Dvorní malíři rudolfínské Prahy: Porovnání verzí

Vedle vlivu otcovy tvorby jsou v dílech Jacoba Hoefnagela patrné podněty rudolfínských [[Figuralista|figuralistů]], především [[Joseph Heintz starší|Josepha Heintze staršího]] ([[1564]]–[[1609]]). Ten se vyučil [[stavitelství]] u svého otce Daniela a [[malířství]] u známého bernského malíře [[Hans Bock starší|Hanse Bocka staršího]]. V [[Itálie|Itálii]] se inspiroval [[Correggio (malíř)|Correggiovou]] [[Malba|malbou]] a v [[Řím|Římě]] začal spolupracovat s [[Hans von Aachen|Hansem von Aachenem]], který mu pomohl k [[císařský dvůr|císařskému dvoru]] ([[1591]]). [[Císař]] ho krátce po příjetí poslal znovu do [[Itálie]], aby tam kreslil [[antická památka|antické památky]] a vyhledával [[Umělecké dílo|umělecká díla]] pro císařovu [[Obrazová galerie|obrazovou galerii]]. Do Prahy se [[Joseph Heintz starší]] vrátil jako zkušený [[kreslíř]] a [[malíř]] náboženských a mytologických [[Malířství|obrazů]]. Na rozdíl od [[Praha|Prahy]], v [[Německo|jižním Německu]], kam se často vracel, se uplatnil i jako [[architekt]]. Josef Heintz byl císařem vysoce ceněn jako komorní malíř, který však 15. října [[1609]] v Praze neočekávaně zemřel. Teprve po Heintzově smrti byl jmenován komorním malířem [[Matthäus Gundelach|Matthias Gundelach]] (asi [[1566]]–[[1654]]), který byl jeho dílenským spolupracovníkem. Ten nejdříve dokončoval Heintzem rozpracovaná díla, dále rozvíjel jeho styl a postaral se i o malířovu rodinu.<ref>''Fučíková E.'' Matthias Gundelach. In: ''Rudolfínští mistři.'' Vydalo Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 2014. Str. 28-35.</ref> Asi před rokem [[1617]] přesídlil do [[Augsburg|Augsburgu]], kam vzal do [[učení]] také mistrova syna [[Joseph Heintz mladší|Josepha Heintze mladšího]].<ref>''Fučíková E.'' Josef Heintz. In: ''Rudolfínská kresba.'' Vydal Odeon, Praha, 1986. Str. 20-21.</ref> Od roku [[1604]] byl Rudolfovým dvorním [[Malířství|malířem]] také [[Jeremias Günther]] (? -– ?), který v císařských službách setrval i za císaře [[Matyáš Habsburský|Matyáše]]. Z jeho malířské tvorby se dochovala jen jediná [[Podpis|signovaná]] [[kresba]] a dva [[Malířství|obrazy]] -– [[portrét]] [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] a císařovny [[Anna Jagellonská|Anny]]. Při malování oficiálních portrétů Günther vycházel z prototypů [[Hans von Aachen|Hanse von Aachena]] a působil i jako [[kopista]] [[Jacopo Bassano|Bassanových]], [[Albrecht Dürer|Dürerových]] a [[Pieter Bruegel starší|Brueghelových]] obrazů.<ref>''Fučíková E.'' Jeremias Günther. In: ''Rudolfínská kresba.'' Vydal Odeon, Praha, 1986. Str. 22.</ref>

Hlavní prostory, do kterých [[Rudolf II.]] umístil své [[Sbírka|sbírky]], se nacházely v 1. patře chodbového traktu spojujícího císařský [[palác]] obrácený k jihu s velkými hradními sály -– Španělským sálem (dnes [[Rudolfova galerie]]) a Novým sálem -– (dnes [[Španělský sál]]) na severu. Druhé patro tohoto traktu bylo určeno pro ''[[Obrazová galerie|obrazovou galerii]]''. Také v dnešní Rudolfově galerii byly vystaveny obrazy, přičemž [[strop]] galerie byl vyzdoben [[iluzivní malba|iluzivní malbou]] Paula Vredemanna de Vries. Nový, dnes Španělský sál, obsahoval vystavené [[Socha|sochy]]. Obrazy a sochy byly rovněž vystaveny v [[Letohrádek královny Anny|Letohrádku královny Anny]].<ref>''Bukovinská B.'' Kunstkomora. Neúplný obraz složený z fragmentů. In: ''Umění a řemesla 2''. Speciální číslo U&Ř k rudolfínským výstavám v Praze, 1997. Str. 20-40.</ref> [[Sbírka]] asi 3000 obrazů však po smrti [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] neměla dlouhého trvání. Císař [[Matyáš Habsburský|Matyáš]] hned po bratrově smrti část sbírek převezl do [[Vídeň|Vídně]]. Na konci [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] sbírka posloužila jako [[válečná kořist]] švédským vojskům a na konci [[18. století]] její zánik dovršila [[Dražba|josefínská dražba]]<ref>''Fučíková E., Chotěbor P., Lukeš Z.'' Konec Rudolfových sbírek. In: ''Obrazárna Pražského hradu''. Průvodce expozicí. Vydala Správa Pražského hradu, Praha, 1998. Str. 24-39.</ref> Přes všechny uvedené ztráty zůstal ve sbírkách Pražského hradu [[soubor]] obrazů významné umělecké hodnoty, který se stal základem současné [[Obrazárna Pražského hradu|Obrazárny Pražského hradu]].