Dieselová lokomotiva: Porovnání verzí

Z hlediska druhu použitého elektrického proudu se rozdělují elektrické přenosy výkonu na tři základní skupiny (uvedeny v historickém pořadí, jak byly zaváděny, ale používají se stále všechny):

 

 

Výhody elektrického přenosu převažují nad jeho nevýhodami. Oproti mechanickému přenosu je [[účinnost (fyzika)|účinnost]] nižší, ve srovnání s hydrodynamickým přenosem výkonu má konstrukce elektrického přenosu sice vyšší hmotnost, ale vyšší [[účinnost (fyzika)|účinnost]].

Specifickým problémem při použití dieselové lokomotivy v osobní dopravě je, „čím vytápět vlakovou soupravu“. Zatímco u elektrické trakce je samozřejmostí použít elektřinu z trakčního vedení a u parní trakce páru z [[Parní kotel|kotle]] lokomotivy, zde není jednotnost. Systémy vytápění prošly vývojem od vytápění parou z parního generátoru (ve vozech se použilo vytápěcí zařízení určené pro parní provoz) k elektrickému vytápění elektřinou ze zvláštního topného generátoru (obvykle [[alternátor]]u souose umístěného v pokračování osy motorgenerátoru, jako u [[lokomotiva 754|lokomotiv ř. 754]]).

 

 

Část lokomotiv bývá vyčleněna jako '''nákladní''' (či posunovací); buď tak byly určeny již od konstrukce a '''nemají vytápěcí zařízení''' vůbec, nebo mají nadále neudržovaný starší parní systém (jako nyní u části českých a slovenských lokomotiv řad 751 a 753). Touto charakteristikou se motorové lokomotivy liší od elektrických a parních traťových lokomotiv, kde vzhledem k nižším nákladům s tím spojeným byly náležitosti k vlakovému topení instalovány takřka vždy.