Uruguay: Porovnání verzí

Hlavním sportem v Uruguayi je [[Fotbal|kopaná]]. Velký moderní fotbalový stadion je v každém větším uruguayském městě. Jen v hlavním městě Montevideu působí tři světoznámé fotbalové kluby [[Nacional Montevideo|Nacional]], [[CA Peñarol|Peňarol]] a Cero. Ve 20. letech 20. století tam byly velmi úspěšné také CA Bella Vista a CA Lito [[Montevideo]]. Další klub, který byl již třikrát vítězem Uruguayské národní fotbalové ligy [[Danubio F.C.]] , hraje na stadionu pro 20 000 diváků, který slouží pro dostihový sport v Montevideu. SvýmOd založenímzaložení bulharskými exulanty v roce 1932 je "nejmladším" klubem v uruguayské první lize. K novějším úspěšným fotbalovým klubům patří též Liverpool Montevideo.

Reprezentační fotbalové národní mužstvo Uruguaye je dvojnásobným mistrem světa ([[Mistrovství světa ve fotbale 1930|1930]] a [[Mistrovství světa ve fotbale 1950|1950]]), dvojnásobným olympijským vítězem ([[Fotbal na Letních olympijských hrách 1924|1924]], [[Fotbal na Letních olympijských hrách 1928|1928]]) a třikrát získala Uruguay na světových fotbalových šampionátech "bramborovou medaili" (čtvrté místo – účast v semifinále v letech [[Mistrovství světa ve fotbale 1954|1954]], [[Mistrovství světa ve fotbale 1970|1970]] a [[Mistrovství světa ve fotbale 2010|2010]]). Z historických hráčů se proslavili [[Héctor Scarone]], [[Pedro Petrone]], [[Emilio Recoba]], [[Pedro Cea]], [[Pablo Dorado|Paolo Dorado]], [[Santos Iriarte]], [[Héctor Castro]], [[José Andrade]], [[Víctor Rodríguez Andrade|Victor Rodríguez Andrade]], [[Obdulio Varela]], [[Juan Carlos González|Juan Carlos]] a [[Matías González|Matias Gonzálezové]], [[Juan Alberto Schiaffino]], Pablo Forlán, [[Pedro Rocha]], brankář [[Ladislao Mazurkiewicz]] (na mistrovství světa v Anglii [[1966]]), zahajovací utkání ve [[Wembley Stadium (1923)|Wembley]], v němž zazvonilo Rochovo břevno střelou ze 40 m – Anglie – Uruguay 0 : 0 , vítězství nad Francií 2 : 1, kde Mazurkiewicz obdržel gól pouze z penalty, Uruguay došla až do čtvrtfinále, kde byla vyřazena pozdějším finalistou Německou spolkovou republikou, v tvrdém utkání a Mazurkiewicz poprvé kapituloval gólem ze hry, až byli Uruguaycům dosti přísně vyloučeni dva hráči ), [[Enzo Francescoli]] a [[Álvaro Recoba]]. Ze současných hráčů na fotbalovém mistrovství světa v Jihoafrické republice (léto [[2010]]) jmenujme [[Diego Forlán]]a, [[Diego Lugano|Diego Lugána]], [[Luis Alberto Suárez|Luise Suaréze]] a [[Édinson Cavani|Edinsona Cavaniho Gómeze]], kteří "zazářili" i na Mistrovství Jižní Ameriky ([[Copa América]]) v Argentině, kde na cestě do vítězného finále vyřadili i domácí mužstvo. Uruguay je též několikanásobným vítězem Jihoamerického Poháru a současným mistrem Jižní Ameriky.

V Uruguayi se konalo zatím jediné zato, však první fotbalové mistrovství světa – od 12. do 30. července 1930, jehož se zúčastnilo třináct zemí ve čtyřech skupinách, bohužel bez účasti Československa. Uruguay postoupila ze své skupiny do semifinále stejně jako USA bez jediné obdržené branky, v nejtěžším utkání na Centenario Estadio v Montevideu před 85 000 diváků, zvítězila nad Peru, předtím poraženým Rumunskem, pouze 1 : 0. Chuť si Uruguayci napravili výhrou nad Rumunskem 4 : 0, téměř před stejnou návštěvou. Třetím postupujícím byla Jugoslávie, která ve své skupině obdržela jedinou branku od nepostupující [[Brazílie]], přestože deklasovala Bolívii 4 : 0. Čtvrtý semifinalista, ambiciozní [[Argentina]] porazila Francii 1 : 0, avšak od Mexika obdržela tři (6 : 3) a od Chile jednu (3 : 1) branku. Obě semifinále hraná 26. a 27. července 1930 skončila shodně deklasováním soupeřů 6 : 1 (Argentina : USA , Uruguay : Jugoslávie, Uruguayec Pedro Cea v semifinálovém zápase vstřelil 3 góly). Utkání o třetí místo na mistrovství světa se tehdy ještě nehrálo a oběma poraženým semifinalistům (USA i Jugoslávii) byly přiděleny svorně bronzové medaile (o bronzové medaile se poprvé bojovalo až na 5. světovém šampionátu v kopané v roce 1954 ve Švýcarsku – Uruguay : Rakousko 1 : 3, poločas 1 : 1, pro Uruguay, tehdejšího mistra světa ze čtvrtého "brazilského" světového šampionátu, stejně nešťastný zápas – prohra penaltou a vlastním gólem – jako semifinále, kde po výsledku 2 : 2 podlehli tehdy hvězdnému Maďarsku až po prodloužení – ve skupině C Uruguay : Československo 2 : 0, Uruguay : Skotsko 7 : 0, Rakousko : Československo 5 : 0, Rakousko : Skotsko 1 : 0 – vítěz Uruguay, zápas s Rakouskem se již nehrál, neboť oba týmy již postupovaly, prvenství ve skupině C o skóre 9 : 0 ve prospěch Uruguaye bylo tehdy ve Švýcarsku potvrzeno ještě losem, čtvrtfinále Uruguay : Anglie 4 : 2, poločas 2 : 1 ).

Velké ambice měla Uruguay i na mistrovství světa 2014 v Brazílii po postupu ze základní skupiny, kde vyřadila národní mužstva Anglie (2 : 1) a Itálie (1 : 0). Právě v utkání s Itálií však nejlepší hráč Uruguaye Luis Suárez kousl v zápalu boje Italského obránce a ač nebyl vyloučen během utkání byl po zápase FIFA výborem exemplárně potrestán (vyloučením z turnaje, vysokou pokutou, zákazem dalších startů za Uruguay, FC Liverpool i FC Barcelona, kam přestupoval- pro hlasovali i zástupci Brazílie, kterým zřejmě Uruguay nevyhovovala jako možný čtvrtfinálový soupeř). Tak byla Uruguay bez Suareze v dalším kole, po chybách brankáře Muslery, vyřazena. Podobně Uruguay neuspěla při obhajobě titulu na Copa America v Chile, kdy byla domácími (pozdějším vítězem) po eliminaci Suareze a nařízené penaltě ve čtvrtfinále vyřazena (25. června 2015, 1 : 0).