Plótínos: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava formátování infoboxu |
m →Život: typografické úpravy |
||
Řádek 8:
Plótínos se narodil v [[Egypt]]ě, byl žákem [[Ammónios Sakkás|Ammónia Sakky]] z [[Starověká Alexandrie|Alexandrie]], který je považován za zakladatele novoplatónismu, avšak o jehož učení prakticky není nic známo. Posléze Plótínos založil v [[Řím]]ě filosofickou školu, kterou vedl až do své smrti. Od obyvatelstva se mu dostávalo téměř pověrčivé úcty, příznivě mu byl nakloněn i [[císař]] [[Gallienus]]. V [[Itálie|Itálii]] chtěl založit město filosofů [[Platónopolis]], kde by se uskutečnila [[Platón]]ova představa státu (nezrealizováno).
Plótínos uspořádal novoplatónskou nauku a sepsal celkem 54 spisů, které sebral jeho žák [[Porfyrios]] a vydal je v šesti skupinách po devíti částech
Plótínos se snažil očistit [[Platón]]ovu filosofii od pozdější příměsi a uspořádat ji do ucelené soustavy, přičemž se mu ve skutečnosti podařilo vytvořit originální filosofický systém. [[Bytí]] chápal jako stupňovité vrstvení jednotlivých sfér, které jsou postupnými emanacemi božského Jedna – až k hmotnému světu, který zároveň znamená nebytí a zlo. Lidská duše podle Plótína usiluje o vymanění z těla pomoci [[mystika|mystické]] kontemplace, překonáním [[tělo|tělesnosti]] a [[smysly|smyslovosti]].
Zabývá se tedy [[Absolutno|Absolutnem]], které chápe jako Jedno (dobro, bůh), které je počátkem všeho. Toto Jedno je nepoznatelné, nepochopitelné, z něj [[emanace|emanují]] další skutečnosti:
* ''Duch'' (νούς ''[[nús]]'') – aktivní složka, oživující a tvořící energie
* ''Světová duše'' – vyplývá z nús, dělí se na mnoho menších subjektivních lidských duší, má dvě stránky, které mezi sebou v člověku bojují, neboť duše touží po svobodě, po návratu do vyšší sféry, z níž vypadla:
** a) vyšší – část vázaná ''na'' nús, na vyšší svět, komplex idejí,
** b) nižší – část vázaná na hmotu
Plótínos se zabývá se vztahem mezi bohem a světem. Zde se ukazuje jako dualista. Chápe Jedno jako nehybnou prapodstatu, která je zdrojem světové duše. Svět je dílem boha, není s ním však totožný. Nesporný přínos patří Plótínovi také ve vymezení [[subjekt]]u a [[Předmět (filosofie)|objektu]]. Každé [[Já]] je podle něj nenapodobitelným originálem; člověk je subjektem, vše ostatní je vůči němu objektem. Člověk není na objekty napojen, vytváří si k nim [[vztah]]y.
Plótínos se též táže, odkud se bere zlo, pokud je bůh absolutní dobro, a dochází k názoru, že příčinou všeho zla je [[hmota]] (tělo), která moc lpí na světě a stahuje člověka ke zlu. Proto je třeba askeze k umravnění těla a rozvoji duše. Zlo také znamená nedostatek dobra, absolutně dobrý je jen prvopočátek (Jedno)
== Literatura ==
| |||