Verze z 4. 8. 2016, 09:13 editovat Valdemar (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Revertéři 64 092 editací m odkaz ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 3. 12. 2018, 00:19 editovat zrušit editaci DraceaBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 27 866 editací m typografické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 6: '''Kácení''' stromu je jednou z dílčích operací při [[těžba dříví\|těžbě dříví]]. Dřevorubec musí během kácení vykonat mnoho jednotlivých pracovních úkonů náročných na samostatné rozhodování (určení směru pádu, úprava pracoviště a určení únikové trasy, úprava spodní části stromu, zářez, provedení hlavního řezu s ponecháním nedořezu, který zajišťuje určený směr pádu atd.).<ref>Škapa, M. a kol. Lesní těžba 1. vyd. Praha : SZN, 1987. 376 s.</ref> Každý [[strom]] má jiný tvar, růst, vlastnosti (rozložení a tvar koruny, tvar [[kmen (botanika)\|kmene]], oddenková hniloba) a i místa práce se vzájemně liší (poloha okolních stromů, terén, povětrnostní podmínky). Proto je nutné každý strom kácet teprve po uvážení konkrétní situace a důkladné obhlídce. Nejsnadnější případ je kácení rovného přímého stromu s pravidelnou korunou i kmenem. [[Těžiště]] takového stromu je v [[osa\|ose]] kmene. Normální stromy mají těžiště přibližně ve výšce 0,36–0,4 násobku výšky stromu. Strom, který má těžiště výše (po provedení zářezu a hlavního řezu) vyžaduje ke svému vychýlení a následnému přivození pádu méně síly -– je méně stabilní. Čím je strom mohutnější (vyšší, silnější) tím větším tlakem působí na základu. [[Klínování]] i řezání je potom namáhavější než u stromů subtilnějších. == Postup při kácení „normálního“ stromu == V normálním případě si pracovník: * vyhledá strom určený ke skácení (označený strom) * při obhlídce určí směr pádu (závisí na bezpečnosti, směru a způsobu [[soustřeďování dříví]]~~...~~…) tak aby došlo k minimálnímu poškození káceného stromu (např. riziko rozštípnutí nebo přeražení káceného kmene o terénní nerovnosti) i okolního porostu. Směr pádu ovlivňuje i terén (na strmých svazích je nutno kácet šikmo nebo po [[svah]]u, aby nedošlo k samovolnému pohybu) * do bezpečného prostoru si odloží nářadí (šikmo na opačnou stranu než je určený směr pádu) * upraví si pracoviště Řádek 20: * pokud má strom větve až k zemi odvětví kmen (asi do výše prsou) pilou a odstraní případné kořenové náběhy (pokud ztěžují kácení, hrozí rozštípnutí kmene nebo mohou ovlivnit směr pádu) * provede zářez v plánovaném směru pádu (častější je vrchní klínový ale při kácení po svahu se s výhodou používá i spodní klínový zářez). Hloubka zářezu by měla sahat do 1/5 až 1/3 tloušťky kmene na pařezu a výška klínu asi 2/3 hloubky (úhel 30 – 45 stupňů). Oba řezy ohraničující zářez by se měly spojit v jediné [[přímka\|přímce]] kolmé na směr pádu stromu. * z protilehlé strany budoucího pařezu vede horizontálně hlavní řez ve výši 2/3 zářezu tak, aby mezi zářezem a hlavním řezem zůstal dostatečně široký (2-4 cm) neproříznutý pás tzv. nedořez. (Dřevorubci mu také říkají držák -– protože drží kmen až do chvíle pádu {{Doplňte zdroj}}). Při pokročilé technice nebo ve specifických případech lze použít nedořez klínového tvaru. Širší strana takového nedořezu zajistí díky vyšší mechanické odolnosti částečné odchýlení od směru pádu určeného provedením zářezu. Při řezání hlavního řezu je nutné zajistit štěrbinu řezu klínem nebo lopatkou proti sevření. * pokud strom po dokončení hlavního řezu nezačne padat, údery na klín v řezu nebo tlakem lopatkou strom vychýlí z rovnovážné pozice. V počáteční fázi pádu dřevorubec ustupuje šikmo vzad do bezpečí po připravené ústupové cestě. * po pokácení dřevorubec odřízne z čela zbytky nedořezu a odstraní i případnou třísku na pařezu<ref>http://obnova-lesa.euweb.cz/rdn_kaceni.pdf</ref> Řádek 32: Rozlišuje se několik druhů kácení: <br /> Jednoduché kácení -– v běžných podmínkách, kdy je kolem káceného stromu dostatek prostoru, aby mohl volně padnout. <br /> Rizikové kácení -– kdy podmínky neumožňují skácení přímo na zem a je nutné jej postupně uřezávat. == Legislativní regulace ==

Kácení: Porovnání verzí