Sedmidenní válka: Porovnání verzí

Přítomnost [[Slované|Slovanů]] na [[Těšínsko|Těšínsku]] je doložena od [[8. století]]. Těšínsko se dostalo do závislosti na [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říši]]. Po jejím pádu jej ovládla [[České knížectví|česká knížata]] z rodu [[Přemyslovci|Přemyslovců]]. Po vpádu [[Polsko|polského]] knížete [[Boleslav I. Chrabrý|Boleslava Chrabrého]] do českého knížectví na konci [[10. století]] připadlo Těšínsko polskému státu. [[Břetislav I.]] je sice získal koncem 30. let [[11. století]] nakrátko zpět, avšak roku [[1054]] nakonec připadlo znovu polským [[Piastovci|Piastovcům]]. V procesu drolení polského středověkého státu se koncem [[13. století]] vyčlenilo [[Těšínské knížectví]], v němž panovala boční linie Piastovců. Od roku [[1327]] bylo [[Těšínsko]] v lenní závislosti na českém králi a jako součást [[Země Koruny české|zemí Koruny české]] se stalo i součástí [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]]. Na počátku [[20. století]] v oblasti žili [[Češi]], [[Poláci]], [[Němci]] a [[Židé]]. Významná část obyvatelstva nebyla národnostně vyhraněná a uvědomovala si pouze svou regionální slezskou příslušnost ([[Šlonzáci]]). V důsledku industrializace na [[Těšínsko]] přicházeli početní přistěhovalci, zejména z polské [[Halič]]e. V posledním [[Rakousko-Uhersko|rakouském]] sčítání lidu v roce [[1910]] uvedla nadpoloviční většina obyvatel [[Těšínsko|Těšínska]] jako svoji obcovací řeč (tzv. ''Umgangssprache'') [[Polština|polštinu]], do této skupiny však byli zařazeni i Šlonzáci (hovořící do dnešní doby používaným [[těšínské nářečí|těšínským nářečím]]), kteří měli přátelské vztahy s Němci a orientovali se ostře protipolsky.

Po rozpadu [[Zánik Rakousko-UherskoUherska|rozpadu Rakouska-Uherska]] na [[Těšínsko|Těšínsku]] vznikl český národní výbor (''Národní výbor pro Slezsko'') a polský národní výbor (''Rada Narodowa Księstwa Cieszyńskiego''). Polský výbor prohlásil [[Těšínsko]] za součást [[Polsko|Polska]] a vojensky většinu [[Těšínsko|Těšínska]] v noci z [[31. říjen|31. října]] na [[1. listopad]]u [[1918]] obsadil. Český výbor prohlásil [[Těšínsko]] za součást [[Československo|Československa]]. Napětí se stupňovalo a snaha uklidnit situaci vedla k uzavření prozatímní dohody o rozdělení [[Těšínsko|Těšínska]] mezi oba národní výbory. Podle této dohody velká většina [[Těšínsko|Těšínska]] prozatímně připadla [[Polsko|Polsku]], které tak získalo i kontrolu nad [[Košicko-bohumínská dráha|Košicko-bohumínskou dráhou]], jediným železničním spojením [[České země|Českých zemí]] s východním [[Slovensko|Slovenskem]]. [[Československo|Československá]] vláda a česká veřejnost toto rozdělení vnímaly jako dlouhodobě nepřijatelné. Polská strana byla s tímto rozdělením spokojena.

Na konec [[leden|ledna]] [[1919]] [[Polsko]] naplánovalo konání voleb do polského [[Sejm]]u. V rozporu s uzavřenou dohodou se tyto volby měly konat i v [[Polsko|Polskem]] kontrolované části [[Těšínsko|Těšínska]], kde též Polsko zahájilo odvody místního obyvatelstva do polské armády.<ref name="Klimek44"/> V souvislosti s konáním těchto voleb [[Polsko]] v jím kontrolované části [[Těšínsko|Těšínska]] rozmístilo vojenské jednotky. Československý protest proti konání voleb a vojenským odvodům místního obyvatelstva jako nepřijatelném projevu státní svrchovanosti ve sporném území byl [[Polsko|Polskem]] odmítnut a [[Československo]] se rozhodlo pro vojenské řešení sporu.

Na československé straně byl provedením operace pověřen [[podplukovník]] [[Josef Šnejdárek]]. Československé vojenské síly byly tvořeny 21. střeleckým plukem [[Československé legie|legionářů]] z [[Francie]] o síle 3 praporů, praporem 54. pěšího pluku z [[Olomouc]]e, praporem 93. pěšího pluku ze [[Šumperk]]a, 17. mysliveckým praporem z [[Karviná|Fryštátu]], praporem dobrovolníků z [[Bohumín]]a a praporem dobrovolníků z [[Orlová|Orlové]]. Operace se na československé straně zúčastnili i další místní dobrovolníci, zformovaní v tzv. Národní gardy o síle přibližně 5000 mužů. Z oblasti severozápadního [[Slovensko|Slovenska]] měl postup hlavních československých sil podporovat 35. legionářský pluk z [[Itálie]], vedený italským plukovníkem Grasellim a později posílený praporem 33. legionářského střeleckého pluku z [[Itálie]]. V průběhu bojů bylo československé vojsko posíleno nově utvořenou 2. brigádou o síle 6 praporů, s podporou 2 baterií dělostřelectva a 1 jezdecké eskadrony.

[[19. leden|19. ledna]] [[1919]] vydalo [[Československo|československé]] Ministerstvo národní obrany rozkaz k vojenskému obsazení [[Těšínsko|Těšínska]]. [[21. leden|21. ledna]] [[1919]] vyzvalo [[Československo]] [[Polsko]] ke stažení polského vojska a orgánů z [[Těšínsko|Těšínska]]. [[Polsko]] výzvu ignorovalo.

[[23. leden|23. ledna]] [[1919]] v 11:00 hodin se v [[Těšín]]ě ohlásil u polského velitele [[Franciszek Latinik|Franciszka Latinika]] československý velitel [[Josef Šnejdárek]] se skupinou důstojníků, tvořených anglickým, francouzským, italským a americkým zástupcem (jejichž autoritou jako představitelů [[Trojdohoda|Dohody]] se československá strana zaštiťovala). Polské straně bylo předáno ultimátum, žádající vyklizení oblasti až k řece [[Bělá (přítok Visly)|Bělé]] do dvou hodin. Po marném uplynutí této lhůty zahájila ve 13:00 hodin československá vojska postup ve směrech na [[Bohumín]] a [[Karviná|Karvinou]]. Od východu současně zahájily postup [[Československé legie|legionářské]] jednotky z [[Itálie]]. Československá vojska postupovala vpřed, byl obsazen [[Bohumín]] (v 16:00 hodin), [[Orlová]] a po těžkých bojích<ref>Matroszová (2005), str. 26.</ref> i [[Karviná]]. [[Těšín]] byl obsazen bez boje [[27. leden|27. ledna]] [[1919]]. Polská vojska ustoupila za [[Visla|Vislu]].

[[27. leden|27. ledna]] [[1919]] obdržel [[Josef Šnejdárek]] rozkaz k překročení [[Visla|Visly]] a zajištění železnice [[Bohumín]] - [[Těšín]] - [[Jablunkov]]. [[30. leden|30. ledna]] [[1919]] započal československý postup a polská vojska ustoupila ke [[Skočov]]u, kde se zastavil postup i ústup. Československým vojskům dorazily další posily, čímž se dostala do značné převahy nad polskými jednotkami. Československá vojska připravovala útok na [[Skočov]] s předpokladem, že dojde ke zhroucení polské obrany.