Střelivo: Porovnání verzí

Vzdálenost při námořních soubojích je obvykle daleko větší než vzdálenost při pozemním souboji. Nicméně, má to i mnoho jiných výjimek. Cíle jsou většinou obecně stroje, ne lidé. Námořní munice je proto optimalizována pro velkou rychlost (k dosažení těchto velkých vzdáleností, k zásahu letadla letícího ve velké výšce a také s možností snížit předsazení, které má být aplikováno pro zasáhnutí vzdáleného pohybujícího se cíle) a zničení uvedených stroje, spíše než k zabíjení. V [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] se námořní munice také dělí na pevné střelivo a explozivní střelivo. Obojí se používá - jedno k cílenému ničení pancíře a druhé, explosivní, k celkovým škodám na zařízeních.

 

V roce 2013 byla výroba munice druhou největší spotřebou olova v USA, což představuje více než 60 000 tun spotřebovaných v roce 2012, dále se [[olovo]] používá na výrobu [[akumulátor]]ů. Vystřelené olověné projektily, které zůstanou po výstřelu v prostředí, ho poté dále toxikují. Ptactvo poté může olověné částečky spolknout a tak si přivodit otravu olovem. Od roku 1991 americký federální zákon zakazuje používání olověných broků na vodní ptactvo, a dalších 30 států má nějaký další druh omezení. Olovo v přírodě je také nebezpečné člověku, při konzumaci ulovené zvěře dochází k velkému nebezpečí konzumaci již olovem přiotráveného masa a tím pádem i expozici člověka nebezpečí otravy olovem. Americká armáda začíná také používat [[bronz]]ovou munici, která není přírodě nebezpečná.

 

=== Sabotáž ===