Dějiny islámu: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
s
m typografické úpravy
Řádek 2:
[[Soubor:Jaume I, Cantigas de Santa Maria, s.XIII.jpg|náhled|200px|[[Maurové|Maurští]] poddaní krále [[Jakub I. Aragonský|Jakuba I. Aragonského]]. Potomci Maurů [[Moriskové]] byli vyhnáni ze Španělska na počátku 17. století]]
[[Soubor:Timur defeats the sultan of Delhi.jpg|náhled|upright|[[Tamerlán]] vítězí v [[Bitva o Dillí|bitvě o Dillí]]. Při jeho výbojích a válkách proti nevěřícím zahynuly miliony lidí.]]
Počátky '''[[islám]]u''' jsou spojeny s působením [[Arabové|arabského]] proroka [[Mohamed]]a († [[632]]) na [[Arabský poloostrov|Arabském poloostrově]]. Klíčová událost je tzv. [[hidžra]] roku [[622]], kdy Mohamed se svými přívrženci přesídlil z [[Mekka|Mekky]] do [[Medína|Medíny]]. Islám se do počátku [[8. století]] rychle rozšířil do velké části [[Středomoří]] [[Islámská expanze|islámskou expanzí]] - vojenských výbojů arabských vyznavačů islámu. V čele [[Umma|ummy]], obce muslimů, po smrti Mohameda stanuli [[Chalífa|chalífové]], kteří byli zprvu [[Volení chalífové|voleni]]. Již zde došlo k rozkolu islámu na přívržence chalífů pokrevně spřízněných s prorokem ([[Ší'itský islám|šíité]]) a většinové [[Sunnitský islám|sunnity]]. Později v čele [[chalífát]]u stanuli členové rodu [[Umajjovci|Umajjovců]] (661–750) sídlící v [[Damašek|Damašku]] a [[Abbásovci|Abbásovců]] (750–1258), kteří přesídlili do [[Bagdád]]u. Odstředivé tendence v rámci rozsáhlé islámské oblasti se také projevily například vyhlášením samostatného [[Córdobský chalífát|córdobského chalífátu]] na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]] nebo [[Fátimovský chalífát|chalífátu fátimovského]] v severní Africe ([[Maghreb]]). Do uspořádání muslimského světa dále v [[11. století]] zasáhl [[Turkické národy|turkický]] rod [[Seldžucká říše|Seldžuků]], kteří prosadili nejvyššího světského panovníka, [[sultán]]a (obdobu křesťanského [[císař]]e), zatímco pravomoci chalífy byly omezeny na oblast duchovní.
 
V období od [[11. století|11.]] do [[15. století]] se islámský svět již nevyznačoval tolik expanzivní dynamikou a formovaly jej rozhodujícím způsobem nearabské vlivy. V západním Středomoří po rozpadu Córdobského chalífátu to bylo postupné dobývání [[pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]] křesťanskými vojsky (jimi nazývaná [[reconquista]], znovudobývání), kterému nezabránilo ani sjednocení oblasti pod vládou [[Berbeři|berberských]] [[Almorávidé|Almorávidů]] a [[Almohadové|Almohadů]]. V Egyptě, Sýrii a přilehlých oblastech po Fátimovcích převzal vládu [[Kurdové|kurdský]] [[Saladin]], zakladatel dynastie [[Ajjúbovci|Ajjúbovců]], které v polovině [[13. století]] vystřídal [[Mamlúcký sultanát]] s vládci z kasty elitních otroků. Do vývoje východního Středomoří také zasáhly [[křížové výpravy]], dvě století trvající snaha křesťanských vojsk o získání území [[Svatá země|Svaté země]]. V severovýchodní oblasti islámského světa hráli nejvýznamnější roli turkičtí vládci. Do konce [[12. století]] to byla [[Seldžucká říše]], která mimo jiné expandovala na úkor [[Byzantská říše|Byzantské říše]], dočasně také například východněji položená [[Chórezmská říše]]. Od konce [[13. století]] se zde začali prosazovat [[Osmané]], kteří expandovali až na [[Balkán]] a roku [[1453]] dobyli [[Konstantinopol]], čímž nejen zanikla Byzantská říše, ale také se islám rozšířil na práh Evropy a západokřesťanského světa. Do této oblasti také dočasně, ale velmi výrazně zasáhly výboje [[Mongolská říše|mongolských]] dobyvatelů, zejména [[Čingischán]], který vyvrátil Chórezmskou říši a islám vyznávající [[Tamerlán]], který na začátku [[15. století]] dočasně oslabil samotnou [[Osmanská říše|Osmanskou říši]].
Řádek 81:
{{Viz též|Córdobský emirát|Córdobský chalífát}}
[[Soubor:Tariq ibn Ziyad.jpg|náhled|vlevo|Tárik ibn Zijád dobývá Hispánii, evropská raněstředověká miniatura]]
Po ovládnutí větší části [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]] islámskými vojsky se do [[Al-Andalus]]u, jak byla tamější země muslimy nazývána, začali stěhovat Arabové a Berbeři. Soupeření mezi klany však vyvolávalo v zemi politickou nestabilitu, se kterou se muslimští místodržící sídlící v [[Córdoba (Španělsko)|Córdobě]] (odtud pochází název státu - [[Córdobský emirát]]) nedokázali vypořádat.<ref name="Taur120">Tauer, str. 120</ref> Stávající situace umožnila převzít zde potomkovi umajjovských chalífů [[Abdurrahmán I.|Abdurrahmánovi I.]] vládu a ustavit zde vlastní stát nezávislý na abbásovských chalífech v Bagdádu. Za vlády jeho nástupců se hospodářství a kultura vcelku úspěšně rozvíjely, pouze stabilitu státu několikrát ohrožovaly separatistické tendence zdejší šlechty.<ref name="tojekauf">Kaufmann, str. 29.</ref> Stát také oslabovaly nájezdy [[Normané|Normanů]] a vzpoury křesťanských poddaných. Největšího rozkvětu dosáhl Al-Andalus za vlády [[Abdurrahmán III.|Abdurrahmána III.]], který se roku 929 prohlásil chalífou<ref name="mayer174">Mayer, str. 174.</ref> (dosud držel jen titul emíra) a stal se tak i duchovním vůdcem muslimské obce.<ref name="tojekauf32">Kaufmann, str. 32.</ref> Autorita córdobských chalífů však platila jenom v rámci území pod jejich kontrolou. Významné postavení ke konci 10. století získal v chalífátu [[Almanzor|Muhammad bin Abí Ámir]], známý jako Al-Mansúr, či Evropany přezdívaný Almanzor. Ovládl tehdy mladého chalífu [[Hišám II.|Hišáma II.]] a domohl se rozsáhlých pravomocí, takže pak vládl chalífátu jako chalífův pobočník.<ref name="Taur128">Tauer, str. 128</ref>
 
