Klášter Sadská: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
rozptýlení řeholníků
data a konfraternity
Řádek 24:
Za panování [[Karel IV.|Karla IV.]] roku [[1362]] byla kanonie z podnětu samého císaře ze Sadské přenesena do Prahy k&nbsp;nově založenému [[Kostel svatého Apolináře (Praha)|kostelu svatého Apolináře]] na [[Nové Město (Praha)|Novém Městě pražském]]. Iniciátorem přeložení kapituly augustiniánů kanovníků i s jejími důchody byl [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|první pražský arcibiskup]] [[Arnošt z Pardubic]]. Jeho nástupce Jan Očko z Vlašimi však 10. května 1375 položil základní kámen k nové kapitule a dal jí připsat statek [[Opočnice]] s vesnicí. Převor Benedikt alias Beneš, který se přátelsky stýkal s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, pozvedl úroveň konventu na vysokou úroveň, jak rozmnožením knihovny, tak uzavřením smluv o sbratření ("konfraternitě") s kláštery v Třeboni, v Praze na Karlově, ve Šternberku na Moravě a v Krakově-Kaziměři<ref>Floridus Röhrig (ed.),''Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn''. Klosterneuburg-Wien 1994, s. 214.</ref>,
 
[[Kanonie]] v&nbsp;Sadské zanikla v&nbsp;roce 1420 během husitských válek, kdy řeholníci klášter opustili. Část z&nbsp;nich se uchýlila do [[Zaháňské knížectví|Zaháňského]] kláštera ve [[Slezsko|Slezsku]] a druhá skupina se přidala k roudnickým spolubratřím, kteří se uchýlili do do kláštera Panny Marie na písku ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]]. Tam byl roku 1427 zvolen poslední sadský probošt Petr (+1472). KolemPo rokuroce 1450 již řeholníci v obou exilových klášterech vymřeli<ref>Floridus Röhrig (ed.),''Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn''. Klosterneuburg-Wien 1994; s. 214; Kamil Boldan, 1992, s. 79-93..</ref>. Po husitských válkách již klášter nebyl obnoven.
 
Jedním z&nbsp;proboštů kláštera byl [[Ota (pražský biskup)|Ota]], pozdější [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|pražský biskup]] (v&nbsp;letech 1140–1148).
 
== Klášterní knihovna ==
Klášter měl vlastní knihovnu, z&nbsp;níž se dodnes dochovalo okolo dvaceti rukopisů. Jejich osud později splynul s&nbsp;dějinami knihovny augustiniánské kanonie v&nbsp;Roudnici nad Labem, kam se zřejmě v&nbsp;husitském období dostaly s&nbsp;řeholníky ze Sadské. Dochovalo se 23 středověkých rukopisů, které byly po zrušení roudnické kanonie převedeny do [[Knihovna Národního muzea|Knihovny Národního muzea]] v Praze.
 
== Odkazy ==
Řádek 35:
<references />
=== Literatura ===
*Kamil FloridusBoldan: Röhrig (ed.),''Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen,aus MährenRaudnitz und Ungarn''.Sadská Verlagim MayerExil &in der CompHussitenzeit als Schreiber der Handschriften., Klosterneuburg-WienIn: 1994,''Studie 362o stran;rukopisech'' ISBN29, 3-901025-34-01992, s. 21379-12793.
* V Jelínek:''Sadská''. Praha 1912
* Floridus Röhrig (ed.),''Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn''. Verlag Mayer & Comp., Klosterneuburg-Wien 1994, 362 stran; ISBN 3-901025-34-0, s. 213-216.
* Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn: ''Encyklopedie českých klášterů'', Libri Praha 1998, s. 632.