Dějiny Slovenska: Porovnání verzí

Bratislava, (německy) ''Pressburg'', (maďarsky) ''Poszonyi'', se roku [[1536]] stala hlavním městem Uher. Byla také korunovačním městem, v dómu [[Martin z Tours|Sv. Martina]] bylo korunováno 11 uherských králů (včetně [[Marie Terezie]]) a 8 královen-manželek. Jako první byl korunován císař [[Maxmilián II. Habsburský]] [[1563]], jako poslední císař [[Ferdinand I. Dobrotivý]] [[1830]]. Na [[Bratislavský hrad|bratislavském hradě]] byla uložena královská koruna, jednal zde i uherský stavovský sněm, z [[Budín (Budapešť)|Budína]] sem byly přesídleny nejvyšší úřady. Hranici mezi znepřáteleným křesťanským a islámským světem tvořila obranná linie na jižním Slovensku skládající se z téměř 70 hradů ([[Krásna Hôrka]], Zvolenský hrad, [[Červený Kameň (hrad)|Červený Kameň)]] a pevností ([[Komárno]], [[Leopoldov]]).

 

 

Během období '''pěti protihabsburských stavovských povstání''' (pod záminkou náboženských a stavovských svobod) byl šlechtickým sněmem v Banské Bystrici zvolen v roce [[1620]] uherským králem [[Gabriel Betlen]], o půlstoletí později byl šlechtou korunován vůdce čtvrtého povstání [[Imrich Tököli]] jako "slovenský král", protože z rodného [[Kežmarok|Kežmarského]] hradu ovládal celé tehdejší Slovensko, i když se stal spojencem Osmanské říše v roce [[1663]] a pomáhal Osmanům při obléhání Vídně roku [[1683]]. Po potlačení povstání [[Leopold I.|Leopoldem I. Habsburským]] vrcholila [[rekatolizace]], poslední povstání vedl [[šariš]]ský [[župa]]n [[František II. Rákóczi]] a se stotisícovou armádu rolníků ovládl území Slovenska, byl poražen až v [[1708]].

V roce [[1848]] se [[Ľudovít Štúr|Štúr]], [[Jozef Miloslav Hurban|J. M. Hurban]] a [[Michal Miloslav Hodža|M. M. Hodža]] účastní [[Slovanský sjezd|Všeslovanského sjezdu]] v [[Praha|Praze]]. Slováci přijímají koncepci [[Austroslavismus|austroslavismu]], organizují ve [[Vídeň|Vídni]] [[Slovenská národní rada|Slovenskou národní radu]], s podporou českých a [[Chorvatsko|chorvatských vlastenců]] zorganizují tři vojenské dobrovolnické výpravy proti uherským [[košutovské síly|košutovským silám]], upírajícím nemaďarským národům Uherska veškerá práva na autonomii. Po porážce revoluce nový panovník [[František Josef I.]] odmítá jakákoliv řešení slovenské otázky, [[neoabsolutismus]] ale zaručil alespoň minimální jazyková práva. Čeští politici se po polovině 19. století orientují na [[historické právo]], zatímco Slováci z pochopitelných důvodů prosazují [[přirozené právo]] a tak dochází k částečnému rozkolu v cílech obou národů. Po roce [[1863]] nastalo krátké období národního pozdvižení: vznikla [[Matica slovenská]] a tři gymnázia se slovenským vyučovacím jazykem.

 

 

Příkladem postupující maďarizace je [[Černovská tragédie|tragédie]] v obci Černová u [[Ružomberok|Ružomberku]], kde četníci 15 lidí zabili a 60 zranili, když místní lidé nechtěli maďarsky mluvícímu faráři dovolit, aby vysvětil jejich nově postavený kostel. Od roku [[1908]] se slovenská politická reprezentace setkává každoročně s českými politiky v [[Luhačovice|Luhačovicích]].