Otevřít hlavní menu

Změny

Přidány 2 bajty, před 7 měsíci
m
→‎Život: typografické úpravy
Roku 1624 napsal Scheidt svoje ''Tabulatura nova''. Jednalo se o první sbírku skladeb pro klávesové nástroje, v níž byl v Německu poprvé použit systém pětiřádkového notového zápisu (''Partiturnotation''). Někdy kolem roku 1620 Scheidt též vydal sbírku náboženských vokálních skladeb ''Cantiones sacrae'', na níž roku 1621 navázaly ''Concertus sacri'', v následujících letech potom instrumentální sbírky ''Ludi musici''.
 
Roku 1627, když už mu bylo čtyřicet let, si vzal Helenu Magdalenu Keller v kostele sv. Petra ve Wörmlitzu (dnes část Halle). Měl s ní šest dětí, ale jen dvě přežily epidemii [[mor]]u v roce 1636. Když roku 1628 jeho zaměstnavatel markrabě Christian utekl před [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejnovými]] vojáky, přišel Scheidt o práci. Ještě toho roku ale byl zvlášť pro něj vytvořen úřad hudebního ředitele pro tři velké městské kostely ([[Kostel Panny Marie (Halle)|Panny Marie]], sv. Mořice a sv. Ulricha). Roku 1630 nicméně o toto místo opět přišel - příčinou mohla být podle novějšího bádání spíš rekatolizace města než Scheidtův spor s gymnaziálním rektorem Christianem Gueintzem. Od té doby se Scheidt živil jako „soukromník“ výukou a příležitostným provozováním hudby. Přesto mohl po roce 1631 vydat čtyři svazky duchovních koncertů, i když jen v redukované podobě, kdežto jejich vícehlasé verze se ztratily. Po roce 1644 vydal sedmdesát symfonií, které se daly použít jako vložky do duchovních koncertů. Roku 1650 vyšlo jeho poslední dílo, tzv. Zhořelecká tabulatura (''Görlitzer Tabulatur''). Na konci života přišel v důsledku [[Třicetiletá válka|války]] o celý svůj majetek a zemřel v chudobě.
 
== Výběr z díla ==
19 605

editací