Édouard Adolphe Casimir Joseph Mortier: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m kategorie |
m →Život: typografické úpravy |
||
Řádek 11:
V době [[bitva u Slavkova|bitvy u Slavkova]] velel silám, kryjícím [[Vídeň]]. Roku [[1806]] obsadil 1. listopadu [[Hessensko]] a poté [[hansovní města]] a v roce [[1807]] porazil švédský sbor u [[Anklam]]u 16. a 17. dubna. V [[bitva u Friedlantu|bitvě u Friedlantu]] 14. června [[1807]] velel levému křídlu francouzské armády. V roce [[1808]] obdržel titul [[vévoda]] z Trevisa a byl odvelen do [[Španělsko|Španělska]], kde se svým sborem bojoval u Somosiery a roku [[1809]] s [[Lannes]]em dobyl Zaragozu, zvítězil v bitvě u Ocasia (19. listopadu 1809) a podpořil [[Nicolas Jean de Dieu Soult|Soulta]] u Bajadozu. Později zvítězil v bitvě u Gebory (19. února [[1811]]) aby roku [[1812]] se účastnil [[Napoleonovo ruské tažení|ruského tažení]], kde při ústupu svými útoky získal čas k dokončení geniálního [[Napoleon Bonaparte|Napoleonova]] manévru, umožňujícímu záchranu armády na [[Berezina (přítok Dněpru v Bělorusku)|Berezině]]. V následujícím roce pak velel mladé gardě a v jejím čele bojoval u [[Lützen]]u, [[Budyšín]]a, Drážďan, Lipska a [[Hanau]]. V roce [[1814]] bránil s [[Marmont]]em Paříž. 8. dubna [[1814]] se podřídil [[Ludvík XVIII.|Ludvíkovi XVIII.]] a byl jmenován [[pair]]em.
Při návratu Napoleona z Elby doprovodil Mortier krále do [[Gent]]u , byl jím zbaven přísahy a ještě v březnu 1814 se opět přidal k Napoleonovi. Z jeho rozkazu provedl inspekci pevnostních zařízení na severní a západní hranici. Při druhé restauraci byl jmenován členem soudního tribunálu, který měl soudit maršála [[Ney]]e, což však odmítl. Byl za to zbaven titulu paira, ale od roku [[1819]] opět v komoře pairů zasedal. Po [[červencová revoluce|červencovém převratu]] byl v letech [[1830]]-[[1831]] vyslancem Francie v [[Sankt Petěrburg]]u. Roku [[1833]] byl [[král]]em, [[Ludvík-Filip|Ludvíkem-Filipem]] jmenován velkokancléřem Čestné legie a 18. listopadu [[1834]] se stal [[ministr]]em války Francie a současně ministerským předsedou. Ve funkci však zůstal jen 3 měsíce (20. února 1835 demise). Při přehlídce vojska 28. července [[1835]] byl členem doprovodu krále, na kterého spáchal [[Joseph Fieschi]] na [[Boulevard du Temple|Boulevardu du Temple]] atentát pekelným strojem. Výbuchem bylo zabito 12 lidí (další zemřeli následkem zranění). Král byl jen lehce raněn na čele, ale mezi mrtvými byl maršál Mortier. Je pohřben v dómu [[Invalidovna (Paříž)|Invalidovny]] blízko Napoleonovy hrobky. V jeho rodném městě stojí Mortierův památník a v [[Lille]] je jeho socha. Maršál Mortier byl ze všech Napoleonových maršálů nejvyšší postavy
== Literatura ==
| |||