Kateřina Vilemína Zaháňská: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
odkazy |
m →Život: typo |
||
Řádek 8:
== Život ==
Byla nejstarší dcerou [[Petr Biron|Petra Birona]], [[Kuronské a zemgalské vévodství|vévody kuronského a zemgalského]], později vévody [[zaháň]]ského a jeho třetí manželky kuronské šlechtičny [[Dorothea von Medem|Anny Charlotty Dorothey von Medem]]. Kuronsko, které je dnes součástí Lotyšska, v té době bylo lenním územím [[Polsko-litevská unie (1569–1795)|polského království]] a tvořilo nárazníkové území mezi Polskem a Ruskem. Při třetím dělení Polska v roce 1795 Kuronsko připadlo Rusku. Vévoda Petr obdržel od [[Kateřina II. Veliká|Kateřiny Veliké]] finanční odškodnění a mohl i s manželkou používat doživotně svůj kuronský vévodský titul. Poté, co opustil [[Kuronsko]], přesídlil na své statky, které získal do majetku koncem [[18. století]] ve [[Slezsko|Slezsku]]
Od tří do pěti let cestovala s rodiči po Evropě, po návratu roku 1786 žila v Mitavě především se svým otcem a sestrami. Matka často cestovala, plnila i diplomatické úlohy a návrat domů oddalovala. Mateřské povinnosti jí nezatěžovaly. Kateřina a její sestry měly vychovatele, nejvíce ji ovlivnila Polka Antonie Forsterová, která vyrostla v Anglii. Díky ní se Vilemína stala vášnivou anglofilkou. Zároveň ji ovlivnily vychovatelčiny ideály [[osvícenectví]] a její tichý obdiv k [[Velká francouzská revoluce|Velké francouzské revoluci]]. Byla však nesmiřitelnou odpůrkyní císaře [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] a proto se stala také aktivní účastnicí [[Napoleonské války|protinapoleonské koalice]].
Řádek 14:
Poslední léta života otce a jeho rodiny popisuje [[Alois Jirásek]] ve své novele Na dvoře vévodském. Po smrti otce v roce 1800 [[pozůstalost|zdědila]] Vilemína [[Zaháňské knížectví]], náchodské panství a řadu nemovitostí, mezi nimi i zámek v [[Ratibořice (zámek)|Ratibořicích]], který nechala v letech 1825–1826 přestavět v [[empír|empírovém stylu]]. Toto sídlo si zejména oblíbila, zde proběhly v rámci protinapoleonské koalice v roce 1813 její schůzky s [[Ruské impérium|ruským]] carem [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandrem I]].
Z Vilemíny se stala mimořádně vzdělaná, inteligentní, bystrá, nadaná a aktivní žena, která se později věnovala [[politika|politice]], i když především ze své záliby a díky svému společenskému postavení. Díky ní se také seznámila s tehdy nejvlivnějším rakouským politikem knížetem [[Klemens Wenzel von Metternich|Klemensem Lotharem Metternichem]], se kterým měla po mnoho let přátelský poměr, který v době [[Vídeňský kongres|Vídeňského kongresu]] (
Úryvek z dopisu Metternicha Kateřině Zaháňské:
Řádek 24:
Byla celkem třikrát [[sňatek|provdána]], žádné z jejích manželství nebylo příliš šťastné.{{Fakt/dne|20170913065100|}} Prvním manželem byl princ [[Jules Armand Louis de Rohan|Louis Rohan Guémenée]], druhým ruský kníže Vasil Sergejevič Trubeckoj. Obě manželství uzavřená v prvním desetiletí 19 století trvala jen krátce. Poté už nadále vystupovala jako vévodkyně zaháňská. Poslední, třetí manželství uzavřela uzavřela s hrabětem Karlem Rudolfem Schulenburgem v roce 1819. S ním do Ratibořic přišel v roce 1820 i jeho kočí Jan Pankl s Terezií Novotnou, kterou si v tomto roce vzal za ženu v kostele v České Skalici. S nimi přišla z Vídně i malá Barunka, pozdější spisovatelka Božena Němcová. Manželství s hrabětem Schulenburgem zaniklo po Vilemínině přestoupení na katolickou víru (1827). Hrabě však nadále spravoval její panství.
Jedinou dceru Gustavu (
Ve starším věku přestoupila Vilemína na katolickou víru, usadila se a do značné míry tak vyjadřovala obraz oblíbené a respektované vrchnosti, který o ní vytvořila [[Božena Němcová]] v ''[[Babička (povídka)|Babičce]].''
| |||