Vývoj jedince u [[Živočichové|živočichů]] začíná [[oplodnění]]m [[vajíčko|vajíčka]], přičemž splývá zralá [[samec|samčí]] pohlavní buňka ([[spermie]]) se zralou [[samice|samičí]] pohlavní buňkou (vajíčkem -– ''oocytem''). Za normálních okolností se v každé [[buňka|buňce]] těla (samozřejmě kromě pohlavních buněk), nacházejí [[chromozom]]y v párech. K [[buněčné dělení|dělení]] takovýchto buněk dochází způsobem nazývaným [[mitóza]]. Pohlavní buňky obsahují jeden chromozóm z každého páru ([[haploidní sada]]) a vznikají způsobem dělení nazývaným [[meióza]]. Splynutím pohlavních buněk (a jejich [[Buněčné jádro|jader]]) je v oplodněném vajíčku obnovená výbava jádra s dvojicemi chromozomů ([[diploidní sada]]).
Oplodněné vajíčko se rychle dělí mitózami. Mezi dceřinými buňkami na povrchu vajíčka zůstávají charakteristické rýhy. Dělení oplodněného vajíčka se proto jinak také nazývá rýhování. Vývoj rýhujícího se vajíčka je možné popsat na příkladě [[Obojživelníci|obojživelníků]]. Po několika rýhovacích dělení vzniká shluk buněk, [[morula]]. Dalším dělením se morula mění na jednovrstvý dutý kulovitý útvar, [[blastula|blastulu]]. Jednovrstvová blastula se dále procesem zvaným [[gastrulace]] mění na dvojvrstvý zárodek, [[gastrula|gastrulu]]. Vrstvami gastruly jsou vnější zárodeční list -– [[ektoderm]] a vnitřní zárodeční list -– [[entoderm]]. Nejjednodušší gastrulace probíhá vchlípením části buněk blastuly, [[invaginace|invaginací]]. Vznikne dvouvrstvový útvar s malým otvorem jako pozůstatkem vchlípení. Tento otvor se nazývá [[blastoporus]]. Vzniklá dutina gastruly se nazývá [[prvostřevo]] -– archenteron.
Po gastrulaci, kterou vznikly [[ektoderm]] a [[entoderm]], se vyvíjí třetí [[zárodečný list]] -– [[mezoderm]]. Nejjednodušší způsob jeho vzniku pozorujeme u obojživelníků. Buňky, které byly původně součástí povrchové vrstvy gastruly se nahromadí v oblasti blastoporu. Odtud se vsouvají mezi ektoderm a entoderm do oblasti budoucí zádové části zárodku. V střední čáře tohoto vysouvajícího se útvaru vzniká materiál budoucí [[struna hřbetní|struny hřbetní]] (chorda dorsalis). Buňky po jejích stranách tvoří vlastní mezoderm. Celý útvar se někdy nazývá chordomezodermální materiál. Struna hřbetní je u obojživelníků trvalým [[orgán]]em. U [[Obratlovci|obratlovců]] se sice vyvíjí, ale jako celek se udrží jen dočasně po dobu [[embryo]]nálního vývoje.
Mezoderm vytváří po vstupu mezi ektoderm a entoderm dvě hlavní oblasti. Podél hřbetní struny se člení na jednotlivé úseky nazývané segmenty -– [[somity]]. Dále od chordy se toto členění vytrácí a mezoderm se štěpí na listy. Jeden z nich se přikládá k ektodermu a nazývá se [[somatopleura]], druhý k entodermu a nazývá se [[splanchnopleura]]. Mezi nimi se nachází dutina, nazývaná [[coelom]] anebo [[célomová dutina]].