=== Taifas a nadvláda dynastií ze severní Afriky ===
Řádek 162:
Jeden z těchto státečků založil v oblasti [[Bithýnie]] [[Osman I.|Osman]] z kmene [[Oguzové|Oguzů]]. Osmanovi se podařilo zajistit si dobré vnitřní uspořádání státu spojením zájmů zdejších kočovných kmenů se zájmy městského obyvatelstva.<ref name="tauer167" /> Přestože nově vzniklý stát patřil k nejmenším z tureckých států v Malé Asii, podařilo se díky výhodné poloze začít [[Byzantsko-osmanské války|územní expanzi na úkor Byzantské říše]], kde nadále panovala nestabilní vnitropolitická situace.<ref name="tauer168">Tauer, str. 168</ref> Osman a jeho syn [[Orchan I.|Orchan]], který nastoupil po smrti svého otce roku 1326, využívali tamějších byzantských velitelů posádek, jež byli často stejně jako [[Osmani|Osmané]] [[Turci|tureckého původu]] a umožnili jim po předání jimi doposud bráněného města závratnou kariéru v osmanské správě.<ref name="tauer168" /> V padesátých letech 14. století začali Osmané expandovat i na evropský kontinent, když roku [[1357]] získali pevnost [[Gallipoli]].
 
Orchanovi nástupci [[Murad I.]] a [[Bajezid I.]] pokračovali v dobývání evropského území. Vojska Osmanské říše postupně dobyla [[Thrákie|Thrákii]] a [[Makedonie (region)|Makedonii]], byla zničena vojenská moc Bulharů a roku [[1389]] došlo k [[bitva na Kosově poli|bitvě na Kosově poli]], v níž [[osmanská armáda|osmanská vojska]] porazila koalici srbských knížat.<ref name="tauer169">Tauer, str. 169</ref> Přestože během bitvy sultán Murad I. zemřel, jeho syn Bajezid nadále pokračoval v dalších výbojích. Ty se týkaly i Malé Asie, zde však bylo nové území získáváno většinou dohodou mezi muslimskými vládci, než přímým vojenským zásahem.<ref name="tauer169" /> Expanze Osmanské říše vedla [[Uhersko|uherského krále]] [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]], aby zorganizoval proti Turkům [[křížové výpravy|křížovou výpravu]], ta však skončila roku [[1396]] [[bitva u Nikopole|porážkou křesťanských vojsk u Nikopole]]. Již v této době se Osmané mohli opřít o dvě charakteristické složky jejich vojska - lenní jízdu [[Sipahíjové (Osmanská říše)|Sipahíjů]] a pěchotu [[Janičáři|Janičárů]], vzniklou z křesťanských dětí, které byly násilím odvedeny, aby se poturčily a přijaly islám.<ref name="tauer170">Tauer, str. 170</ref>
 
Růst říše se načas zastavil důsledkem vpádu [[Tamerlán]]a, který [[bitva u Ankary|porazil poblíž Ankary]] osmanskou armádu a zajal sultána Bajezida. Osmanský sultán později v zajetí zemřel.<ref name="tauer174">Tauer, str. 174</ref> Porážka znamenala zpomalení další expanze a přechodné osamostatnění některých maloasijských území, která museli Osmané později znovu získávat zpět.<ref name="tauer182">Tauer, str. 182</ref>