Gija Kančeli: Porovnání verzí

Přidány 4 bajty ,  před 2 lety
m
→‎Dílo: typografické úpravy
m (přidána Kategorie:Nositelé Wolfovy ceny za umění za použití HotCat)
m (→‎Dílo: typografické úpravy)
 
== Dílo ==
Jádro Kancheliho tvorby leží v jeho dosud sedmi dokončených symfoniích. Na rozdíl od tradičně chápaného makrocelku symfonické řady, kdy mezi sebou jednotlivé symfonie komunikují svou rozdílností, odlišným zaměřením, případně kontrastním obsazením, Kancheliho symfonie jsou neseny v duchu stylové jednoty a redukce kontrastu mezi nimi - při prvním poslechu jsou jedna od druhé takřka k nerozeznání. Kontrast se naopak maximálně projevuje v mikroformě jako hlavní výrazový prvek jeho kompoziční techniky: obrovské masy zvuku jsou bez přechodů střídány maximálně ztišenými, často jednohlasými pasážemi.
 
Kancheliho hudba je v jeho symfonických dílech většinou modální, z atonálních kompozičních technik si autor bere pouze prostředky pro ozvláštnění výrazu a témbru. Kancheliho symfonie jsou ukázkou duchovně orientované postmoderní tvorby postsovětských autorů jakými jsou například [[Alfred Schnittke]], [[Sofia Gubajdulina]] anebo [[Valentin Silvestrov]].
Symfonie č. 6 z roku 1979 je považována za hudební protest proti útlaku lidského ducha a za hledání vyšší duchovní síly. Je vrcholnou Kancheliho symfonií.
 
Symfonii 7, nazvanou ''Epilog'', dokončil autor v roce 1986, formálně je pozoruhodná absencí reprízy v tématech - ta se střídají od začátku do konce bez jakéhokoliv náznaku návratu.
 
Kancheli v pozdějších letech napsal rovněž řadu symfonických básní, vesměs vydávaných labelem [[ECM Records|ECM]] v Mnichově.
27 289

editací