Progresivní paralýza: Porovnání verzí

K počátečním projevům patří zejména [[neurastenie|neurastenické]] obtíže -– nespavost, bolesti hlavy, potíže se soustředěním, vegetativní labilita, podrážděnost. Lze pozorovat časnou [[dysartrie|dysartrii]] projevující se obvykle vynecháváním a přesmykováním slabik, objevit se mohou i [[parestézie]]. Běžné jsou též závratě, třes [[Jazyk (orgán)|jazyka]] a rukou. Později dochází k celkovému postižení povahových vlastností. Typické je obhroublé vtipkování, impulzivita, hypománie, nebo naopak deprese, či apatie, později bývá spíše tupá euforie až úplná citová vyhaslost. Nemocný zanedbává péči o svůj zevnějšek a práci, oslabena je soudnost, vůle, pozornost i paměť. Časté jsou makromanické a jiné bludy. Mohou se objevit zrakové a sluchové [[halucinace]], [[iluze]], mikrozoopsie.

* '''Lissauerova forma'''; převažuje neurologická symptomatika -– poruchy řeči, ataxie, parézy, epileptické záchvaty, třes. Progrese této formy je obvykle rychlejší.

* '''taboparalýza'''; progresivní paralýza s komorbidním ''[[tabes dorsalis]]'' (atrofie zadních provazců míšních -– poruchy chůze, silné vystřelující bolesti v abdominální oblasti, ztráta polohocitu a pohybocitu, spi ataxie)

* '''likvorová paralýza'''; bez neurologických i duševních projevů -– pozitivní je pouze rozbor mozkomíšního moku. Jedná se o prodromální stádium nemoci.

Velmi zřetelné, osobité znaky této nemoci, jsou abnormality v reflexích pacientovy zornice; tzv. [[Argyll-Robertsonova zornice]] -– zornice jsou nezvykle úzké, zneokrouhlené a anizokorické (nesoulad velikostí obou zornic), přičemž neodpovídá na osvit při zachovalé reakci na konvergenci – příčinou je léze okohybného nervu -– vyskytují se u 50% nemocných. Diagnosticky cenným ukazatelem se v preparalytickém období stává zejména [[Jazyk (orgán)|jazyk]] -– znatelný je jemný třes a záškuby, rovněž neschopnost jej vysunout mimo ústa.

Před objevem [[penicilin]]u, který je při vysokém dávkování úspěšný až v 80%, a ostatních [[Antibiotikum|ATB]], jako je [[doxycyklin]] byla progresivní paralýza obvykle smrtelná, vedoucí k úmrtí během tří až pěti let, ačkoliv jsou možné i formy trvající několik měsíců, či deset, patnáct let. K potlačení křečí a organické [[epilepsie]] se podávaly antikonvulziva, obvykle fenytoin. Před masovým využíváním penicilinu se od roku 1917 využívalo Wagner-Jaureggovy malarioterapie, která spočívá v naočkování nemocného [[malárie|malárií]]. Tento postup byl objeven dr. [[Julius Wagner-Jauregg|Juliem Wagner-Jaureggem]], který si všiml neobjasnitelné úzdravy u paralytiků, kteří prodělali horečnaté onemocnění. Vzhledem k časté úmrtnosti se ovšem postupem času začalo přistupovat k bezpečnějším látkam, jako jsou rozličné toxiny a pyrogeny -– [[spirochéty]] ''[[treponema pallidum]]'' obvykle hynou již při tělesné teplotě kolem 38,5 °C. Účinnost této pyroterapie kolísala mezi 30 -– 60%, a roku [[1927]] byla za tento objev dr. Wagner-Jaureggovi udělena [[Nobelova cena]].

Nejznámějším uměleckým počinem zobrazující tematiku progresivní paralýzy jsou bezpochyby [[Petrolejové lampy]] Jaroslava Havlíčka v postavě Pavla Maliny a také jeho kinematografickém ztvárnění, od režiséra Juraje Herze -– ''[[Petrolejové lampy (film)|Petrolejové lampy]]'' (1971), kde takto stiženého jedince ztvárnil herec [[Petr Čepek]]. Známými osobnostmi, které tímto onemocněním rovněž trpěly jsou [[Albrecht z Valdštejna]], [[Josef Mánes]] (uvažuje se i o poškození mozku, meningeální tuberkulóze), [[Franz Schubert]], [[Charles Baudelaire]], [[Guy de Maupassant]], [[Friedrich Nietzsche]], nebo také otec věhlasného autora sci-fi a horrorů [[H. P. Lovecraft]]a, Scott Winfield Lovecraft.