mileny Jabůrkové Grušové
| periodikum = Český rozhlas Plus
| odkaz na periodikum = Český rozhlas
Řádek 82 ⟶ 87:
| datum přístupu = 2018-09-16
| url = https://plus.rozhlas.cz/deti-charty-v-tomhle-hnojniku-zit-nechci-pribeh-mileny-jaburkove-grusove-6506610
}}</ref> [[Martin Gruša]] byl [[basová kytara|baskytarista]], vystupoval například se skupinami [[Babalet]] a [[Echt!]]. Zemřel v &nbsp;roce 1989 na následky [[Diabetes mellitus|diabetu]].<ref name="souvislosti" />
 
== Dílo ==
Řádek 89 ⟶ 94:
* ''Světlá lhůta'' (1964) – nelíbivé symboly, životní absurdita, hořká ironie
* ''Právo útrpné'' (1964)
* ''Modlitba k &nbsp;Janince'' (1969 – 1973) – expresivní sbírka, drsné obrazy, vyjádření desiluze
* ''Cvičení mučení'' (1969) – 40 básní, 6 má v &nbsp;název Mučení, 6 Cvičení, motiv smrti, autor využívá lidová říkadla, přísloví (např. v &nbsp;básni Zaříkávání), řeč je zde prostředkem identity, překračuje hranici nesmyslu
* ''Grušas am Wacht aneb Putovní Ghetto'' (2001) – sbírka, za kterou obdržel Magnesii Literu
 
Řádek 97 ⟶ 102:
* ''Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele'' (1975 samizdat, 1984 Toronto) – experimentální román
* ''Dr. Kokeš Mistr Panny'' (1980 samizdat, 1984 Toronto)
* ''Beneš jako Rakušan'', 2011 (esej, „román faktu“) – v &nbsp;originále německy<ref name = benes>
{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
Řádek 115 ⟶ 120:
=== Další ===
* ''Umění stárnout'' (kniha vzpomínek)
* ''Grušova hlídka na Rýnu'' (rozhovory s&nbsp;[[Karel Hvížďala|Karlem Hvížďalou]], 2011)
 
Jiří Gruša překládal také z &nbsp;němčiny: např. [[Franz Kafka|Franze Kafku]], [[Friedrich Schiller|Friedricha Schillera]] a [[Rainer Maria Rilke|Rainera Maria Rilkeho]].<ref name = benes/>
 
== Ocenění ==
Řádek 130 ⟶ 135:
 
== Odkazy ==
 
=== Reference ===
<references />