Podkarpatská Rus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m wikifikace značka: editace z Vizuálního editoru |
→Maďarská okupace a 2. světová válka: Rozdělení Polska mezi SSSR a Německo na počátku 2. sv. války |
||
Řádek 210:
[[Maďarské království|Maďarsko]] zaútočilo na Podkarpatskou Rus ráno 14. března 1939, československé armádní velení vydalo rozkaz k okamžitému protiútoku. Ve stejný den byl vyhlášen [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenský štát]]. [[Augustin Vološin]] telefonicky sdělil [[Emil Hácha|Emilu Háchovi]], že nevidí jinou možnost než vyhlášení nezávislosti, ta byla vyhlášena ve 20:00. Hned na to nově již [[Předseda vlády|premiér]] [[Augustin Vološin|Vološin]] požádal [[Nacistické Německo|Německo]] o přijetí protektorátu nad Karpatskou Ukrajinou, to však nebylo vyslyšeno. Stejného dne ve 23:00 souhlasila československá vláda s požadavkem na vyklizení Podkarpatské Rusi, to však mělo být prováděno postupně, aby mohli být evakuováni i českoslovenští občané. Den na to, 15. března proběhlo první a poslední zasedání sněmu Karpatské Ukrajiny. Poslední československé jednotky se z Podkarpatské Ukrajiny stáhly 18. března. Boje si na československé straně vyžádaly 70 mrtvých a 120 raněných příslušníků československých ozbrojených složek, [[Maďarské království|Maďarsko]] přiznalo 72 mrtvých a 244 raněných, ale podle odhadů musely být jeho ztráty větší. Největší ztráty měli sičovci (sič – organizace ukrajinských nacionalistů), maďarská armáda je označila za bandity, a tak každého zadrženého síčovce rovnou popravovala, proto se jejich ztráty odhadují na 1500 mrtvých a zraněných.
Po obsazení byla zřízena dočasná vojenská administrativa Karpatského území (Kárpátaljai terület). Okamžitě byla zavedena opatření proti [[Židé|Židům]]. Maďarský [[regent]] [[Miklós Horthy]] se v červnu 1939 pokusil naklonit obyvatele Podkarpatské Rusi tím, že jmenoval 15 poslanců do Maďarského [[Parlament|parlamentu]], kteří zde měli zastupovat území Kárpátalja. Poté co [[Nacistické Německo|Německo]] a SSSR obsadilo [[Druhá Polská republika|Polsko]], se [[Sovětský svaz|SSSR]] stal sousedem Podkarpatské Rusi. Mnoho zejména mladých [[Rusíni|Rusínů]] se tedy rozhodlo pro útěk do [[Sovětský svaz|SSSR]], jediné co zde utečence čekalo, bylo vězení a deportace do [[Gulag|gulagů]]. Odhaduje se, že takovýto osud mělo 25 000 Rusínů, přežít se podařilo pouze čtvrtině, a to díky tomu, že mohli v roce 1942 vstoupit do [[1. československý armádní sbor|1. československého armádního sboru]] v SSSR. Podkarpatský Rusín [[Jan Demčík]] napsal o svém věznění v sovětském [[gulag]]u i o své službě v [[1. československý armádní sbor|1. československém armádním sboru]] na východní frontě knihu [[Můj útěk do gulagu]].<ref name=":0" />Na Podkarpatské Rusi mezitím dále probíhalo pronásledování takzvaných „neloajálních“ občanů.
Od 19. března 1944 bylo [[Maďarské království|Maďarsko]] okupováno [[Nacistické Německo|Německem]], to okamžitě začalo s deportací [[Židé|Židů]] z Podkarpatské Rusi byli deportováni převážně do [[Auschwitz|Osvětimi]]. Celkový počet obětí [[Holokaust|holocaustu]] na Podkarpatské Rusy je 104 177 osob. S přibližující se frontou se administrativní systém Kárpátalja úplně zhroutil, z důvodu útěku [[Maďaři|Maďarů]] zpět do vlasti. Podkarpatská Rus byla osvobozena během Karpatsko-užhorodské operace, ta začala 18.října 1944 a za deset dnů již bylo osvobozeno celé území. Okamžitě zde začali agenti [[NKVD]] usilovat o připojení Podkarpatské Rusy k [[Sovětský svaz|SSSR]]. Československá delegace byla vpuštěna pouze na malou část územní, z které byla stejně již v prosinci vyhnána.
| |||