Teorie černé labutě: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
první pomoc, kategorizace, refy do šablon a úvod
Bez shrnutí editace
Řádek 56:
 
== Epistemologický přístup ==
Talebova teorie Černé Labutě je odlišná od předchozích filosofických teorií o tomto problému zejména v [[Gnozeologie|epistemologii]], kvůli tomu, že se dotýká daného fenoménu se specifickými empirickými a statistickými vlastnostmi, které Tabel nazývá „čtvrtým kvadrantem“.
 
Talebův problém se zabývá epistemickými omezeními, která jsou již částečně pokryta problémem rozhodování se. Tato omezení jsou dvojí – filosofická(matematická) a empirická (známé epistemické předsudky). Filosofické omezení nastává, když máme málo informací potřebných k předpovědi, pokud se jedná o neobvyklé a raritní události, které nejsou lehce rozeznatelné v případech minulých, a proto vyžadují silné předpoklady extrapolační teorie, odpovídajícím způsobem tomu, že předpovědi událostí závisí více a více na teoriích, pokud je jejich pravděpodobnost nízká. Ve čtvrtém kvadrantu není jistota správného poznání a důsledky jsou obrovské.
 
Podle Taleba myslitelé, kteří se v minulosti pokoušeli si poradit s problémem nepravděpodobného, jako je [[David Hume|Hume]], [[John Stuart Mill|Mill]] a [[Karl Popper|Popper]], se soustředili na problém indukce v logice, specificky na vytváření obecných závěrů z konkrétního pozorování. Hlavním atributem Talebovy Černé labutě je to, že dandané sjevyjevy jsou velmi sledované. Tvrdí, že téměř všechny na sebe navazující události v historii se udály nepředvídaně, ale až pak si lidé vsugerovali to, že tyto události jsou vysvětlitelné  a navzájem se podmiňující.
 
Jeden z problému, Taleb ho pojmenovaná ludický klam, je víra v to, že nestrukturovaná náhodnost v lidském životě se podobá náhodnosti, kterou najdeme ve hře. To pochází z předpokladu, že neočekávané může být předpovězené pomocí extrapolace různých statistik založených na minulých pozorování, zejména pokud mají jevy normální rozdělení. Tyto obavy jsou často relevantní na finančním trhu, kde velcí hráči někdy předpokládají normální rozdělení při používání [[value at risk]] modelů, ačkoliv rozdělení tržních výnosů mají typicky „těžké chvosty“.
 
Taleb dává příklad, že pokud chceme získat představu o tom, jaký je náš přítel a o tom, jak se chová a o jeho morální integritě, nemůžeme ho posuzovat pouze z běžného chování v běžných situacích. Nemůžeme posoudil jestli není potenciálně kriminálně nebezpečný z běžných situací, stejně tak nemůžeme posuzovat jeho zdraví bez uvážení existence epidemií. Tvrdí, že normální je velmi často irelevantní. Nazývá „Velkým intelektuálním podvodem“ to, že téměř všechny studie zaměřené na sociální stránku života s zaměřují na běžné a normální a absolutně nepočítají s jakoukoliv odchylkou. Máme tak pocit, že jsme zkrotily nejistoty.
 
 
Obecněji, teorie rozhodování, která je mnohdy založená na modelu možných výsledků, ignoruje a minimalizuje efekty událostí, které tento model nezahrnuje. Například jednoduchý model denních výnosů akciového trhu může zahrnovat extrémní výkyvy jako je [[Černé pondělí]] (1987), ale nemusí obsahovat krach trhů po [[Teroristické útoky 11. září 2001|11. září]]. Fixní model zahrnuje „známé neznámé“, ale ignoruje “neznámé neznámé“. Tento pojem se poprvé objevil roku [[1982]] ve článku v New Yorker o leteckém průmyslu, který poukazuje na případ opotřebení materiálu, který způsobil srážku Comet airliners v padesátých letech.